Článek
Pohodlně se usaďte a jdeme na to! Dostane se totiž i na téma uraženého Daniela Fily.
Jestli jste ovšem první část rozhovoru nečetli, doporučuji začít rovnou zde.
Jak to bylo s koncem působení hráčů jako Vondrášek, Hyčka a Grigar? Šlo to od vás?
Ano. Byla to důležitá rozhodnutí, která jsem se naučil dělat ve Varnsdorfu. Tam jsme se tehdy bavili, kam to můžeme posunout. Byli tam hráči, kteří nebrali více než 20 tisíc měsíčně, a i těm jsme museli říct – končíš. Tam mi pan Gabriel říkal: „Ale řekneš mu to ty!“
Když se vrátím k těm dvěma prvním klukům. Nebylo to vůbec o tom, že bych si jich nevážil. Na každého hráče se dívám i tak, jaký má přínos do kabiny.
Takže to bylo o tom, že do toho nešli na 100 %?
Ne, o tom to nebylo. Abychom ten tým někam posunuli, tak jsem si to takhle vyhodnotil. Ale zároveň jsme pro Vondyho i Lojzu měli tu druhou stranu mince. Provázely je určité zdravotní problémy, tak jsme jim nabídli to, co tady předtím plnil Réza (Jan Rezek) a Ljeva (Admir Ljevakovič).
A Grigar?
Vůbec v tom nehrálo roli, že udělal chybu a dostal červenou kartu. Fakt ne. Já jsem si i říkal – sakra, on tady byl snad 15 let a my jsme mu nevychovali konkurenci.
Zároveň jsem ani nechtěl nechávat v Teplicích brankáře Muchu. On už se totiž ztotožnil s tou svojí rolí dvojky. Byl z mého pohledu pohodlný. I když nám pomohl při výpadku Grigara excelentně. Šel jsem do rizika. Zpětně jsem možná i trochu litoval, protože tam byl i ten faktor, že Tomáš byl řídící osobnost, lídr v kabině a najednou tam nebyl.
Namlouval jsem si, že odejde a uvolní se stavidla a do popředí se dostanou jiní hráči, kteří třeba do té chvíle byli upozadění a nechtěli jít do konfliktu.
„To bylo jak ten Survivor. Já tahal papírky se jmény a říkám si, že to snad není možný.“
Jak to bylo s koncem Filipa Havelky v Teplicích?
Když byla možnost získat Filipa, vnímám ho snad osm let, říkal jsem, že ho okamžitě beru. Totální profík. Dost ho limitovala zranění, pak zlomená ruka a prst. Možná chtěl až moc. Byl hyperaktivní. Druhý problém je, a to beru částečně na sebe, že jsme mu nedokázali najít pozici.
Dali jsme mu ale možnost jít do Budějovic, a ani tam nezískal nějakou vůdčí roli na hřišti, ačkoliv měl pásku. On totiž uměl dobře mluvit. Uměl si získat kabinu. Když jsme tu dělali volbu kapitána, tak jsme ji nedělali, protože kapitána volím já. (smích) Ale stejně mi to nedalo a řekl jsem hráčům, napište si.
Já jsem určil nějaké kapitány, ale on dostal nejvíc hlasů. Tak si říkám sakra, co teď s tím? To bylo jak ten Survivor. Já tahal papírky se jmény a říkám si, že to snad není možný. V tom kolektivu byl určitě oblíbený, jinak by nedostal nejvíc hlasů.
Jak se dělají transfery na Slovensku skoro za nula?
Když jsme u těch brankářů, do Teplic už za působení Grigara dorazil z Podbrezové Richard Ludha. Tehdy se dost řešilo, že to bylo zhruba za 10 % tržní hodnoty. Jak se tohle vůbec podařilo?
Vzal jsem tehdy Štěpána Vachouška a Rudolfa Řepku na takovou stáž do Podbrezové. Dělali to tam úspěšní manažeři a spojili se se sportovní agenturou. Šel tam trénovat Roman Skuhravý. Jejich strategie a koncepce klubu mě velmi zaujala, tak jsem se domluvil s Romanem, že tam na tři dny přijedeme.
Jak jsme tak debatovali, kluci nám řekli, že tam mají šikovného gólmana, který už je ale na jejich poměry starý (v době přestupu mu bylo 23 let). Měli tam další čtyři mladší, u kterých potřebovali, aby už chytali vyšší soutěže. Taky jsme byli v šoku a nevěřili tomu, že se to může podařit. Byla tam ale vzájemná důvěra.
Oni mají takovou koncepci, že hráči ve 23-24 letech jsou pro ně hráči na transfer. Klidně za cenu nějakých budoucích procent, že i když teď nedostanou raketu. Často hráči chodí do Holandska, Belgie apod. Úzce jsou propojení se Stanislavem Lobotkou, předtím to byl Vratislav Greško. Bohužel pak to Romanovi začali prodávat až moc.
Dá se říct, že máte na Slovensku dobré kontakty? Je to trh, kde hledáte posily?
Zajímavé je, že kontakty jsou spíš bývalí spoluhráči, než že by to byli agenti. Měli jsme štěstí, že si jiné týmy občas nějakého hráče nevšimli.
„Prekopa jsem hrát neviděl, na stadionu mi řekli, že o mně nic neví, nepustí mě tam, tak jsem jel zase zpátky do Hradce.“
Jak se seběhlo, že z Petržalky nedávno dorazil Matej Riznič?
To jsou zvláštní příběhy. První kontakt s Petržalkou byl, když jsem šel sledovat Erika Prekopa. Nevpustili mě do stadionu, že o mně nic nevědí. Tak jsem se naštval, poslal je někam a jel zpátky do Hradce, jak jsem byl vytočený. Na benzínce jsem volal agentovi, že hráče nemusím vidět naživo, ale stačí mi to, co poslali na videu.
Stejně jsem si pak ale dal s Erikem schůzku doma. Tam slyšíte, jak mluví, jak se chová, jak vystupuje. To pro mě byla indicie, že ho chci přivést do Hradce. Stálo to tehdy skoro nula a pro mě ten hráč byl jako zjevení.
Pak chtěla Petržalka na hostování Romana Čerepkaie. Velmi o něho stáli. Nevím, jestli jste tam někdy byli na hřišti, ale to je sídliště s panelákama, mezi kterými je umělka a školní hřiště. A tam se hraje druhá liga. Normálně neuvěřitelné. Roman se rozhodl, že chce zůstat v lize.
Pak přišla informace, že tam je kluk, dobrá levá noha, už v sedmnácti hrál druhou ligu, fyzicky připravený…Ono optimum je, když už o nějakého hráče stojíte, tak když k němu dostanete i jeho fyzická data. To je ale tak 5 %, že vám tohle někdo splní, ale tady se to sešlo.
V tu chvíli jste věděli, že Albert Labík v Teplicích nebude pokračovat a hledali jste náhradu?
Nevěděli, ale byl zraněný Jaroslav Harušťák a v té době to vypadalo, že bude mimo do konce roku. Výhoda toho Mateje je, že může hrát na čtyřech pozicích. Ale k tomu jednání nás posunulo právě to zranění Harušťáka.
„Ten hráč si pustil sprchu, seděl vedle a psal si zprávy na mobilu.“
Otázka k hostováním. Je to tak, že vám v uplynulé sezóně nezbylo nic jiného než vytvořit kádr z hráčů na hostování, jinak byste ho ani neposkládali?
Nezbylo. Tohle je spíš otázka pro Štěpána Vachouška, ale nechci se zbavovat odpovědnosti. Bavíme se spolu stále. On má kontakty v agenturách, já zase na Slovensku a nějaké svoje „našeptávače“. Kdybych dneska odjel na Balkán, tak přivezu kamion hráčů, které mi doporučují z Balkánu. Kdyby Ruda (Řepka) s Rézou vyrazili do Afriky, tak dovezou další kamion hráčů. Není dne, kdy by vám někdo někoho nenabízel.
Kolikrát mi bylo i líto těch hráčů, které jsme měli na zkoušku ať už ve Varnsdorfu, nebo v Hradci. A teď oni vůbec nevěděli, že tam je třeba mínus deset. On přišel v krátkém tričku. Ti agenti pak řeknou „jsem ho přivezl, teď se starejte vy“. Někdy jsou to fakt příběhy… s těmi bych udělal rozhovory.
To byla zkušenost v Hradci, že jsem tak chtěl Wesleyho Da Silvu. Jeho zastupoval strýc. On chtěl 100 tisíc euro za podpis. Já jsem mu říkal: „Počkej, deset tisíc, ne?“. A on, že 100 tisíc. Jinak nic. Wesley byl rukojmím svého agenta. Pak mi psal, omlouval se, že ale jeho strýc dal slib jeho otci, který zemřel, že se o něho postará. To jsou kolikrát neuvěřitelné příběhy. Ještě třičtvrtě roku roku jsme si psali, on tam někde hrál, posílal mi videa, psal mi, že jsem jak jeho táta, nebo psal jako Yasser, že mě miluje. Co já dělám pro to, že mi hráči píšou, že mě milujou? (smích) Ten, kdyby tady byl, tak strčí do kapsy Gninga i s Yasserem, ale bohužel není.
My jsme si tehdy v Hradci řekli, že máme s cizinci špatné zkušenosti. Už tehdy jsem se jim ale snažil vysvětlit, že to je o bydlení, jazyce, stravě, kultuře, náboženství, rodině. My o nich musíme vědět tolik informací, aby se tu cítili v klidu. Aby měli prostředí a atmosféru, která ty cizince nebude zatěžovat.
Měli jsme tam na internátu hráče tmavé pleti a uklízečky si chodily stěžovat, že se čtyřicet minut sprchuje. Říkám, že proč mi to říkáte? Pořád s tím chodily za mnou. Ale on si třeba pustil sprchu a psal si zprávy na mobilu. On zkrátka miloval zvuk moře, nebo deště. Za tři měsíce jsme mu poděkovali, protože to se fakt nedalo.
Tím jste mi připomněl jednu věc. Nedávno jsem řešil, že v kádru Hradce dlouhodobě vůbec nejsou cizinci. Musí pro ně být ještě o to těžší třeba sehnat útočníka.
Dali jsme si tam jeden z takových parametrů, že s cizinci, ne že je nechceme, ale neumíme s nimi pracovat. Asi se toho drží pořád.
Dramé o Gningovi: „Trenére, já už jsem zažil hodně případů, ale on mi neřekl vůbec nic.“
Když jsme u komunikace s cizinci. Přišlo mi, že Abdallahu Gningovi nikdo pořádně nerozuměl. A tím nemyslím jen po jazykové stránce. Vyznal jste se v něm?
Asi tak z patnácti, možná pak dvaceti procent. Něco jiného je tréninkový cyklus, kde on se opravdu posunul. Ale u něho v těch utkáních ve dvacáté minutě pak došlo třeba k něčemu a už jsem viděl, že se nechal něčím nebo někým otrávit. A nebyla síla s tím nic udělat. Kolikrát zůstal ležet zraněný, doběhli k němu doktoři a vrátili se. Říkám: „Co mu je?“ a odpověď byla „My nevíme.“
Takže dám rozcvičovat frajera a najednou Abu přijde a je OK. Byl to nevyzpytatelný hráč. Komunikace s ním byla jen přes Štěpána Vachouška, ale většinou ta komunikace byla až když něco hrozilo. Bylo mi ho i líto. Co je zajímavé, že nezapadl ani do týmu. Za celou dobu třeba nešel s klukama na kafe. Sám se od týmu odstřihával.
Neuškodilo mu, že pak ještě odešel Soufiane Dramé?
Vůbec ne. Byli jsme na soustředění v Blšanech. Říkám Sufimu: „Budeš s ním na pokoji, zjisti, jestli tu chce zůstat, jak se tu cítí, co máme pro to udělat, aby se cítil lépe.“ Za tři dny jsem si zavolal Sufiho: „Trenére, já už jsem zažil hodně případů, ale on mi neřekl vůbec nic.“ A já si říkám, když neřekne nic Sufimu, tak co řekne nám?
A to tehdy Abu chodil tři dny v Blšanech s telefonem a jen řval do telefonu na agenta, protože už tehdy mu řekl, že mu něco sežene. Tři dny řve, a pak přijde Sufi, že mu nic neřekl. Tak komu už jinému. Jediné, co jsem z něho dostal, tak na třetí pokus jsem prosil Vachyho, jestli by se ho mohl zeptat, když mu něco říkám, proč se mi nedívá do očí?
To jsem byl úplně v šoku. Z respektu k autoritám, k rodičům, měl zakázáno dívat se do očí. A pak jsem i já některé věci pochopil.
Když to poslouchám, tak pro vás, ani pro tu kabinu, není asi taková tragédie, že odešel?
Není. Ale já bych určitě byl pro to, aby tu zůstal. Ale když z jejich strany byl nulový zájem, tak proč my máme vyvíjet aktivitu? Pro něho bylo obrovské zklamání to Polsko. My jsme se mu nemohli tři dny dovolat.
Zase on vám řekne, že agent mu říkal, ať nezvedá telefony, že je ještě šance, že by tam šel. Já už jsem měl informace z Polska, že za dveřmi stál frajer, který tam přišel zadarmo. Ale kde je pravda, musí vědět jen oni. Zase oceňuji, že po tom návratu to na něm nebylo znát.
Útok se stále řeší. Přijde nejspíš neznámý pěšák
Teď k nedávné akvizici, kterou je Matyáš Kozák. Upřímně, viděl jsem ho hrát v Bohemce, na Slovácku, nikde se mi moc nelíbil. Čtyři góly za 77 startů. Z nějakého důvodu jste se pro něj ale rozhodli. Říkám si, že to bude zázrak, jestli se vám z něho podaří něco dostat.
Já si myslím, že my už jsme tady pár zázraků udělali. Ono i tohle mělo nějaký vývoj. Vachoušek zůstane v Brně v rámci hostování. U Šilera tvrdím, že kdyby tu byl ještě rok, tak z něho něco dostaneme. Svatek má teď bohužel zase problémy. Horský se rozhodl, že tady nepodepíše. Nabízeli jsme mu ještě před zraněním přestup. Gning, Yasser, oba mimo.
Takže když jsme začali shánět, byla tam zajímavá jména. Byl tam Jiří Klíma a vyskočil nám z toho Matěj Pulkrab. Pro nás byla prioritou typologie hráče. Kozák mě zaujal, jak je pracovitý, aktivní, nechci to zakřiknout, ale na tréninku vypadá výborně.
Dnes se k týmu připojil i Matěj Náprstek.
Nemáme ho až tak načteného, ale už před rokem jsme se o něm bavili. Levonohý hráč, zajímavá herní inteligence. Má instinkt na góly, což je jeho přidaná hodnota. Ale že bych ho viděl teď na hrotu, tak to ani náhodou, ta pozice může být trošku někde jinde.
Tak teď si představte situaci, že se vám Pulkrab zraní, tak jakého stopera pak dáte na hrot?
V tom případě se nám vrátil ten Yegor Tsykalo. (smích) Věřím, že musíme přitáhnout ještě útočníka. Vypadá to, že to zase bude neznámý pěšák. Ale náš nejznámější příklad je Daniel Fila. Toho, když jsem poslal za béčko, tak celá Slavie málem udělala revoluci. Prý deset, patnáct milionů stál. Říkám, co jako? Pro mě je to hráč jako každý jiný. První zápas byl uražený. Devatenáctiletý kluk a já budu přemýšlet, jestli ho tam dám, nebo nedám? I to je test.
Dnes jsem stoprocentně přesvědčený, že když si tím prošel, tak zjistil, že to nemá všechno tak skvěle nalajnované. Pak ho trefovalo to, co by nikdo nepředpokládal, že gól dá a on ty góly dával. Ještě máme čas do startu ligy, nějaké možnosti ještě určitě vyzkoušíme, ale určitě potřebujeme dalšího útočníka.
„Za mě ty nabídky, co jsou, tak jsou trapné.“
Trubač do Olomouce. Co mi k tomu řeknete?
Za mě ty nabídky, co jsou, tak jsou trapné. To říkám na rovinu. Jedna věc je, že je teď v Olomouci euforie. Ale ne vždy přestup může pro hráče dopadnout dobře. Určitě mu nedávají takovou raketu, že by ho to zabezpečilo na deset, patnáct let.
Ne vždycky je důležitý ten plat. To mu říkám. Tady tě mají rádi lidi, něco sis tady vybudoval, přežil jsi tady i to zlé a teď začíná svítat na lepší časy. Kdo ví, kdo tě bude chtít za rok. Když slyšíme, co teď lítá za částky, tak pod dvacet milionů bych nešel ani omylem. Ale myslím si, že příběh s naším klubem ve vztahu k Trubačovi dopadne dobře.
Jak to vypadá s Ondřejem Kričfalušim? Je šance, že by v Teplicích pokračoval?
V tuhle chvíli se s námi od pondělí zapojil do přípravy. Situace je stále otevřená, ale všichni věříme, že u nás bude pokračovat.
Autor rozhovoru: Daniel Dolejší
