Článek
Vždyť tebe davy zbožňují a ne tvé učení
Libreto Tima Rice nemá hluché místo. Ztvárnění posledního týdne života Ježíše Krista je věrné biblickému příběhu, ale nahlížené ze zcela jiné, hluboce lidské perspektivy. Jidáš vyčítá Ježíšovi jeho kult osobnosti a obává se následků pro celý židovský národ. Navzdory osobním sympatiím k Ježíšovi se po těžkém dilematu rozhodne pro čin, který je mu vyčítán už dvě tisíciletí. Na druhé straně Ježíš, pod tlakem očekávání a požadavků, ztrácí sílu, víru a životní energii.
Mám duši, jak poušť bez lidí
Přes krutý konec se zdá, že Jidáš paradoxně prokázal Ježíšovi laskavost. Ne jako člověku, ale jako legendě. Zbavil ho tíhy moci a obrovských očekávání. Tento psychologicky pochopitelný pohled je umocněn výraznou hudbou, která vyzývá k emocionálně zabarvené interpretaci a žene příběh vpřed.
První setkání s muzikálem
Poprvé jsem s Jesus Christ Superstar měla tu čest v americkém filmu z roku 1973. Nezapomenutelná hudba, skvělé taneční kreace a moderní punková scénografie, která podtrhuje naléhavost i grotesknost celého příběhu. Poušť, vojenské džípy, tank a ebenově černý Jidáš, vyhublý na kost, s trhanými pohyby i myšlenkami drogově závislého. Muzikál byl občas k vidění na ČT2, a povedlo se mi ho nahrát na „prázdnou Vé-Há-Esku“.
V devadesátých letech jsem několikrát navštívila uvedení muzikálu v Divadle Spirála v Praze. Český překlad Michaela Prostějovského byl a je bezchybný, stejně jako podání Kamila Střihavky, Dana Bárty a dalších interpretů. Zejména Bára Basiková jako Máří Magdalena byla nezapomenutelná – bohyně na dně, ale neporažená.
Současné uvedení
Audiokazety s nahrávkami z muzikálu mám dodnes, i když je už není na čem přehrávat. Ale nyní máte možnost vidět muzikál opět na českých jevištích, a to ve dvou variantách. V O2 aréně v Praze jako opulentní oslavu 30 let od české premiéry v původní hvězdné sestavě, kde jsou představení kvůli obrovskému zájmu doplňována o další reprízy. Další variantou je nastudování plzeňských herců v Divadle J. K. Tyla na Nové scéně v Plzni. Obsazení zde není tak hvězdné jako v Praze, ale představení je vyprodáno podobně. Navíc se Plzeň scénograficky vydala „punkovou“ cestou. Kostýmy a hlavně scéna jsou pastvou pro oči a mnohem víc než vizuálně umírněnější pražská verze odkazují k původnímu pojetí 70. let. Jen ten tank se na jeviště bohužel nevešel.
Ježíš Kristus, hvězda roku, všude o ní čteš
Audio i videokazety už jsou dnes minulostí, ale spolu se znovuuvedením muzikálu jsou znovu k mání i nahrávky. Takže pokud jste se s touhle nestárnoucí rockovou legendou ještě osobně nepotkali, neváhejte a seznamte se.
