Slavia: Velkoklub v Česku, trpaslík v Evropě

Přišla tvrdá facka v podobě porážky 4:1 s Pafosem. Klub se fanouškům omluvil a nabídl vrácení vstupného, což vyvolalo bouřlivou reakci příznivců z Tribuny Sever. Ti gesto odmítli s tím, že „nesouhlasí s dlouhodobou populistickou a velkohubou politikou klubu, která má tendenci se tvářit nejen po komerční stránce jako evropský velkoklub.“ A k této myšlence, bych se rád vyjádřil.

Je dobře, že takové slova padla. Nůžky ve fotbale se neustále rozevírají a Slavia musí najít své místo v této realitě jménem Liga mistrů, zvláště když ji velmi pravděpodobně bude hrát i příští sezónu. Za vystoupení v této lize se klub ani náhodou nemůže plácat po rameni – tři body z osmi zápasů, 5 gólů, a především herní projev, ve kterém giganti nastavují zrcadlo. Pamatuji si dodnes, kdy Slavia naposledy vyhrála zápas v nejprestižnější lize světa. Tým kolem Karla Jarolíma porazil mistra Rumunska Steaui Bukurešť 2:1. Den po zápase jsme běhali na střední škole ovál a můj učitel tělocviku, se kterým jsme do sebe jinak neustále rýpali na téma pražská „S“, pochválil výkon sešívaných: „Druhý poločas super, to jste je nepustili za půlku.“ Opravdu jsem si nemyslel, že o tolik let později budu sedět v kanceláři a polemizovat nad tím, proč stále musíme čekat na další vítězství.

Klub udělal na začátku sezóny několik chyb. Dva příklady za všechny: nedokázal přivést mladého stopera Kinteha z norského Tromso IL. Dnes hráče chce Chelsea nebo Sporting Lisabon to mluví samo za sebe. A místo Tomáše Bobčeka, nejlepšího střelce polské Ekstraklasy a slovenského reprezentanta, který zařídil „sokolům“ baráž, přišel Erik Prekop a jeho působení v sešívaném dresu výkon na Kypru naprosto dokreslil. Hráči, o kterých mluvím, nepřišli hlavně proto, že klub stále odmítá přestupovou politiku přivést hráče nad pět milionů eur. Tahle „hranice“ rozhodně musí padnout. Jednoduše musí.

Chápu, co říkal pan Trpišovský, že to není jen o částce za přestup jako takové, ale ruku v ruce je zde plat hráče, kteří budou chtít další hráči z mužstva atd. Jasně ano, ale myslím, že je opravdu čas. Dokud Slavia nepřekročí svůj finanční strop a nepřivede hráče, kteří dokážou konkurovat evropské špičce, bude se Liga mistrů opakovat ve stejném scénáři – s respektem k soupeřům, občasným hezký výsledkem jako z Atlanty, ale bez reálné šance na nějaký úspěch. Sigma Olomouc nemá problém přivést hráče za tři miliony eur, nevím, proč by se v Edenu měli držet cenovky pět milionů.

Slavia je v rámci střední Evropy rozhodně velkoklub (v rámci V4 nemá konkurenci), ale ty opravdoví evropští giganti jsou bohužel jinde. Je třeba laťku posunout a přivádět lepší hráče. V těchto dnech klub přivádí fotbalisty do budoucna, vidíme to na přestupech. Mladí talenti, kteří stojí kolem dvou milionu euro. To může být také cesta, ale je třeba čas od času přivést opravdu nadstandardního hráče, který dokáže tým okamžitě kvalitativně posunout. Investice do mladých talentů je rozumná strategie, ale takoví hráči budou hrát v áčku třeba až za tři roky. Bez zkušených „hotových“ hráčů, kteří mohou konkurovat i v těch nejtěžších zápasech, bude nejstarší klub republiky, za který hráli jeden čas nejlepší hráči své doby jako Bican, Plánička nebo Veselý, stále v Lize mistrů žáčkem, který dostane od Arsenalu „doma trojku a půjde rovně“.

Klub musí jasně pojmenovat problémy, rozloučit se s hráči, kteří na evropskou úroveň nemají – nemusím jmenovat, zápas s Pafosem tato jména ukázal v plné nahotě. Zvednout rozpočet na posily a realisticky zhodnotit kádr. Potom se může naplno bodovat s týmy jako Bodø/Glimt nebo Pafos a třeba občas překvapit nějakého toho giganta. Když dokázal prvně jmenovaný klub porazit Manchester City 3:1, pevně věřím, že se v budoucnu něco podobného může povést SKS. Poslední dva roky v Evropě jsou, hodně kulatě řečeno, slabé.

Fanoušci z Tribuny Sever mají pravdu – Slavia se nesmí tvářit jako evropský velkoklub, aniž by na to měla. Je čas na realistické zhodnocení a systematickou práci na zlepšení, ne na populistické řeči o ambicích, které klub momentálně není schopen naplnit. Je čas přestat se bát velikosti vlastních snů a začít je systematicky naplňovat. Protože fotbal, stejně jako život, patří těm, kteří mají odvahu chtít víc. Jednoduše, jak řekl Charles Bukowski: „Svět patří tomu, kdo se z něj nepo…“

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj statistických informací: Livesport