Článek
A jako bonus pan ministr Boris Šťastný k tomu přihodil ještě jeden „lahůdkový detail“ s názvem „chytré stadiony“, což není nic menšího než rozpoznávání obličejů a centrální registr fanoušků. Tento za mě perzekuční návrh by měl do Sněmovny dorazit už v září a vstoupit v platnost před podzimní částí příští sezony.
Nemusím být odborník na čtení „mezi řádky“, abych poznal, že tahle „hysterie“, která se kolem pyra a fanoušků jako takových roztočila, je kvůli jednomu zápasu. Ano, derby z minulé sezony se bezesporu vymklo kontrole, ale byl to jediný zápas. Ke kterému došlo díky tomu, že se ten den sešlo dvacet věcí najednou, které jak domino padaly jedna po jedné. Přesto nikdo při zápase nezemřel ani nepřišel k těžkému zranění. Jasně, každá akce vyvolá reakci a muselo se něco stát, ale tohle je doslova ničení atmosféry. Už několik let slýcháme věty, že je dobře, že to u nás není jako v anglické Premier League, kam se na zápasy chodí v podstatě jako do divadla. Sedět, koukat, zatleskat, jít domů. A přesně k tomuhle modelu jsme udělali první kroky.
Panika
V posledních dnech se nestačím divit. Je totiž zajímavé sledovat, kdo o pyrotechnice a fotbalové subkultuře jako takové mluví nejhlasitěji. Skoro nikdy to nejsou lidé, kteří kdy byli na stadionu, natož v kotli. Maximum možného je, že viděli pár minut zápasu v televizi, kde jim clona kouře na pár vteřin zakryje záběr na hru. Z toho se najednou stává důkaz blížící se apokalypsy.
Padají věty o tom, že se lidé v kouři „umačkají“, že hrozí davová panika, že jde jen o otázku času, než se stane tragédie. Jenže o jaké tragédii to vlastně mluvíme? V historii ligy se nikdy nestalo, že by se fanoušci k smrti nebo k vážnému zranění umačkali kvůli odpálené pyrotechnice. Ani v Polsku, ani v Německu, ani v Maďarsku, nikde kolem nás. Ne proto, že by to bylo nemožné v teoretické rovině, ale proto, že realita kotle vypadá úplně jinak, než jak si ji představují lidé, kteří tam v životě nebyli. Kotel není namačkaný dav v panice. Je to organizovaný prostor s vlastními pravidly, kde odpovědní lidé vědí, co dělají. Často po pyroshow čeká hasič dole pod tribunou s kbelíkem, kam se jednoduše dýmovnice hodí. Co je na tom za problém? Když to nadnesu, je to asi jako, když Miloš Zeman nechal spálit „svoje“ červené trenky v ohništi za asistence čtyř hasičů.
PYRO JAKO TRESTNÝ ČIN? TAK RYCHLÉ TO NEBUDE.
— Strahovský hlídač (@StrahovHlidac) August 31, 2026
Po zprávách z minulého týdne mohl vzniknout dojem, že je hotovo. Pyrotechnika na stadionech bude trestný čin, fanoušci se přizpůsobí. Jenže ve Sněmovně se takový návrh ještě ani nezačal projednávat. A podle našich informací je otázka,… pic.twitter.com/aaCNfYlNgM
Pyro je atmosféra
Prostě a jednoduše, fotbalový zápas se má postupně obrušovat do podoby, kde nikoho nic nepřekvapí, nikoho nic nerozčílí a nikdo se nebude cítit nepříjemně. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale fotbal odjakživa žil z toho, že je to vášeň, ne produkt s certifikátem sterilní a uniformní podoby. Vždy, když se odpálí podobná pyroshow, většina lidí vezme do ruky telefon, fotí, sdílí. A to včetně televizí, které to používají na svá promo videa, a mohl bych pokračovat. Tyhle změny na mě působí, jako by se chtělo vytvořit uniformní hlediště, kde všichni sedí na svém místě, tleskají ve správný moment a nikdo nikoho jiného nerozčiluje. Stejně jako v Anglii. Kde je někdo na domácím stadionu, kdekoli jinde než v sektoru hostů, vyveden ven, pokud jakkoliv opakuji, jakkoliv, třeba i slovy „jé, to je škoda“ dá najevo sympatie k týmu hostů.
Nikdo soudný (ani já) nebude tvrdit, že pyrotechnika na stadionu je bez rizika a že by měla existovat bez jakýchkoliv pravidel. O bezpečnosti, materiálech a vzdálenostech se dá určitě vést dialog. Ale debata by měla vycházet z reálných dat a reálné zkušenosti, ne z katastrofických scénářů lidí, kteří tribuny znají jen „Marie povídala“ nebo z fotky sdílené bez kontextu. Dokud se bude o atmosféře v naší lize rozhodovat výhradně mimo kotel, budeme dostávat jen tohle. Zákazy, registry a rozpoznávání obličejů místo skutečného dialogu. To povede jen k bojkotu zápasů ze strany ultras scény. A tudíž k anglickému modelu, ne k bundesligovému, který by měl být vzorem. Kdo byl na Bundeslize, ví, o čem mluvím.
Takhle prosím opravdu ne. Tyhle restrikce mi totiž pomalu začínají připomínat jednu knížku s názvem 1984.
Autor textu: Radek Ondrák
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pouziti-pyrotechniky-na-fotbale-buden-nove-trestnym-cinem-rekl-stastny.A260825_170309_domaci_kop





