Článek
Vydání druhého dílu Vyšehradu se blíží. Začínáte být trochu nervózní z reakcí diváků či celkově toho humbuku okolo?
Ano, jsem relativně nervózní. Hlavně z toho, že film v tuhle chvíli ještě není úplně hotový. Ještě se ladí poslední věci. Ten největší kámen mi spadne ze srdce, až budeme mít za sebou finální projekci (to bude na konci března) a vypustíme film mezi lidi. Samozřejmě jsem i lehce nervózní z toho, jak to lidi přijmou. Jsem pokornej a s nohama na zemi. Zároveň ale vím, co máme v rukách a vím, jak dobrý to je. Nepochybuju teda zároveň o tom, že si to své diváky najde.
Nebojíte se, že některé lidi svými narážkami ve filmu urazíte? Podle vašich slov má jít film ještě za větší hranu než jednička.
Je to o nějaký míře humoru, co ten dotyčný má. To je individuální. Někomu se samozřejmě do toho vkusu netrefíme. Zároveň jsme dělali celý ten projekt tak, jak to cejtíme. Celá naše kreativní skupina dělala věc, co je baví a přijde jim vtipná. Doufáme, že to tak budou brát i všichni ostatní. Dvojka je samozřejmě v něčem trochu ostřejší než jednička, ale zároveň je paradoxně i dospělejší. Jsem přesvědčenej, že každej si v tom najde to svoje. Dělali jsme to pro lidi, kteří mají rádi fotbal, ale zároveň i pro ty, co nemají. Ta dvojka je udělaná tak, že nemusíte znát jedničku. Může to teda trefit i lidi, kteří Vyšehrad universe (jak tomu říkáme) ještě neznají. Zkrátka a dobře si myslíme, že je pro každýho.
Lavi se tentokrát vydá i do zahraničí. Proč jste se rozhodli posunout jeho kariéru i do cizích vod? Většinou vlastně působí na nižší úrovni – v prvním díle ve Vyšehradu, nyní dokonce na vesnici v rámci divize.
Ono se to už nabízelo, že by se měl Lavi podívat i do zahraničí. To zahraničí jsme zvolili z důvodu, že my Češi můžeme být v cizině bráni nějak… Máme tady za sebou nějaký fotbalový kauzy, kdy se naši fotbaloví aktéři („burani“) potkali se zahraničními týmy a vznikly z toho kauzy s nějakým rasistickým podtextem atd. Takže z toho jsme trochu vycházeli. Ne všichni takoví samozřejmě jsou. Ono se prostě nabízelo také opustit českou kotlinu a chvíli být někde jinde. Zároveň potom jsme potřebovali i jinej tým, abychom se úplně nevystříleli s plánama a nějakým završením trilogie. Proto ten divizní klub.
Hlavní hrdina je podle různých náznaků stále oním střeštěným výtečníkem, což od něj ostatně fanoušci i očekávají. Nepřemýšlel jste ovšem přijít třeba se zcela jinou tváří své postavy? Přeci jen i vy jste se oproti mladým letům výrazně proměnil. Nyní jste (troufnu si říct) daleko serióznější muž, manžel a otec dvou dětí.
Děkuji. Myslím si, že by to fanoušci a lidi nezkousli, kdyby Lavi měl jinou tvář. Píšete to dobře, ty fanoušci to prostě očekávají. Těší se na to, co ten debil zase provede. A my se těšíme zase na to, co zase vymyslíme. Jaký klacky mu hodíme pod nohy, aby zakopnul a ideálně se vymáchal ne v blátě, ale ve sloním hovně. Nás baví ho nějakým způsobem trápit. Mě jednou za čas ho baví hrát. Nejde to dělat pořád, o tom žádná. On ten čas, kdy se dostávám do role Laviho, je v rámci celýho roku minimální. Takže zbylý čas může být serióznější. A souvisí to i s věkem. Když jsme Laviho dělali, tak nám bylo pětadvacet a teď mi bude pětatřicet. Člověk se samozřejmě nějakým způsobem posouvá. V době, kdy Lavi vzniknul byl taky jiný. Víc přísnej, agresivní. To se taky trochu mění. Už se snažíme nebýt prvoplánově vulgární, ale ztřeštěný jsme pořád. Crazy taky. Ale už jsme trochu dospělejší i v tom díle a myslím si, že to pochopíte po shlédnutí té dvojky.
Chystáte k filmu nějaké doprovodné akce, případně třeba nový merch nebo další věci?
Ano. S premiérou spustíme roadshow, kdy si objedeme jako parta Rolling Stones Českou republiku. Zamíříme do míst a kin, kde jsme byli i nebyli. Naším generálním partnerem je zároveň sázková kancelář Chance, s níž jsme se spojili a Lavi se stal vlastně tváří celý Chance Ligy. Jsou v plánu i nějaký akce na fotbalových stadionech, cílíme tedy na ty fotbalový fanoušky.
Co se týče merche, budeme vydávat novou kolekci, jak bych to definoval pro High Society. I na základě jedničky jsme zjistili, co na lidi funguje. Ale naším cílem není zásobovat lidi kvantem mikin, triček a tepláků, ale aby to mělo nějakou kvalitu a úroveň. Zároveň to samozřejmě není to, co by nás mělo živit, ale spíš bavit ty lidi. Chceme podporovat ten brand, aby mezi námi žil. Vyšehrad má tu výhodu, že má přesah i do reality. Divili by jste se, ale spousta lidí si myslí, že Lavi je reálná postava z tohoto světa.
Ve Vyšehradu Dvje se opět objeví řada osobností ze světa fotbalu i sportu jako takového. Měli jste vyhlídnutého i někoho, kdo vás nakonec z nějakých důvodů odmítl?
Jo jo. To není nějaký tajemství. Asi můžu říct, že třeba Milanovi Barošovi se do těchto věcí vyloženě nechce. Seděli jsme s Bořkem Dočkalem nebo Davidem Lafatou, kteří naopak to mají moc rádi, baví je to, ale nejsou to typy, co by se chtěli prezentovat před kamerou. Nemají na to asi ty správný geny, jak bych řekl. Ale zase třeba Václav Kadlec byl nadšenej, i když to nakonec nedopadlo.
I tak se nám podařilo sehnat skvělý jména. Nicméně už trochu upouštíme od toho, co bylo takovým pravidlem u seriálu, který mohl být aktuální. Mohli jsme dělat ty kauzy relativně rychle, ale s filmem to úplně nejde. Takže se snažíme nemít za každou cenu nějakýho fotbalový aktéra v každým momentu, protože víme, že to na tom nestojí. Lidi se těší hlavně na toho Laviho, co zase zpacká. Tak uvidíme, jak to půjde dále.
Vedle fotbalu jste i milovníkem bojových sportů. Nepřemýšlel jste i o jejich zabudování do příběhu? Že by třeba Lavi skoncoval s fotbalem a nastoupil v MMA proti Vémolovi nebo něco podobného?
Docela zajímavý. Ale nad tím jsme opravdu nepřemýšleli. Bojový sporty mám rád, ale to je přesně nějaká věc, kterou má rád Štáfek a Laviho by to netankovalo.
Ostatně na konci minulého roku jste měl mít v zápas boxu, který byl ovšem kvůli vašemu zranění odvolán. Chystáte se do budoucna (samozřejmě po aktivitách spojených s filmem) na další? Ať už v boxu nebo MMA?
Zápasy jsem měl mít dva, respektive jeden jsem měl. Ono se to málo ví, já jsem nechtěl na sebe vytvářet nějaký tlak. Navíc obecně já to dělám protože mě to baví, je to nějaký posouvání mých hranic a zkoušení, kde mám mantinely. Měl jsem zápas na galavečeru v OXU, kdy můj trenér Filip Miňovský (který to organizoval) to neměl zaplněný. Pár týdnů před tím galavečerem jsem mu říkal na tréninku, že jsem si amatérský box ještě nedal.
Měl jsem teda zápas někdy 15. prosince. Prohrál jsem na body s nějakým devatenáctiletým klukem. Ty tři kola po třech minutách byly fakt rychlý. Když jsem se do toho více méně dostal, tak už to skončilo. Úplně jiný sport než profesionální box. A čtrnáct dní na to jsem měl mít ten profi box. Cítil jsem se moc fajn, konec tý přípravy byl super, ale 23. prosince jsem si cvaknul podžeberní sval. Mohl jsem nějak normálně fungovat, ale nebyl jsem schopný prudkýho pohybu. Bohužel jsem to tak musel odvolat, i když mě to hodně mrzelo. Přípravou jsem strávil nějaký čas a to je vždycky nejsmutnější, když je člověk do něčeho zapálenej, jde si nějakou cestou, ale cíl není naplněnej.
Takže pro mě je to relativně citlivý téma, který jsem se snažil zapomenout. Do budoucna už vlastně radši nechci říkat nic, protože mě se to takhle zrušilo už potřetí. Vlastně jsem si říkal, jestli to mám nějakým způsobem zapotřebí. Mě to čistě jen baví. Není to o tom, že bych si potřeboval na bizarních galavečerech vydělat peníze. Já si je umím vydělat jiným způsobem a tohle má být pro mě jen taková zábava. Ale nikdy neříkej nikdy.
Co říkáte (jako její fanoušek) na působení Sparty v Lize mistrů i Chance Lize v letošní sezoně?
No tak já jsem v tomhle už ne tolik fanatickej jako několik let nazpátek. Sleduju to, když mám čas. I občas chodím. Jednou to jde, jednou nejde. Liga mistrů byla nad naše síly, i když ten start nebyl paradoxně vůbec špatnej. Ale odešel trenér, tým si nějakým způsobem sedal a docházelo tam k nějakým problémům. Co se týče Chance Ligy, tak taky nějaký zápasy nevyšly. Teď na jaře se daří, ale je otázka, jestli se dá ten rychlík dohnat. Všechno je možný v tom fotbale, ale nějak to prostě neprožívám. Nejsem z toho emočně rozladěněj, ať to dopadne tak nebo tak. Ono to prohrávání je důležitý k tomu, aby si člověk vážil výhry. V nějakým rozhovoru, kde jsme byli s Jakubem Prachařem, to definoval dobře. „Být takovým fanouškem Realu Madrid je asi to nejsmutnější co může být, protože neznáte nic jiného než vítězství. Ty nároky jsou každý rok daný, chcete jen výhru a výhru. V momentě, kdy jste druhý, je to ten největší problém na světě.“ A tak to já rozhodně nemám.
Máte vy osobně ještě nějaké sny a cíle v rámci fotbalu? Podotknu, že kromě Realu Top Praha jste si v minulosti zahrál třeba za Vyšehrad proti Slavii.
My jsme začali se seriálem, když jsme měli zápas ve třetí lize proti Vltavínu. Potom jsem si zahrál za Vyšehrad zápas v přípravě se Slavií na uzavřeným Edenu. Tam jsme vedli po prvním poločase 1:0 a v druhým jsme dostali 7:1. Pak myslíte asi MOL Cup, který se odehrával na Viktorce Žižkov. To byla cenná zkušenost, ale nemám nějaký ambice se podívat na trávník. V rámci Real Top Praha jsem rád, když mám čas a můžu jet někam udělat radost. A setkat se s tou skvělou bandou lidí.
Možná si dokážu představit, že v rámci spolupráce s Chance by třeba Lavi mohl nastoupit v nějakým prvoligovým týmu. Protože si myslím, že fotbal nemá být jen o sportovním výkonu, ale obecně to má být i zábava, která přitáhne lidi. Ale nechci předbíhat, uvidíme.
Autor rozhovoru: Lukáš Loužecký
Odpovídající: Jakub Štáfek
