Článek
Přestože jejich ofenzíva v zápase téměř neexistovala, vstřelili dvě branky a bez větších obtíží zakončili utkání s čistým kontem.
Nepřesnosti a následná ztráta sebevědomí po inkasované brance
Vůbec jsem nečekal, že něco takového je možné. Speciálně když máte v zádech téměř dokonalý obrat zápasu s Plzní. Gól do šatny ale Skláře dost nalomil. Zatímco se většinu prvního poločasu zkoušeli do houževnatě bránící Zbrojovky dostat ze všech stran, po inkasované brance už to bylo jen a jen horší.
Bylo znát, že pokud chcete bránící blok Brna překonat, je potřeba hrát rychle a přesně. Teplicím se však nedařilo ani jedno. Míče se od nohou odrážely do autu, nebo je sbírali hráči soupeře. Ocenil bych, že jisté záchvěvy fotbalovosti a technicky solidních řešení tam byly, ale nestačilo to. Minimálně v prvním poločase to na mě opticky působilo, že měli domácí převahu na míči, ale za celý zápas si z této pomyslné převahy žádnou tutovku nevypracovali. Vypadali na první pohled lépe, góly ale střílela pouze Zbrojovka.
Jestliže se v Teplicích snaží hrát pro fanoušky atraktivnější fotbal, na straně Zbrojovky zvítězil čistý pragmatismus. Hosté ale zápas zvládli po taktické stránce téměř dokonale. Sice se v útoku nedostali skoro k ničemu, když už však nějaká příležitost přišla, tak nutno podotknout, že první dvě střely na branku znamenaly dva góly.
Johna Autu poslat na lavici, dokud se nenaučí bránit
Pokud se bavíme o inkasovaných gólech Teplic, můžeme samozřejmě ukazovat na hráče ze zadních řad. Mně ale za poslední tři zápasy bliká červená kontrolka u jiného hráče. Chování Johna Auty v obranné fázi v zápase s Plzní, na Spartě a nyní při první brance Brna, je do nebe volající. Překvapuje mě, že trenér udržel nervy na uzdě a hráče okamžitě nestáhl z placu.
Prostor, který na své straně nechává hráčům soupeře, kdy se nechá snadno oklamat, nebo se vůbec souboje nezúčastní, nemá na prvoligové scéně obdoby. Právě z jeho strany přichází gólové přihrávky a centry. Je to třetí zápas v řadě, kdy v obranné činnosti naprosto plave. Ačkoliv jsem byl vždy fanouškem jeho ofenzivních schopností a jistého faktoru X, v současné době bych se vyvaroval posílat ho na hřiště za vyrovnaného stavu.
Chápu, že řadě fanoušků se nebude líbit, že jim někdo sahá na jejich miláčka Johnyho. Vnímám to ale momentálně jako obrovský risk mít v sestavě hráče, o kterého se směrem dozadu absolutně nemůžete opřít. Ve chvíli, kdy prohráváte a nemáte co ztratit, sázka právě na ten jeho faktor X může vyjít. Mít ho ale v sestavě od začátku je zahrávání si s ohněm. Je mi to osobně líto, ale jestli jsem právě jemu věštil velkou budoucnost, tak analytická oddělení, kterým možná v minulosti padl do oka, už za těch pár týdnů u něho muselo nadělat hodně černých puntíků. Jeho celkový přínos pro tým je pro mě obrovským zklamáním.
Sestava se pro Teplice netypicky ustálila, Kodeš nehraje
V letošní sezóně sledujeme pro Teplice naprosto nevídaný jev. Do zápasů totiž nastupují s očekávanou sestavou, která se mění pouze minimálně. To bych na první dobrou vnímal jako pozitivum. Zápasy s Plzní, na Spartě i proti Zbrojovce však ukázaly, že směrem dozadu jsou Skláři extrémně zranitelní. Možná to někoho překvapí, ale hru dopředu bych jim ani proti Brnu nevyčítal. Dobré to nebylo, ale co proti Plzni skončilo v brance, proti Zbrojovce skončilo vedle, nebo zablokovanou střelou. Kde minule přišel krásný centr do kapsy, tentokrát netrefil ani prostor velkého vápna.
Sám si pohrávám s myšlenkou, jestli je na čase do toho říznout. Neměnit herní tvář, ale zkusit dát od začátku prostor třeba Matěji Náprstkovi či Petru Kodešovi. Když druhý jmenovaný přicházel do Teplic, měl jsem za to, že bude využívaný spíše na stoperu, k čemuž snad ale nedošlo ani jednou. Možná i tohle je varianta, nebo případě jednoho ze středové trojice Mareček – Fortelný – Čermák posunout na kraj hřiště a najít tak místo pro Kodeše. Netvrdím, že to je nějaká spásná myšlenka. Chápu, že na první dobrou typologicky Kodeš do nového systému nesedí. Dokud to ale neuvidíme v praxi, nechci to hned smést ze stolu.
Autor článku: Daniel Dolejší
