Kauza zneužitých dětí: fakta o selhání ředitelky 2. ZŠ Holešov a ředitele spolku Svět vzdělání

Helena Moravčíková, ředitelka 2. ZŠ Holešov, a Tomáš Blumenstein, ředitel spolku Svět vzdělání, odmítli uznat svá pochybení a přijatelným způsobem se omluvit za svá fatální selhání v kauze dětí sexuálně zneužitých lektorem angličtiny. Namísto projevu sebereflexe oba nadále intrikaří a manipulují, prosazují svoje zájmy, zatahují do toho další lidi a opět dochází ve veřejném prostoru k bagatelizaci jejich jednání. To má velký negativní dopad na oběti a jejich rodiče, kteří se nemohou sami veřejně bránit s ohledem na ochranu identity obětí. Proto se rozhodli reagovat prostřednictvím mě jako jejich právní zástupkyně zveřejněním detailního postupu zmíněných osob.

Již dne 27. 2. 2025 jsme zveřejnili prohlášení rodičů dětských obětí pohlavního zneužití lektorem na 2. ZŠ Holešov. Rodiče takto byli nuceni reagovat na nepravdivá tvrzení Moravčíkové a Blumensteina, která zaznívala ve veřejném prostoru, zejména na sociálních sítích, v reakci na zveřejnění kauzy ze strany starosty města Holešova. Zatímco ze strany starosty a města Holešova došlo k osobní i veřejné omluvě, přístup Moravčíkové a Blumensteina, tedy osob, které fatálně selhaly při ochraně dětí, byl diametrálně odlišný.

Zde bych připomněla motto spolku Svět vzdělání: „Chtějte pro své děti ve škole něco navíc!“, které ve světle událostí získalo zkaženou pachuť. To „něco navíc“, čeho se obětem dostalo, jako rodič pro své dítě opravdu nechcete. Uznáváme, že i přes veškerá opatření může dojít k selhání jednotlivce, čemuž škola nebo jiná instituce nemůže zcela zabránit. Nicméně v tomto případě:

Matka jedné z obětí by ráda uvedla toto: „Část veřejnosti se i po zveřejnění informací postavila za ředitelku 2. ZŠ Holešov Helenu Moravčíkovou a za spolek Svět vzdělání. Jeden z komentářů, který se ve veřejné diskuzi objevil a který ilustruje tón části veřejnosti, zní: »Co se tahá situace 4 roky zpět. Přece si nenecháme Svět vzdělání vzít. Co bylo, bylo… Vše funguje, tak co…« Kdo z vás by chtěl, aby se to stalo vašemu dítěti a aby pak slyšel, že „co bylo, bylo“? Opravdu byste mlčeli? Nechcete to slyšet, ale naše děti si to musely prožít. Jejich bolest nesmí být zlehčována. Nikdy.“

Podobná prohlášení, která relativizují závažné selhání v ochraně dětí, hluboce zasáhla nejen rodiče obětí, ale řadu lidí sledujících tuto kauzu. Zatímco se vedení školy a spolku vyhýbalo odpovědnosti a část veřejnosti otevřeně zpochybňovala samotné oběti, skutečné následky nesli ti nejzranitelnější – děti a jejich rodiny. Děti a jejich rodiče se museli vyrovnat nejen se samotným traumatem, které děti utrpěly, ale také s naprostou bezmocí, když zjistili, že instituce, kterým svěřili své děti, nejen selhaly, ale dodnes odmítají převzít odpovědnost i ve formě pouhé omluvy. Namísto podpory se dětem a rodičům dostalo mlčení, veřejného zpochybňování a překrucování faktů. Děti, které měly chodit do školy s pocitem bezpečí a důvěry, odešly se zkušeností, která jim možná zůstane po celý život.

Rodičům dětských obětí jde pouze o pravdu a spravedlnost. Nikdy nechtěli případ dětí medializovat, ale po zveřejnění lží ze strany školy a spolku byli nuceni reagovat, aby veřejně zazněla pravda. Proto požadovali po škole a spolku omluvu, která by zahrnovala uznání pochybení. Ředitelka školy Moravčíková a ředitel spolku Blumenstein však neměli tu slušnost a sebereflexi, aby po svých zjevných pochybeních a opakovaných lžích šířených do veřejného prostoru veřejně uznali svou chybu a veřejně se obětem a rodičům omluvili. Rodiče tak nyní již omluvu nežádají, neměla by pro ně už žádnou váhu. Namísto toho si přejí zveřejnit detailní popis událostí ohledně postupu školy a spolku a doložit fakta, která vyplývají z trestního spisu, aby si na základě toho mohl každý udělat sám názor na tyto osoby a jejich přístup:

Spolek Svět vzdělání přijal lektora angličtiny jako „rodilého mluvčího“, přitom se však nejednalo o rodilého mluvčího anglicky mluvící země, ale o občana země s úředním jazykem arabštinou. Ředitel spolku Blumenstein od lektora nepožadoval výpis z rejstříku trestů, ani prokázání jakékoliv vzdělání, lektorské praxe apod. Doslova na policii uvedl: „Trestní minulost neřešíme, trestní rejstřík nežádáme.“ Na dotaz, na základě čeho pustí osobu k dětem, uvedl, že na základě „ukázkové hodiny“, nejde jim totiž o pedagogické vzdělání, ale o přístup. Mezi spolkem a lektorem ani neexistuje žádná písemná smlouva, ve které by byly upraveny povinnosti lektora, pouze ústní dohoda.

Lektor začal realizovat výuku na 2. ZŠ Holešov od 1. 9. 2020 na základě smlouvy uzavřené mezi školou a spolkem Svět vzdělání. Lektor byl spolkem představen ředitelce školy. Ředitelka stejně jako spolek nevyžadovala po lektorovi výpis z rejstříku trestů, ani prokázání vzdělání či lektorské praxe. Mezi školou a lektorem nebyla uzavřena žádná smlouva. Podle ředitelky lektor nebyl jejich zaměstnanec a pouze vedl kroužek, nicméně tento „kroužek“ byl pevně začleněn do běžné výuky a probíhal dopoledne v řádném vyučovacím čase ve třídách školy. Ředitelka školy uznala, že postavení lektorů Světa vzdělání je srovnatelné s postavením učitelů školy a že žáci berou lektory stejně jako učitele.

Dne 3. 11. 2021 došlo k oznámení případu první oběti pohlavního zneužití lektorem. Rodiče kontaktovali třídní učitelku, které sdělili závažné informace, které se dozvěděli od dcery. Uvedli, že neví, jak mají postupovat, ale že kvůli dceři si nepřejí, aby to učitelka zveřejňovala, nicméně chtěli, aby se vše prošetřilo. Učitelka byla z jejich sdělení šokovaná a uvedla, že bude ihned informovat paní ředitelku Moravčíkovou a následně bude o postupu znovu informovat rodiče. Vzápětí rodiče telefonicky vyrozuměla, že se paní ředitelka informovala na patřičných místech a byla jí doporučena poradna s terapeutkou. Řešení znělo tak, že s třídou bude pracovat zkušená psycholožka, která zjistí, zda k něčemu došlo a zda není obětí víc. Z toho měl být nějaký výstup s tím, že případná zjištění budou předána policii. Dále rodičům bylo sděleno, že prozatím s lektorem na každé hodině bude přítomna další dospělá osoba. Ze sdělení rodiče nabyli dojmu, že jsou přijata opatření, celá věc je v řešení a že lektor bude na škole prozatím pod dohledem, dokud za něj nenajdou náhradu.

Následně vyšlo najevo, že aktivita psycholožky nic nezjistila a ani na to nebyla zaměřená, neboť šlo pouze o práci se skupinou, nikoliv individuálně. Dále, že dohled na hodinách lektora nebyl zajištěn ve všech jeho třídách, ale jen ve třídě první oběti, a to ještě ne vždy. Později dokonce rodiče zjistili, že nejenže škola a spolek neukončili s lektorem spolupráci, ale dokonce s ním začali plánovat letní tábor. Ale o tom ještě později.

Ředitelka hned po oznámení ze strany rodičů dostala informace o činu v prakticky stejné podobě, jak je skutek popsán v odsuzujícím rozsudku, což vyplývá z jejích výpovědí. Dostala tedy závažné a dostatečně konkrétní informace, které by žádná osoba odpovědná za bezpečnost dětí nesměla podcenit. Při svých výpovědích, ve kterých popsala konkrétní oznámený skutek, se zároveň vymlouvala, že podání informace „nebylo určité“, bylo „v obecné rovině“, čímž si protiřečila. Dále se vymlouvala na to, že se od třídní učitelky údajně dozvěděla, že rodiče poskytli informaci jako zcela interní a nechtěli to dál řešit. Při podání vysvětlení na policii dokonce uvedla, že škola nepodala oznámení policii z důvodu výslovného nesouhlasu rodičů. Na dotaz policie ředitelka uvedla, že si je vědoma své oznamovací povinnosti, ale trestní oznámení nepodala, protože údajně předpokládala, že tak učiní rodiče. Přitom s rodiči ani nemluvila, nesešla se s nimi, výslovný nesouhlas od nich neměla, údajný nesouhlas u nich nijak neověřovala, ani si u nich neověřovala, zda podali trestní oznámení.

Tvrzení ředitelky, že rodiče věc nechtěli řešit, je nepravdivé. Rodiče si pouze přáli, aby byla zachována co největší diskrétnost, aby se jméno jejich dcery nerozkřiklo po škole, nikoliv to, aby se věc neřešila. Prošetření věci si naopak přáli. Nicméně i kdyby hypoteticky nějací rodiče výslovně nesouhlasili s řešením podezření z trestného činu na jejich dítěti, nijak by takový nesouhlas nezbavoval školu oznamovací povinnosti. Navíc je to škola, kdo nese odpovědnost za bezpečí všech dětí.

Ředitelka dále na policii uvedla, že informovala ředitele spolku Blumensteina, ale ten dle jejího tvrzení měl zastávat „presumpci neviny“. Sám Blumenstein uvedl, že mohlo jít o „nedorozumění“. Nicméně lektora spolek, ani škola se zjištěním závažných informací nijak nekonfrontovali. Pouze mu pracovnice Světa vzdělání dala pokyn, aby neměl fyzické kontakty s dětmi, což mu ale odůvodnila covidovým obdobím. O závažném oznámení ze strany rodičů s ním nikdo nehovořil.

Škola rodičům předala kontakt na psycholožku, která vedla preventivní program ve škole. Matka ji kontaktovala, ale ta opakovaně zaměňovala jméno nezletilé za jiné jméno a nakonec jí řekla něco ve smyslu, že na školách pracuje asi 10 % pedofilů a nikdy nebudou všichni odhaleni a odsouzeni, proto je důležité, aby naučili dceru se bránit. Toto rodiče nepovažovali za psychologickou pomoc a psycholožku již nekontaktovali.

Shrneme si, jaká opatření škola a spolek po závažném oznámení rodičů učinili:

Jednotlivé kroky školy s konkrétními daty jsou popsány v dokumentu „Průběh řešení problému ve výuce s rodilým mluvčím…“, který policii předložila zástupkyně ředitelky Hana Hlobilová. Mezi opatřeními není oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ani oznámení policii.

Zástupkyně ředitelky také při podání vysvětlení na policii uvádí, že se poprvé o chování lektora spolu s ředitelkou dozvěděly dne 3. 11. 2021. Oznámení na policii škola učinila až mnohem později - dne 17. 1. 2022.

Škola již na začátku listopadu 2021 měla ze zákona povinnost učinit oznámení o podezření z trestného činu na dítěti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, konkrétně obci s rozšířenou působností – městu Holešov, a to podle ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Zákon ukládá škole oznamovací povinnost pouhého podezření, že byl na dítěti spáchán trestný čin ohrožující jeho zdraví, svobodu, lidskou důstojnost, mravní vývoj. Není tedy z logiky věci vyžadováno, aby bylo spáchání trestného činu postaveno zcela na jisto, jak se teď snaží absurdně dovozovat ředitelka se svou advokátkou. Škola má povinnost učinit oznámení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozví. To dle právního komentáře znamená zásadně ihned, zpravidla nejpozději následující pracovní den. Škola má také právo požádat, aby byla do 30 dní informována o výsledcích šetření. Oznámení příslušnému orgánu nejenže nebylo učiněno bez zbytečného odkladu, jak vyžaduje zákon, ale nebylo dle našich poznatků učiněno dodnes vůbec.

Tutéž povinnost učinit oznámení o podezření z trestného činu na dítěti orgánu sociálně-právní ochrany dětí měl i spolek Svět vzdělání. Oznamovací povinnost se nevztahuje jen na školy a školská zařízení, ale i na další zařízení určená pro děti. Tím je dle komentáře jakákoliv entita, ať už s právní subjektivitou nebo bez ní, která poskytuje služby dětem. Tedy nepochybně je takovým subjektem spolek Svět vzdělání, který se zaměřuje na vzdělávání dětí. Ten toto oznámení stejně jako škola neučinil.

Dne 30. 11. 2021 rodiče první oběti oznámili e-mailem třídní učitelce, že případů bude pravděpodobně více, neboť se dozvěděli od jiné matky, že se jí o podobném jednání lektora svěřila jiná již starší dívka (nejedná se však o případ druhé oběti). Ani toto nevedlo k tomu, aby škola učinila nějaké kroky, zejména oznámila podezření příslušným orgánům.

Následně se rodiče první oběti dozvěděli, že Svět vzdělání nabízí pod hlavičkou 2. ZŠ Holešov letní tábor, kde měl být vedoucím právě tento lektor angličtiny. To je doslova šokovalo. Proto napsali e-mail adresovaný jak škole, tak Světu vzdělání, kde vyjádřili nesouhlas a údiv, jak je možné, že po tom, čeho se lektor dopustil, jeho čin škola i spolek ignorují a ještě jej dosadí do pozice vedoucího na táboře, kde může zneužít další děti. Uvedli, že zjistili, že jejich dcera nebyla jediný případ. Dále uvedli, že zvažují, že buď půjdou na policii a budou vše oficiálně řešit, nebo celou věc zveřejní. Na základě tohoto e-mailu došlo ke schůzce, kde se rodiče poprvé dozvěděli, že namísto šetření probíhala jen nějaká prevence, při které se nezjistilo a nevyřešilo nic. Souběžně s tím se objevil případ druhé oběti.

Dne 13. 1. 2022 oznámili rodiče druhé oběti další případ pohlavního zneužití ze strany téhož lektora na škole. Na základě toho byla domluvena schůzka ve škole s rodiči, která proběhla dne 17. 1. 2025. Když se rodiče druhé oběti dotazovali, proč škola neřešila již první oznámení, bylo jim sděleno, že ti rodiče před nimi „nebyli tak důrazní“ a vedení školy se snažilo odvést pozornost od této otázky. Rodiče požadovali, aby lektor okamžitě přestal jejich dceru učit. Také sdělili, že sami neprodleně podají trestní oznámení. Výsledkem setkání bylo, že lektor bude okamžitě stažen z výuky a nepovede ani tábor. Škola se vyjádřila tak, že podá trestní oznámení, ale až po nátlaku rodičů, kteří jako první důrazně oznámili, že toto učiní.

Dne 17. 1. 2022 podala škola oznámení na Policii ČR, ovšem nepodala oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a to navzdory své zákonné povinnosti. Bez ohledu na to, zda je věc v šetření policie, oznámení je podstatné z toho důvodů, že OSPOD v těchto případech dětem a rodičům poskytuje a zprostředkovává odbornou pomoc, zejména terapie a pomoc při uplatňování práv.

Dne 21. 1. 2022 v reakci na žádost Policie ČR o seznam škol, na kterých prověřovaný lektor učil, nabádal ředitel spolku Blumenstein e-mailem vyšetřovatele, aby u ředitelů škol zkusil navodit dojem, že lektor má především problémy s cizineckou policií, „pak by z toho patrně nebyla taková senzace“. Tedy v situaci, kdy má Blumenstein informace o oznámení již dvou případů zneužití dětí ze strany lektora, tudíž možnost nějakého nedorozumění se už nejenže nejeví jako pravděpodobná, ale je téměř vyloučena, tak ho ani nenapadne řešit psychický stav obětí, nabídnutí pomoci rodinám apod., ale pouze to, jak chránit podezřelého lektora.

Následně s rodiči první i druhé oběti nikdo ze školy a ze spolku nekomunikoval, nebyly informováni o závěru ze strany školy. Škola i spolek začaly obě rodiny jednoduše ignorovat.

Dne 13. 2. 2025 byl lektor Světa vzdělání Krajským soudem v Brně nepravomocně shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu „sexuální útok“ dle ustanovení § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c) trestního zákoníku.

Dne 19. 2. 2025 na jednání zastupitelstva města Holešov za účasti médií zveřejnil starosta Milan Fritz informaci o pohlavním zneužití dvou dívek na 2. ZŠ Holešov s tím, že pachatel byl zatím nepravomocně za toto jednání odsouzen Krajským soudem v Brně. Vyčítal vedení školy, že tuto informaci „tutlalo“, resp. neoznámilo městu Holešov. Uvedl, že ředitelka školy v tomto ohledu selhala a měla by přijmout odpovědnost.

Starosta tyto informace zveřejnil v souvislosti s plánem na sloučení škol, s čímž rodiče obětí nemají nic společného a nikdy nesouhlasili s tím, aby případy jejich dětí s tím byly spojovány. Zdůrazňujeme, že rodiny se v tuto chvíli cítily poškozeny jak jednáním školy a spolku, tak i jednáním starosty.

K výstupu starosty se veřejně na zasedání zastupitelstva vyjádřila přítomná zástupkyně ředitelky Hana Hlobilová tak, že zřizovateli – městu Holešov škola údajně nic oznámit nemohla, neboť byla vázána mlčenlivostí. Další přítomný pedagog této školy Zdeněk Ballnér uvedl, že mohlo jít o nějaké „sedání na klín, nevím přesně“, tzn. bagatelizoval trestnou činnost lektora, která byla úplně jiného charakteru než „sedání na klín“. Další pedagožka této školy Jaroslava Jakubčíková se rozčilovala, že jde o dehonestaci celé základní školy a pokud někdo selhal, tak učitel, proto nemá být sváděna vina na školu. Je nepochopitelné, jak učitelé této školy (kromě zástupkyně Hlobilové), kteří ani nebyli obeznámeni s tím, co se stalo, jaké to mělo na oběti důsledky a jaké kroky škola učinila nebo neučinila, zaslepeně obhajují školu a vůbec neberou ohled na oběti trestné činnosti.

O zneužití dětí i o událostech na zastupitelstvu intenzivně informovala média.

V reakci na prohlášení starosty jak ředitelka Moravčíková se svou zástupkyní, tak i ředitel spolku Blumenstein rozeslali téměř shodná vyjádření, ve kterých uvedli, že vyjádření starosty jsou lživá a manipulativní. Přitom přesně takto se dají označit jejich vlastní vyjádření, jehož body postupně rozebereme.

Tvrzení ředitelky: „Osobní schůzka s rodiči ohledně nevhodného chování lektora k dítěti proběhla s rodiči 17. 1. 2022 v 7:00 ráno.“

Realita: Jednalo se případ druhé oběti, případ první oběti z listopadu ředitelka účelově zamlčuje.

Tvrzení ředitelky: „Na jednání bylo dohodnuto, že bude učiněno podání na Policii ČR jak ze strany rodičů, tak ze strany školy.“

Realita: Až když rodiče trvali na tom, že sami neprodleně podají trestní oznámení na policii, tak v reakci na to jim bylo sděleno, že podání bude učiněno i ze strany školy. Na rodiče to jednoznačně působilo tak, že škola se připojila až na jejich nátlak.

Tvrzení ředitelky: „Svět vzdělání rozhodl o odvolání lektora z výuky od 18. 1. 2022. Bylo tak učiněno z důvodu ochrany dětí, přestože se v tu chvíli jednalo o neprošetření obvinění.“

Realita: Ředitelka zamlčuje, že v listopadu 2021 bylo školou a Světem vzdělání upřednostněno ututlání případu před účinnou ochranou dětí, přestože došlo k velmi podobnému oznámení ze strany rodičů a přestože se rovněž jednalo o „neprošetřené obvinění“. Ředitelka a Svět vzdělání od listopadu 2021 do oznámení druhého případu vědomě vystavili děti ohrožení ze strany lektora.

Tvrzení ředitelky: „Policie nás upozornila na úplnou mlčenlivost k celému případu.“

Realita: Ředitelka tím zjevně reaguje na výtku, že neinformovala o podezření město Holešov. Nicméně povinností mlčenlivosti dle trestního řádu (zákaz poskytovat informace o totožnosti poškozených, kteří jsou mladší 18 let nebo vůči kterým byl spáchán mj. trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti) není nijak dotčena výše zmíněná povinnost ředitelky informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, kterým je město Holešov. V zákoně o sociálně-právní ochraně dětí je přímo uvedeno, že se v souvislosti s oznamovací povinností nelze dovolávat mlčenlivosti dle jiného zákona. Tuto oznamovací povinnost ředitelka měla splnit v případě první oběti již na začátku listopadu, v případě druhé oběti hned po schůzce s rodiči dne 17. 1. 2022. Ředitelka podala vysvětlení Policii ČR dne 27. 1. 2022 a svědeckou výpověď dne 22. 7. 2022. I kdyby byla policií poučena o úplné mlčenlivosti již dne 27. 1. 2022 a nesprávně si to vyložila tak, že nesmí učinit oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí vyžadované zákonem, nevysvětluje to, proč oznámení neučinila v době mezi 3. 11. 2021 a 27. 1. 2022.

Ředitel spolku Blumenstein rozeslal stejné vyjádření, ve kterém bylo navíc toto tvrzení: „Je pro nás nesmírně smutné, že k takovému selhání jednotlivce došlo. Ale je velmi těžké tomu předejít, protože čistý trestní rejstřík a vyšetření od lékaře nám předložil a i reference od místních lidí v Holešově jsme na něj měli pozitivní.“

Realita: Sám Blumenstein policii na otázku, zda nějak řeší trestní minulost lektora, uvedl: „Trestní minulost neřešíme. Trestní rejstřík nežádáme.“ Úřední záznam o podání vysvětlení podepsal on i jeho právní zástupce, čímž potvrdili souhlas s obsahem.

V závěru svého vyjádření ředitelka uvádí, že v souvislosti s nařčením a poškozením dobrého jména jednotlivců i školy, zvažuje další právní kroky. Ve vyjádření Blumensteina se v závěru uvádí: „Na starostu proto připravujeme žalobu pro pomluvu.“ S ohledem na jejich fatální pochybení, které vedlo k ohrožení dětí, jsou tito dva těmi posledními, kdo by měl komukoliv vyhrožovat právními kroky. Jestli měl někdo důvod učinit nějaké právní kroky, tak právě rodiče zneužitých dětí.

Zatímco ředitelka školy Moravčíková a ředitel spolku Blumenstein měli prostor manipulovat veřejností lživými vyjádřeními, aby si získali neinformovanou veřejnost na svou stranu (což se jim také dařilo, neboť řada rodičů psala na sociálních sítích, jak stojí za paní ředitelkou, že škola a spolek mají jejich plnou podporu apod.), rodiče zneužitých dívek veřejně promluvit nemohli. Nemohli vystoupit pod svými jmény a uvést vše na pravou míru, neboť by tím došlo k veřejnému odhalení identity nezletilých, k hrubému narušení jejich soukromí a k jejich sekundární viktimizaci. Rodiče byli nuceni přihlížet lžím subjektů, které ze sebe dělají oběti, přitom svou nečinností po prvním oznámení ohrožovali děti. Mlčet ale nemohli, proto využili možnosti zveřejnění prohlášení přes advokátní kancelář, ve kterém uvedli na pravou míru nepravdivá tvrzení jak ředitelky školy, tak i ředitele spolku.

Dne 27. 2. 2025 tak bylo za rodiče zveřejněno prohlášení rodičů dětských obětí pohlavního zneužití lektorem na 2. ZŠ Holešov, ve kterém mj. zaznělo:

Veřejné prohlášení pochopitelně získalo pozornost médií, která požadovala vysvětlení po škole a spolku. Škola a spolek nicméně zvolily strategii mlčení a dalšího lhaní. Například v článku „Podezření na zneužití dětí nahlásila škola pozdě, máme důkazy, tvrdí rodiče“ uvádí ředitel spolku Blumenstein: „Vnímám to tak, že jsme oznámení o tomto chování měli od rodičů až 17. ledna. Pak jsme to ihned oznámili policii a řešili.“ Přiznal, že rodičům neprojevili lítost nebo omluvu, což ho mrzí, uvedl, že se za to omlouvá, řešil to pouze s policií, ale ne s rodiči. Nicméně jakou má taková „omluva“ hodnotu, když zároveň ve veřejném prostoru nadále lže o tom, že se o problematickém chování lektora dozvěděl až 17. 1., nikoliv na začátku listopadu?

Dne 28. 2. 2025 byla na Facebooku zveřejněna tato reakce:

Prohlášení

Svět vzdělání i vedení 2. ZŠ Holešov po seznámení se se stanoviskem advokátní kanceláře zastupující rodiče, uvádí, že respektuje práva poškozených ale i obviněného v trestní věci, a do jejího pravomocného skončení se k věci dále veřejně vyjadřovat nebude.

Vnímáme emoce, které tato věc vzbudila, považujeme celou věc za nesmírně citlivou a bolestivou pro všechny zúčastněné strany, jsme nadále přesvědčeni o správnosti našeho postupu, nicméně celou záležitost již dále nebudeme komentovat.

Tomáš Blumenstein, Helena Moravčíková, Hana Hlobilová

Takže jinými slovy, nepřišlo žádné uznání pochybení, žádná sebereflexe. Namísto toho se rodiče dočkali absurdního tvrzení o správnosti postupu za současného zvláštního mlčení ohledně toho, kdy se vedení školy a spolek poprvé dozvěděly o problematickém chování lektora.

V reakci na prohlášení rodičů mi telefonovala osoba, která se za orgány činné v trestním řízení podílela na řešení trestního případu. Tato osoba vyjádřila podporu rodičům, uvedla, že z lidského hlediska je ráda, že došlo ke zveřejnění prohlášení rodičů, neboť ji vytáčelo do neskutečných výšin vyjádření a přístup školy a spolku a jejich lhaní. Tato osoba uvedla, že z úřední činnosti je dobře obeznámena s naprosto nepochopitelným selháním obou subjektů.

Jak bylo avizováno ve veřejném prohlášení rodičů, po obou subjektech byla následně požadována omluva. Omluva byla požadována i po starostovi a ten požadavku vyhověl a omluvil se za sebe i za město tak, jak rodiče požadovali.

Ke komunikaci s ředitelkou školy a ředitelem spolku jsem pověřila svého kolegu právníka Petra Stannce.

Kolega dne 12. 3. 2025 telefonicky kontaktoval ředitele spolku Blumensteina s návrhem, aby se za spolek rodičům obětí veřejně omluvil. Blumenstein nejprve uvedl, že tvrdíme nepravdy a že si máme dávat pozor, protože oni vyžadovali od lektorů rejstřík trestů i lektorské zkušenosti už tehdy, a to včetně tohoto lektora. Dále uvedl, že se o závadovém jednání lektora dozvěděl až v lednu 2022. Kolega ho upozornil, že si zřejmě „nepamatuje“, co vypovídal na policii za přítomnosti svého právního zástupce. Tam totiž uvedl, že rejstřík trestů od lektora nežádali, ani nezjišťovali jeho trestní minulost, lektora pustili mezi děti na základě osobního pohovoru a ukázkové hodiny. Také ho upozornil na výpovědi dalších osob a důkazy, které prokazují, že o prvním případu byl informován již v listopadu 2021. Po tomto upozornění Blumenstein zcela otočil s tím, že by se věc zřejmě dala za spolek řešit veřejnou omluvou. Uvedl, že vše probere se svým právním zástupcem a ozve se. Další telefonát proběhl o dva dny později, kdy Blumenstein uvedl, že se rodičům omluví a že se svým právním zástupcem připravují text omluvy. Za další týden opět Blumenstein potvrdil, že se spolek omluví, ale že jeho právní zástupce je vytížen a že zhotovení textu omluvy už dvakrát urgoval.

Kolega Petr Stannc ve věci omluvy též volal ředitelce Moravčíkové, ale nejprve se mu nepodařilo se dovolat na pevnou linku. Dovolal se jí až na mobil dne 21. 3. 2025, ředitelka byla ochotná komunikovat, s kolegou si vzájemně vysvětlili argumenty. Například uváděla, že nevěděla o povinnosti informovat o podezření OSPOD. Závěrem telefonátu bylo, že ředitelka zvažuje veřejnou omluvu, ale ještě osloví právního zástupce, s kterým se poradí. Kolega jí sdělil, že chceme do 5 dnů vědět, zda se omluví nebo ne. Pokud by se chtěla omluvit, tak bychom se dohodli na poskytnutí dalšího času na vypracování textu omluvy, jeho odsouhlasení a zveřejnění.

Dne 25. 3. 2025 přišel kolegovi e-mail od ředitele spolku Blumensteina s přílohou – navrhovaným textem „omluvy“. V e-mailu Blumenstein uvedl, že spolek nechce přispívat k medializaci celého případu, proto nepřipravuje zveřejnění textu, ale souhlasí, pokud se rozhodnou text zveřejnit rodiče. Jeho text „omluvy“ obsahoval tyto body:

Po konzultaci s rodiči kolega Blumensteinovi téhož dne odpověděl, že takový text „omluvy“ rodiče důrazně odmítají z důvodu, že je neúplný a neodpovídá realitě. Zejména poukázal na to, že v textu omluvy zcela chybí skutečnost, že spolek lektora nijak neprověřil, zejména jeho trestní bezúhonnost. Dále mu vysvětlil, že spolek měl ze zákona povinnost oznámit podezření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, což neučinil (právní úprava vysvětlena výše). V tomto ohledu došlo k systémovým selháním spolku, proto by tato pochybení měla být součástí omluvy. Co se týká nenabídnutí podpory obětem, dle rodičů měla být omluva upřesněna jako nezájem o psychický stav obětí, nezájem o informace vztahující se k trestnímu stíhání pachatele. Proto byl Blumensteinovi zaslán náš návrh znění omluvy s požadavkem na zveřejnění na webu a facebookové stránce spolku po dobu nejméně 30 dnů, ve které by se spolek dětem a rodičům omluvil ve 3 bodech za to, že:

Vzhledem k tomu, že se ředitelka školy sama neozvala, poslal jí kolega Petr Stannc dne 26. 3. 2025 výzvu ke zveřejnění omluvy na webu a facebookové stránce školy, přičemž připojený návrh omluvy ze strany školy měl stejné 3 body jako v případě omluvy požadované po spolku.

Ředitelka školy odpověděla, že omluva rodičům je v jednání a že nejpozději do konce prvního dubnového týdne nás vyrozumí. Telefonicky mu sdělila, že se omluví, ale že chce v klidu vše probrat s právním zástupcem, který možná bude chtít upravit znění omluvy. S kolegou jsme to už tehdy hodnotili tak, že jde pouze o oddalovací taktiku pro hledání záminek, proč se neomluvit, protože omluvou by popřela to, co předtím veřejně tvrdila.

Ředitel spolku Blumenstein opakovaně slibuje zaslání protinávrhu znění omluvy, ale opakovaně posouvá termín. V telefonátu arogantně opakuje, jak spolek vše splnil, nic nezanedbal, a jediné, za co by se vlastně měli omluvit, je nezájem o oběti po dobu trestního řízení.

Na začátku dubna 2025 rodiče obdrželi dopis od ředitelky. V dopise ředitelka vyjadřuje lítost nad tím, co se stalo, a připouští, že tehdy „mohli reagovat i jinak“. Vzápětí však svaluje vinu na rodiče první oběti, že tehdy naléhavě třídní učitelku žádali o diskrétnost s tím, že: „Nebýt této Vaší naléhavosti, s největší pravděpodobností bychom postupovali jinak.“ Dále ředitelka v dopise ze sebe dělá oběť, dle ní byl případ účelově využit k dehonestaci školy i jí osobně v místních politických sporech. Ujišťuje rodiče, že jí ani ostatním pedagogům není a nebylo lhostejné, co se tehdy událo a čím si jejich dítě prošlo, a že v žádném případě nebylo jejich úmyslem něco tajit a dítě jakkoliv poškodit. Zazněla „omluva“ ve znění: „Pokud máte pocit, že jsem nedostála svým povinnostem a ublížila Vám, lituji toho a omlouvám se“. Zároveň se „omluvila“, že návrh omluvy od advokátní kanceláře zveřejnit nemůže, neboť formulace ji jednoznačně obviňuje z něčeho, co „zdaleka tak jednoznačné nebylo“. Uvedla, že si je vědoma toho, že v případě nezveřejnění omluvy je advokátní kancelář pověřena k dalším právním krokům, ale byla by ráda za případné osobní smírčí setkání.

Po konzultaci s rodiči kolega ředitelce odpověděl, že rodiče takto formulovaný dopis, který snad měl být „omluvou“, nepřijímají. Reagoval na to, že požadavek diskrétnosti ze strany rodičů první oběti rozhodně neznamenal, že chování lektora nemá být řádně prošetřeno a v souladu se zákonem oznámeno příslušným orgánům. Tuto argumentaci rodiče považují za nepravdivou a účelovou s cílem přenášet odpovědnost na rodiče a zbavit se vlastní odpovědnosti. Dále kolega rozebral jednotlivé body požadované omluvy a odmítl, že je tím ředitelka obviňována z něčeho, co dle ní „zdaleka tak jednoznačné nebylo“. Co se týká prověření lektora, tak to je jednoznačné a z výpovědi samotné ředitelky na policii vyplynulo, že k osobě lektora si nezjišťovala vůbec nic a pustila jej učit děti. Co se týká neoznámení podezření na OSPOD, opět je jednoznačné, že oznámení, přestože jí to ukládá zákon, nikdy neučinila. Poslední bod se týká skutečnosti, že po dobu 3 let se nezajímala o psychický stav obětí, nenabídla jim pomoc a nezajímala se o informace o trestním řízení. Kolega ředitelku požádal, aby uvedla, který z uvedených bodů ji „obviňuje“ z něčeho, co „zdaleka tak jednoznačné nebylo“. Také reagoval na snahu ředitelky vyvolávat dojem, že ona a škola jsou „poškozené“. Uvedl, že klienti případ nezveřejnili a ani je nezajímají žádné politické spory. Odmítl, že by škola byla v této kauze „poškozená“, byla to škola, kdo selhal, dopustil se systémových pochybení, porušil zákon nesplněním oznamovací povinnosti. Uvedl, že je otázkou, zda ředitelka přijme svou vlastní odpovědnost bez toho, aby přenášela odpovědnost na rodiče, případně se vymlouvala na politický boj.

O několik dní později se kolegovi ozvala advokátka Dita Zbožínková s tím, že převzala právní zastoupení 2. ZŠ Holešov. Uvedla, že považuje za nezbytné, aby se škola před případným jednáním o znění omluvy, mohla detailně seznámit s pravomocným rozhodnutím trestního soudu. Bez znalosti takového rozhodnutí dle ní není možné připravit obsah požadované omluvy, ani přistoupit k jejímu veřejnému formulování. Požádala nás o jeho zaslání, pokud takové pravomocné rozhodnutí existuje. Závěrem advokátka označila opakovanou komunikaci kolegy s ředitelkou školy, který ji upozorňoval na možnost podání žaloby, za „nepřijatelný postup, vykazující znaky nepřípustného nátlaku a překračující hranice slušné komunikace“.

Zde je na místě vyjádřit údiv nad tím, že zatímco v listopadu 2021, kdy ředitelka na základě oznámení rodičů měla činit kroky ve věci podezření z trestného činu lektora na dítěti, ředitelka nevyužila právních služeb advokátní kanceláře, aby zjistila, jaké má povinnosti, a aby chránila děti. Ale když se o pár let později má veřejně omluvit po té, co prokazatelně pochybila a veřejně lhala, tak najednou pro školu najímá advokátku. Otázkou je, z jakých peněz tyto právní služby hradí.

Na tento e-mail advokátky jsem reagovala přímo já. Nejprve jsem se ohradila proti hodnocení postupu mého kolegy Petra Stannce, který s paní ředitelkou komunikoval slušně. Opakovaně s ní komunikoval pouze proto, že možnost omluvy neodmítla a naopak mu sdělovala, že omluva je v jednání. Kolega se pokoušel, a to až nadstandardně, o smírné řešení bez nutnosti přistoupit k žalobě. Co se týká požadavku na pravomocné rozhodnutí trestního soudu, sdělila jsem advokátce, že se domnívám, že moc dobře ví, že rozsudek trestního soudu zatím není pravomocný. Stejně tak moc dobře ví, že pravomocný rozsudek v trestní věci není právní, ani logickou podmínkou pro odpovědnost školy za pochybení vyplývající ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí a ze školského zákona. Sdělila jsem jí, že tento požadavek tedy považujeme za účelovou a očividnou snahu natahovat čas, aniž by se škola, resp. ředitelka, omluvila za svoje pochybení. Pokud ředitelka možnosti se dobrovolně omluvit nevyužila, pak z naší strany budou činěny další kroky.

Na to ještě reagovala advokátka pověřená ředitelkou tak, že opakovala svá tvrzení, že je rozsudek trestního soudu relevantní a že pochybení ředitelky není jisté, přesto ředitelka vyjádřila upřímné politování a také z její strany již zaznělo vyjádření omluvy atd. Na to jsme již nereagovali, neboť bylo zjevné, že ředitelka nechce uznat chybu a omluvit se za ni. A to, co z její strany zaznělo, v žádném případě za omluvu nelze považovat.

Mezitím rodičům přišla „omluva“ ze strany ředitele spolku Blumensteina, a to ve znění, které již předtím bylo ze strany rodičů důrazně odmítnuto jakožto neúplné a neodpovídající realitě. Co si o tom myslet jiného, než že cílem této „omluvy“ zjevně není uznání své odpovědnosti a zmírnění dopadů na oběti a jejich rodiče.

Ze strany jak ředitelky školy, tak i ředitele spolku je zjevná snaha se všemi způsoby vyhnout otázce, proč účinně nechránili děti po prvním oznámení závažných informací o chování lektora. Nejenže nedošlo k předání prošetření věci kompetentnímu orgánu, ale jak je vůbec možné, že v době, kdy nebylo dořešeno takto závažné podezření, nabízeli letní tábor s tímto lektorem jako vedoucím?! Odpověď je jasná - naprosto selhali. I když toto je obrovské selhání, přesto se dá říct, že všichni občas chybujeme. Podstatný je postoj ke svému pochybení.

Postoj obou subjektů je úplně tragický. Nejprve veřejné lhaní o tom, že měli od lektora doložený čistý trestní rejstřík a že podezření řešili okamžitě, pak spoléhání na to, že rodiče obětí a informované osoby budou mlčet. Po té, co rodiče obětí vše veřejně uvedli na pravou míru, tak opět lhaní, mlžení a oddalování, bagatelizace, zbavování se odpovědnosti a přenášení odpovědnosti na druhé, poskytnutí neveřejné pseudo-omluvy a odmítání skutečné veřejné omluvy s uznáním pochybení.

Domnívám se, že vše výše uvedené jasně vypovídá o tom, že ředitelce Moravčíkové a řediteli spolku Svět vzdělání Blumensteinovi nejenže chybělo právní povědomí o jejich povinnostech při ochraně dětí, ale dosud jim chybí to nejpodstatnější - jakákoliv morální integrita. Jejich chování k obětem a jejich rodičům je pod úroveň jakéhokoliv dospělého člověka.

Závěrem bych chtěla poděkovat svému kolegovi Petru Stanncovi za spolupráci a za jeho profesionální a lidský přístup, který oceňuji nejen já, ale hlavně naši klienti.