Článek
Pocházíte ze středu Čech a hrával jste fotbal třeba v mládežnických kategoriích Slovanu Liberec. Jak na toto období vzpomínáte?
Ta cesta do Liberce byla poměrně dlouhá. Z Kostelní Lhoty jsem šel přes Poděbrady do regionální akademie v Novém Bydžově, což byla tehdy jedna z prvních akademií u nás. Právě tam si mě vyhlédl Liberec a ve čtrnácti jsem zamířil přímo do Slovanu.
Ve čtrnácti letech se ocitnete ve stotisícovém, studentském městě s velkým množstvím nástrah. Ale já bych neměnil. To, co mi Liberec dal fotbalově i lidsky, bylo strašně důležité. Dodnes na to vzpomínám hrozně rád.
Vzpomínáte si na nějakou výraznou osobnost z Liberce?
Určitě. Můj velmi dobrý kamarád je Lukáš Pokorný. Hrál za áčko Liberce, poté za francouzský Montpellier, Slavii a Bohemians Praha 1905. Chodím k němu cvičit do Prisma Institutu. Seděli jsme spolu už v lavici v deváté třídě a dodnes se vídáme minimálně dvakrát týdně.
Měl jste tehdy, nebo máte dodnes nějaký oblíbený tým, kterému fandíte mimo Zbrojovku?
Slovan Liberec. Byl jsem tam skoro 6 let, a to prostě nesmažete. Samozřejmě mám vztah i ke Zbrojovce, ale Liberec mi je hodně blízko.
V databázi FAČR jste veden jako aktivní fotbalista. Jste stále aktivní?
Už ne úplně. Nehrál jsem zhruba rok. Po příchodu do Zbrojovky jsem ještě absolvoval pár zápasů, ale reálně se to s prací nedalo stíhat. Teď bydlím v Brně a agenda se dá delegovat, takže uvidím, jestli se k fotbalu ještě nějak nevrátím. Spíš jsem se teď našel v padel tenisu, k tomu chodím do posilovny, běhám nebo jezdím na kole.
Do Zbrojovky jste přišel z reklamního a marketingového prostředí. Co bylo nejtěžší při přechodu do profesionálního fotbalového klubu?
Zvyknout si na tu obrovskou dynamiku a mediální tlak. Při prvních transferech jsem byl úplně vyřízený z toho, že tady něco připravuji, zatímco lidi už všechno tuší a dávno o tom spekulují. To byl pro mě asi takový největší milník. Musel jsem si to v hlavě srovnat a říct si jasně, že lidé o tom sice vědí, ale pojďme jim to aspoň udělat hezké.
Jinak jsem měl předtím zkušenosti z hokeje. Dělal jsem v agentuře Concept One projekty kolem mistrovství světa, takže sportovní marketing a komunikace mi nebyly cizí. Pracovali jsme pro Bohemia Chips, partnera ledního hokeje. Jako agentura jsme pro ně dělali aktivace na mistrovství světa na Slovensku. Konkrétně jsem byl třeba u projektu #VJEDNOMDRESU.
Co přesně spadá do vaší každodenní agendy?
Komunikace s veškerými médii, tvorba obsahu, obsahové plány, spolupráce s partnery, business development, příprava fanzóny, komunikace s televizí či novináři a nastavování kampaní směrem k zápasům. V této části sezóny jde především o to, si vše připravit na blížící se přestupy. Do tohoto přestupového okna chceme jít už s tím, že přesně víme, co děláme, a nevymýšlíme to pár dní dopředu.
Jak vypadá vaše spolupráce s vedením klubu a sportovním úsekem?
Jsme v kontaktu na denní bázi. Když to znovu vztáhnu na přestupy, tak neustále řešíme, kdo, kam, co, jak a proč. Týká se to áčka, béčka i devatenáctky. Jestli někdo odchází na hostování, kdo skončí a kdo přichází. Prakticky každý den nebo obden si volám s Martinem Jiránkem (sportovním ředitelem, pozn. red.), co je nového.
A pak se to týká vlastně také obsahu. Tam máme se sportovním úsekem přesně nastavené, kdy můžeme fotit nebo natáčet. To znamená, že když mají kluci dva tréninky denně, tak prostě víme, že je potom nemůžeme vzít na produkci videa, protože už tak toho mají plné brýle.
Jaké cíle jste si po nástupu do Zbrojovky stanovil a které z nich se už podařilo naplnit?
Asi neřeknu konkrétní cíle, ale když jsme přicházeli, tak to bylo o tom Zbrojovku stabilizovat a dát jí lehce jiný kabát, který bude modernější, dynamičtější a lidi bude nový obsah bavit. Což si myslím, že se z větší části daří. Ne vždycky jsem však se vším spokojený.
Někdy je to opravdu spontánní. Dám příklad z nedávna – jedu autem, zastavím na benzínce, chvíli koukám do telefonu a scrolluji různé zápasy nebo profily. Najednou na mě vyskočí něco z Bayernu, a hned si řeknu, že to musíme také udělat. Beru telefon, volám grafikovi a říkám mu: „Okamžitě to udělej, tady máš odkaz, pojďme to pustit ven.“ Jenže pak to nemá takový dosah, jaký jsem si představoval, nebo jaký měl třeba právě ten Bayern. Jsou zkrátka věci, o kterých se rozhodnu z minuty na minutu.
Mým dlouhodobým cílem je pravidelně naplnit stadion a zajistit, aby lidé odcházeli z fotbalu spokojení. Když se podíváte do zahraničí nebo i na některé kluby u nás, tak dneska už je to kulturní zážitek. Není to o tom, že přijdu 20 minut před utkáním, dám si pivo, klobásu, a tím to končí. Dneska potřebujete lidi do fotbalu vtáhnout.
Chceme, aby fanoušci chodili na zápas dvě hodiny před výkopem, což se nám u některých zápasů daří. Věřím, že třeba fanzóna, kterou si teď hodně piplám, bude fanoušky dále bavit. Dají si třeba dobré jídlo, které je v Brně vyhlášené. Street food je zde jeden z nejlepších v republice. Takže to je pro mě takový vytyčený cíl, aby se vše podařilo stabilizovat.
Zrovna před pár dny jsme překonali hranici 25 tisíc sledujících na Instagramu. Tímto číslem bychom byli někde uprostřed první ligy. Máme tady nárůst 6 až 7 tisíc od doby, co jsme do klubu přišli. Nebojíme se zkoušet nové věci. Občas člověk něco někde vidí, inspiruje se, snaží se to překopat právě na Zbrojovku. Něco se povede, něco zase ne.
Úspěch měli třeba Zrádci…
To byl výmysl kolegy Lukáše, který nám dělá hlavně výkonnostní marketing, a teď se etabluje v dalších věcech. Tento nápad přišel, když jsme řešili video obsah, a prvotní inspirace byla někde myslím ze Skotska. Takže Zrádci jsme to vykopli a podobný obsah bude přibývat.
Jak hodnotíte současnou mediální image Zbrojovky?
Hodnotím ji poměrně pozitivně. Nastavili jsme si určité hranice, co chceme dělat, s kým to chceme dělat a proč to chceme dělat. A za mě to funguje. I když lidé z médií jsou na mě někdy naštvaní. A vlastně já se jim ani nedivím, protože oni samozřejmě hledají buď senzace, nebo chtějí o určitých věcech vědět co nejdříve. Bohužel občas jsou věci, které prostě pustit nemůžete.
Máme to nastavené tak, že s většinou novinářů v pohodě fungujeme. Takže já si myslím, že ten obraz je velmi dobrý, ale spíš ať nás hodnotí fanoušci a fotbalová veřejnost.
Co považujete za největší komunikační úspěch poslední sezóny? A co naopak jako největší výzvu?
Teď se mě někdo ptal na Instagramu, čím si vysvětlujeme ten nárůst. A vlastně já říkám hezkým, zajímavým video obsahem. Takže ta přestupová videa pro nás byla asi ten hlavní point. Samozřejmě pak také ti Zrádci.
Za největší výzvu považuji plný stadion. A když to vezmu třeba z toho video obsahu, tak udělat platformu, nebo vymyslet pořad, co nebude jako klasický podcast. Chtěl bych přijít s něčím, co to tady trošku rozbije a aby to bavilo nejen lidi v Brně a na jižní Moravě, ale třeba v celé republice. Něco v hlavě máme, uvidíme, kam se s tím posuneme. Bohužel jsme trošku limitovaní prostory a nemáme v tuto chvíli vybudované studio. Což je taky jedno z témat.
Co vás osobně ve vaší profesi nejvíc baví a motivuje?
Jak je to komplexní. Jdete do práce a nevíte, co se může stát za dvě, tři hodiny nebo za dvě, tři minuty. Musíte umět předvídat. A jestli jsme se v něčem posunuli, tak je to rychlost, jakou umíme reagovat na věci. Ze dne na den musíte něco vymyslet, něco překopat, něco se nepovede a musíte na to reagovat.
Je to pro mě také obrovský adrenalin. Já třeba při utkáních vůbec nesedím. Stojím na hlavní tribuně ve dveřích nebo na schodech, pořád přešlapuji a neustále něco kontroluji. Například, jestli publikujeme tak, jak máme, pak dění na hřišti, jestli se nám daří a podobně. Pro mě je možná i nevýhoda, že znám prostředí těch samotných hráčů.
Jak si představujete ideální komunikaci moderního fotbalového klubu v roce 2026?
Doufám, že už dneska děláme moderní komunikaci. Samozřejmě nejsme na úrovni Slavie nebo Sparty, ale určitě nám nechybí mnoho, abychom se vyrovnali Hradci nebo Liberci, kde to dělají fantasticky. V Teplicích pracují na obsahu v pár lidech také výborně. Já si ale myslím, že v roce 2026, nebo spíš se sezónou 2026/2027 přijde do Zbrojovky takový nový impuls. Připravujeme se tak, abychom dělali věci na top úrovni.
Autor: Petr Vížďa
