Článek
„Dravé zvěři napospas“ je čtivý český román Jany Jašové, který se od pozvolného začátku řítí tou správnou rychlostí až k překvapivému závěru. Jašové letos další Magnesia Litera za detektivku unikla jen o kousek. I když spíš než za detektivku, bych román označila za psychothriller, ve stylu Zmizelé nebo Dívky ve vlaku. V tomto případě žádné londýnské předměstí ani žádné vlaky, ale předvánoční Praha. Jašové se podařilo napsat velice uvěřitelný a zároveň napínavý příběh ze současnosti.
Zuzana se cítí jako životní outsider. Bezdětná, rozvedená se svou životní láskou, v nezajímavé práci, bez peněz. Bez vyhlídek na lepší zítřky v jakémkoliv směru. Její exmanžel si naopak kromě rozvodu pořídil novou přítelkyni, samozřejmě mladší, která samozřejmě záhy otěhotní.
Zato Zuzana neví, kam dál. Příliš se o sebe nestará, utápí se v pocitech méněcennosti. Je osamělá, v jejím životě se vyskytuje jen několik málo postav, a těch bližších ještě míň. Pár kolegů z práce, nevlastní sestra, kočka, exmanžel, na kterém stále bezradně visí. A který (zatím) vždycky ochotně přispěchá, když potřebuje pomoc nebo radu. Zuzana ví, že už ale není její cesta, vždyť on se v nejbližších dnech stane otcem, ale ona se pořád bezmocně točí v kruhu.
Ve snaze ho prolomit se přihlásí na seznamku, ale po několika neúspěšných schůzkách svůj profil smaže. Nicméně někdo, někdo s nickem postavy z filmu Terminátor, Kyle Reese, ji začne zahrnovat oplzlými zprávami.
Jejich vulgární refrén je stále stejný, ale zprávy jsou čím dál osobnější. Je znát, že se jí „její“ stalker fyzicky přibližuje.
A jako kdyby to nestačilo, do jejího života kromě hrozivého neznámého vtrhne i další pronásledovatelka. Novinářka, která se snaží znovu vzkřísit tragédii, které byla Zuzana účastna ve svých třinácti letech. Postupně se odkrývá neradostný příběh jejího dětství a dospívání. A současný Zuzanin osud, všechna její rozhodnutí i chyby, jsou samozřejmě důsledkem její minulosti.
Zuzana se tak během pár už tak depresivních adventních dnů ocitá napospas neznámému stalkerovi a zároveň vzpomínkám na tragédii, které byla přímým účastníkem. Její oživení jí přivádí do života ty, které už nepotkala čtvrt století. Byla schopná je ve třinácti letech odhadnout? A jsou to po dvaceti pěti letech stále titíž? Zuzana se schovává a pak běží. Utíká před svým pronásledovatelem, před svými blízkými, před vzpomínkami i sama před sebou, aby se nakonec otočila a postavila se životu tváří v tvář.
A spolu s ní běží i text románu. I když se rozjíždí pomalu, příběh bezesporu dostojí dramatičnosti svého jména, Dravé zvěři napospas. A závěr je překvapivý v tom nejlepším slova smyslu.
Každopádně jde o knihu, která stojí za přečtení. Říká nám, že o cizích někdy přemýšlíme víc než o těch blízkých. A že pokud si nejste jisti sami sebou, raději se nepřihlašujte na Tinder.
