Článek
Tomáš Čvančara po zahraničním (skoro) fiasku zpět v české lize. Chorý je prostě nenapravitelný a Sparta vždy k poražení.
Čvančara na startu restartu! A zpět v české lize
Když Tomáš Čvančara přestupoval v roce 2023 ze Sparty do Mönchengladbachu psal jsem, jaký že to deal obě strany uzavřely. Sparta se (mírně – porovnej se Slavií) napakovala a Mönchengladbach získal supr čupr útočníka. Dokonce jsem prorokoval, že má Čvančara jedinečnou šanci se v Bundeslize prosadit. I že Borussia je pro něj odpovídající klub na vzestup (ani lowcost, ani topteam, kde by Tom čekal na šanci roky) a v té době chtěla útočníka do základu. A ukázala na právě Čvančaru.
Jeho začátek v M’gladbachu mi dokonce dával za pravdu. Ve své první sezóně v Německu dal Čvančara napříč soutěžemi šest gólů, připravil spoluhráčům dvě branky a odehrál více jak tisíc minut. Většinou v základu. Na nováčka dobré. K tomu je potřeba přičíst i Českou reprezentaci. Prostě potencionální kariéra jako mrak.
Jenže poté už nastal Čvančarův kariérní sešup. Ve druhé německé sezóně už cílil do štrikovaného bývalý hráč Sparty jen dvakrát, žadná asistence a minuty začaly ubývat. A do toho jakési problémy v kabině, když se začalo proslýchat, že Tomáš není v kolektivu právě moc oblíben. Takže stěhovačka do Turecka a později do Skotska. A všude jen naděje, že bude lépe a nakonec černý Petr v podobě návratu do Borussie, kde s ním nikdo nepočítal. Novináři viděli velký špatný. A tak přilezl Čvančara ke křížku a vrátil se tam, kde ho měli i rádi. Do české ligy.
Ale ne do Sparty, ze které chtěl startovat svou kariéru ke světlým zítřkům, anóbrž do zajímavého Hradce Králové. Což byl tak trochu shock pro veřejnost, ale i pro sparťanské fans. Ti totiž tak nějak doufali (alespoň někteří), že by se Čvančara mohl upsat na Letné. Zvláště, když má Sparta problémů v ofenzívě víc než přehršel. Jenže dvakrát do stejné řeky a tak dále. Možná to Rosovi přišlo i nesystémové (když už si pořídil bratrance, jenž ne a ne dát gól). Buď jak buď, Čvančara v neděli nastoupil proti „leteňákům“, hrál obstojně a hlavně, narozdíl od Brunese, vyhrál. To jsou paradoxy.
Chorý zůstane Chorým, i kdyby čert na koze. Ale normální to už není, že ne?
Je to jako perly sviním házet (a kdo by to dělal), případně hrachem o stěnu flákat. Vědí to všichni, ale všichni dělají, že to nevidí. No jasně, už tu opět řešíme Tomáše Chorého.
Po loktíku (lokti!) do obličeje Asperga Sörensena (kdysi Sparťan) si Chorý vysloužil šest zápasů natvrdo a Jaroslav Tvrdík vykřikoval něco o tom, že si může hledat nové angažmá! Za Slavii už nikdy!! Bylo to jen vyvrcholení všech zákeřností slávistického útočníka, kterými počastoval protihráče v lize. Zákeřnosti a chujoviny, které Chorému léta procházejí a jak to po víkendu vypadá, procházet budou i nadále.
Takže, Chory si na sebe stáhne Klímu za ruku = penalta. A tady Chorý nevědomky dá patičku gólmanovi Zbrojovky do hlavy a VAR opět neintervenuje. Klauniáda na Slavii #slavia #var #zbrojovka #chanceliga pic.twitter.com/2FiaU9BeX1
— Roman Mikula (@coach_RomanM) September 5, 2026
Co na to rozhodčí, co pan Trunda, Tykač? Co manažer všech manažerů Pája Nedvědů (ano světe div se, s takhle nastavenou hlavou je Chorý nepostradatelným reprezentačním utočníkem). Co Pavel Horváth, jenž nedávno kritizoval Patrika Schicka za nelichotivá slova o reprezentaci, ale ani slůvkem se nezmíní o tom, že další reprezentant Chorý se chová jako pacient na vycházce? Jeho kop do hlavy brněnského branáře Hrdiny v posledním ligovém kole je (opět) nepotrestaný. Neřeší se onen kop a jeho oběť, ale intenzita a úmysl. Kdo viděl video, nepotřebuje nic řešit. Úmysl? Intenzita? Bylo by dostatečnou intenzitou na doživotní vyloučení Chorého trvalé poškození hlavy zbrojováckého brankáře? Pak jakože by padla alespoň žlutá?
Ne, nestalo se nic a Chorý má dokonce spoustu zastánců. Do té doby, než někoho vážně zraní. Ale to už bude pozdě.
Sparta v Hradci? Ale jděte, začátek sezóny a ono si to sedne
Ok, sedm mačů v lize, tři vítězství, ale hned čtyřikrát prohra. V tabulce desáté místo a venkovní teplota na Letné mínus osm. V LM vystavil Spartě stopku Lyon (čekanou, ale je tu ještě EL). Pak je tu český pohár a šmitec.
Z výše uvedeného pro střízlivě uvažující fanoušky vyplývá, že se letos nebude nejednat o povedenou sezónu. Jasně, a už jsem to v Peckách vzpomínal, v EL si může Sparta ještě zahrát finále (pohádka o naději, jenž umírá nakonec), může vyhrát pohár, může poskočit na konečné druhé místo. To se jistě může stát (kéž by). Ale titul skoro jistě ne. A to je to oč tu běží.
Už po sedmi kolech vědět (skoro na sto procent), že ten je v háji zeleném a i druhé místo je přinejmenším zatím utopií, je pro fandu Sparty frustrující. A řeči o začátku sezóny, zbrusu novém týmu (to si sedne) a jiné berličky, jej nemohou uklidnit.
Osobně si myslím, že by fanouška alespoň na chvilku uklidnil vyhazov (s díky) Briana Priskeho, jenž (jak se zdá) neumí už ani smysluplně vystřídat a především hlavička legendy, jenž je za úspěchy Sparty zodpovědná přímo šéfům nejvyšším. Právě práce Tomáše Rosického je kritizována stále více. A sílí hlasy pro rozlučkový večer s legendou. Třeba to, jak dopadl letošní nákupák (posily asi cajk, ale přicházely obdivuhodně rozháraně), či (ne) systematické „ničení“ béčka, irituje nejednoho Sparťana.
Ale když se majitel a vlastně ani jeho říďa (pan Čupr) nezajímají jak se to na Letné vede, v duchu hesla „my jsme Sparta, kdo je víc?“, pak se není čemu divit. Takže prohra (ale hlavně hra) v Hradci vzruší v letenských kancelářích málokoho. Tím jsem si naprosto jistý. Vždyť je začátek sezóny a času habaděj.
Autor textu: Petr Horký
Zdroj statistických informací: Livesport
