Zuřivý Sparťan: Finále poháru? Plesk, plesk a pád na ústa

Vítěze domácího poháru mezitím už známe: i přes nevýhodu „nepřátelského“ prostředí na Letné a prognóz všech zasvěcenců, i přes nějaký ten nepovedený špíl v lize, se jím stala, fanfáry pro jasně lepšího a tudíž vítěze, Slavia! Sparťanská obec se může divit, vztekat a zlobit. To je ale asi tak jediné, co proti tomu může dělat. A jakže to viděl Zuřivec?

Na Letné už možná toužebně očekávají konec sezóny. Ještě stále vedou ligovou tabulku, a i přes porážku ve finále domácího poháru mají zisk titulu ve svých rukách. Stačí jen mít na konci nadstavby více bodů než druhá Slavia. Jenže, jak moc jsou ty ruce držící naději na toužebně očekávanou trofej po letech temna pevné? Středeční utkání ukázalo, že spíše než pevně uchopená šance za pačesy, je to už asi dojezd silou vůle. Sparta je, v mnohými očekávaném, herním útlumu. A to ji muselo potkat zrovna a ausgerechnet právě teď, když se na Letné holedbají skvělou sezónou.

Tedy pro nečtenáře Agathy Christie, není útlumu bez příčiny. Mnohokrát napsáno, mnohokrát řečeno, na Letné mají příliš úzký kádr na to, aby v domácí lize dominovali. Sezóna se stále točí kolem třinácti hráčů, plus mínus, a lavička, tedy náhradníci, na jednotlivé posty chybějí úplně, nebo jsou málo kvalitní. Pokud si pročtete diskuzní fóra na sociálkách, zjistíte, že k tomuto názoru se kloní i většina fanoušků. Jistě si to uvědomují i na Letné a možná mají i hrůzu z toho, že jsou ještě stále ve hře o titul. Protože momentálně neexistuje možnost, jak úzký kádr a málo kvalitní lavičku vylepšit. A soupeř, tedy Slavia, má naproti tomu kádr široký, lavičku konkurenceschopnou a tak se nesloží k nohám pokaždé, když jí vypadne třeba Olayinka nebo Masopust. Zato Spartě sakramentsky chybí Čvančara a Sörensen, stejně jako momentálně „utavený a přečtený“ Haraslín ve své jarní top formě.

Za jarní sezónu se letenským dostalo mnoho poklon a plácání po zádech. Jistě zcela po právu. Až do finálového utkání poháru byla jako jediná na jaře bez porážky. Jen několik remíz. Její konkurent z Edenu naproti tomu v lize dost často, na jeho zvyklosti, ztrácel. V poháru zase musela Sparta zvládnout těžká utkání na půdě soupeřů (viz Ostrava nebo Liberec), zatímco v Edenu přivítali třeba druholigový Vyškov. Na Letné se tedy oprávněně cítili na koni a věřili (a stále ještě doufají) v konečně jejich sezónu. Výborné jaro a ztráty hlavních soupeřů tak zřejmě malinko zamaskovaly realitu. Tedy to, že na Letné stále ještě není vše vyladěné na optimální stav. Zejména v šíři kádru a jeho kvalitě.

I přestupová politika je stále ještě dost „ztrátová“, viz případy Jankto, Mabil nebo Kamenovič. Nepovedenými nákupy (výpůjčkami) se Sparta sama „oslabuje“, zvláště při tak málo konkurenceschopném „širším“ kádru. I to se projevilo v zápasech s domácí špičkou. Ani v jednom z nich letenští svého soupeře nepřehráli a bodové ztráty z těchto zápasů převažovaly nad zisky.

Když to Spartě na jaře nešlo herně, dokázala svého soupeře porazit mentální silou, vírou v sebe sama, že ona je ta předurčená vyhrát. To je velký posun oproti minulým sezónám a velký úspěch trenéra Priskeho, který dokázal tuto víru do hlav hráčů nalít. Sparta dokázala vyhrávat zápasy, ve kterých se proti ní všechno „spiklo“ a i nadále si šla za svým cílem. Ale není možné všechno vyhrát jen silou vůle. I mentální síla se jednou unaví. Je vysilující neustále dostávat jako první branku a následně zápasy otáčet. Stojí to mnoho sil, fyzických i těch psychických. Přesto se to na jaře Spartě stává pravidelně. Je to k zamyšlení, nebo se jedná o únavu „materiálu“? Musí být přece vysilující hned v úvodních minutách posadit soupeře na koně a pak ztrátu dohánět proti uvolněnému a nabuzenému protivníkovi.

Možná je to trochu podobné hře bez vyloučeného hráče – náročné nejen fyzicky, ale i psychicky. A jestliže se to děje opakovaně, je skoro jisté, že to jednou už nezlomíte a soupeř si náskok uhájí. Což se stalo právě ve středu ve finále poháru.

Mnohokrát napsáno, mnohokrát vysloveno. Je skoro jisté, že o letošním titulu rozhodne šíře a kvalita kádru. A to nejenom z pohledu možnosti vystřídání a náhrady bez formy hrajících, či zraněných hráčů, ale i z hlediska variabilních změn ve hře. Tedy faktoru překvápka pro soupeře. Přesně to se Trpišovskému povedlo v ligovém derby, kdy nasazením „běžců“ zcela eliminoval letenskou technickou zálohu a odřízl tak nebezpečný sparťanský útočný trojzubec od kvalitních nahrávek. Slavia tak donutila Spartu k úplně jinému hernímu stylu, než který chtěla hrát. Jedna nula pro Trpišovského a bod pro Spartu za „mentál“ ze druhého poločasu.

Naproti tomu trenér Priske stále sází na základní jedenáctku, která se prakticky nemění (pokud jsou všichni hráči zdrávi). To samé platí i pro náhradníky. I ti mají své jisté. Třeba jeden z nich, pravidelně naskakující Minčev (další jistota pro soupeře), by pravděpodobně pod jiným trenérem už ve Spartě skončil. Ovšem dost možná to není Priskeho zásluha, že ještě hraje. Sparta prostě momentálně jiné hráče nemá. A to platí i pro nositele výkonu v letenském kádru, většinou jsou nenahraditelní, protože na lavičce nesedí kvalita. Ale tím pádem se ze hry Sparty ztrácí moment „překvápka“, je čitelná a zranitelná. Jednoduše napsáno: pokud vše šlape, Sparta jede, pokud se někdo zraní, či je bez formy, nastane tápání.

Ztrátou domácího poháru se tak Sparta sama vystavila pod ještě větší tlak, který nemusí ustát. V případě výhry (a měla výhodu domácího prostředí) by měla „částečně splněno“ a do dalších zápasů o titul by šla daleko klidnější, uvolněnější. Což by se pravděpodobně projevilo na její hře. Podle současných kritérií pro účast v evropských pohárech je i domácí pohár opravdu kvalitní jackpot, který snese srovnání s titulem. A upřímně, pohár by si Sparta za výsledky v něm dosažené spíše „zasloužila“. Titul naproti tomu by zřejmě nebyl v „nejlepších rukách“, protože Slavia ve vzájemných zápasech prokázala větší kvalitu a získala více bodů. Sice je liga dlouhodobá soutěž, ale opravdu by na Letné skákali přes vatru s vědomím, že Slavii ani jednou neporazili? Inu skákali, protože na úspěch (dokonce jakýkoli – suché hajzly nebrat) čeká Sparta hodně moc dlouho. A ani trpělivost fanoušků není bezedná.

Další rok bez trofeje, jen s druhým místem v lize (ačkoliv i to je ohromný posun), by zřejmě trochu zdevalvoval práci, kterou na Letné v právě probíhající sezóně odvedli. A jak už bylo výše napsáno, Slavia sedí momentálně daleko pevněji v sedle a Spartě opravdu hrozí „jen“ druhé místo. A její kádr skomírá na únavu a ztrátu formy. Opravdu v hodně nepravý čas.

Sparta si zřejmě „vyplácala“ svou dávku štěstí a mentální převahy v jiných utkáních a pomalu se už nedostává. Na Slovácku brala bod z (ne)penalty za (ne)faul, proti Plzni tři body za nastřelenou ruku a v Liberci brala také výhru za dvě penalty (!) v nastavení. Ani v jednom zápase nebyla Sparta jasně lepší a o všech pokutových kopech se vedly sáhodlouhé diskuze. Někteří odvážní konspirátoři dokonce varovali před návratem „devadesátek“ do české ligy a dávali do souvislosti návštěvu letenského bosse Křetínského v kabině rozhodčích při zápase se Zbrojovkou s „ochotou“ rozhodčích Spartě takové pencle písknout.

Fakt je však ten, že vyjma pokutového kopu na Slovácku byly ostatní nařízeny v duchu pravidel. Zřejmě tedy debilní pravidla, když se o těchto penaltách vedou takové půtky. Za to ovšem na Letné nemohou, to by si měli udělat jasno v pravidlech o pokutových kopech jiní kádři. A někteří možná už rádi zapomněli na podzimní „řezání“ letenských, kterého si všiml i sám velký Tvrdík. A to je už co říci.

Momentálně se tedy zdá být boj o ligový primát ještě otevřený, s lehoučkou bodovou výhodou pro Spartu. Ovšem, hodíme-li oko na poslední výkony letenských, musí mít na Letné obavy. Času není nazbyt, kádr je unaven, případně z formy a soupeři cítí krev. Sparta teď musí věřit na svou „železnost“ a vůli, stále ještě má trumfíček v rukávu. Ale ruku na srdce, vážně si myslíte, že to v Olomouci bude za tři body? Přitom to, jak Sparta utkání na Hané odehraje, určí i další její naděje. Takže zase, zápas o všechno, a tentokrát ohne sranda.

A takhle jsem to viděl já. Třesu a těším se na dovolenou. I já jsem už unavený a nemá mě kdo nahradit.