Teplice na Slavii? Tohle snad nemůže nikoho bavit

Už když jsem při nedohraném zápasu Teplic na Baníku viděl v základní sestavě Nojuse Audinise, kroutil jsem hlavou. Mám ho totiž velmi dobře následovaného ze zápasů teplického béčka. Na poměry ČFL je to mladý obránce s dobrou postavou a potenciálem do budoucna. Rozehrávka špatná, pod tlakem panikaří a hraje do autu. Kluk nemá v lize odkopáno zhola nic a postavíte ho do základu před vyprodaným Edenem? Na lavičce zůstanou zkušenější Švanda, Tsykalo i Radosta. Mně to hlava nebere. V poločase zůstal v šatně, podle trenéra proto, že Slavia hlavně hrozila přes pravou stranu.

U Radosty se zastavím. Jestli by na Slavii, a speciálně její levou stranu mohlo něco platit, je to rychlostní typ hráče, jakým je Matěj Radosta. Určitě je rychlejší než Bořil a mohl by toho využít. To by ovšem Teplice musely jít do zápasu s tím, že chtějí vstřelit i nějaký ten gól.

Místo toho se žluto-modří v osmi lidech srovnali na hranici vápna a snažili se devadesát minut přežít. Když už se kolem vlastního vápna podařilo vybojovat balón, následoval odkop někam na polovinu hřiště, srovnání zpět do bloku a další čekání na to, co přijde. Matěj Pulkrab s Matyášem Kozákem byli úplně odstřihnutí. Kromě občasného vyběhnutí Daniela Trubače je nepodporoval nikdo další. Křídelní prostory jako kdyby směrem do útoku neexistovaly.

Nelze se tak divit ani frustraci, která vyústila v červenou kartu pro Dalibora Večerku po zákroku na Lukáše Provoda ve středu hřiště. Nic neřešící faul. Bylo evidentní, že Slavia od Sklářů přesně tento styl bránění výsledku 0:0 očekávala. Přizpůsobila tomu i své rozestavení, ve kterém de facto bránili pouze Tomáš Holeš s Davidem Zimou. Zbytek hráčů domácích se mohl bezstarostně věnovat útočení. Teplice za celý zápas zkompletovaly při přesnosti pouhých 54 % jen 119 přihrávek.

Abych dostál spravedlnosti, je nutné dodat, že prvních dvacet pět minut měly Teplice i slibné situace směrem dopředu. Vycházelo to hlavně z toho, že Slávisté opravdu příliš sil směrem dozadu nevrhali. Bránili jeden na jednoho. Místo toho, aby se tlak na slávistickou obranu zvětšoval a Skláři začali své spoluhráče v útoku doplňovat, následoval přesný opak. Po první obdržené brance už se hosté soustředili pouze na to, aby inkasovali co nejméně. Druhá branka tento efekt ještě umocnila. Pak už ve hře Severočechů směrem dopředu nebylo vůbec nic.

Fotbal v Česku táhne víc a víc. Stoupá sledovanost, počet fanoušků na tribunách. Opravdu si někdo chce naladit sobotní šlágr kola a od 20:00 sledovat tohle? O tom silně pochybuji. Nejvíc mě mrzí, že pokud jely Teplice do Prahy s tím, že téměř nemají šanci vyhrát, mohly alespoň ukázat, že jsou sympatický tým vesměs mladíků, kteří se budou snažit před parádní kulisou dokázat, že fotbal hrát umí.

Místo toho předvedly pokus o bránění 0:0, který se po půlhodině sesypal. Od 55. minuty se zápas za občasného skandování „Fun Din Dung“ po příchodu Daiki Hashioka na hřiště jen dohrával. Teplice působily naprosto odevzdaně.

Když třeba do kontrastu postavím, jak se nedávno prezentovala Boleslav na hřišti Sparty, máme tady dva naprosto odlišné přístupy. Oba skončily nulou na kontě bodů pro hosty, ale Boleslav na rozdíl od Teplic fanouškům v Praze ukázala, že se nebojí ani těch největších soupeřů a fotbal hrát umí.

Z pohledu Teplic tohle vnímám jako promarněnou příležitost. V hlavním vysílacím čase hrajete před plným stadionem a nepředvedete kromě úvodních dvaceti minut absolutně nic. Je to zápas, který s tím společně na Spartě a případně v poháru odehrajete maximálně třikrát do roka. Chtěl bych vidět tým plný elánu, který se bude chtít vzepřít roli outsidera a prosadit se proti těm nejlepším. Místo toho jsem viděl kluky, kteří hlavně nechtěli dostat bůra. Nedostali, ale budou mít ze zápasu dobrý pocit? Pochybuji.

Autor článku: Daniel Dolejší