Článek
Tímto okamžikem ale začalo neuvěřitelné martyrium, s nímž jsme jako rodiče vůbec nepočítali. Odstartovalo ve stavební spořitelně, kde jsme oznámili, že chceme naspořené peníze vybrat s vědomím, že jsme potřebnou vázací lhůtu šesti let dávno překročili. Vcelku ochotná pracovnice pobočky nám k našemu překvapení sdělila, že budeme potřebovat souhlas opatrovnického úřadu. A to kvůli tomu, že se jedná o spoření naší nezletilé dcery.
Jako kriminálníci
V domnění, že jde o „pouhou“ formalitu, jsme se tedy dostavili na úřad, který má na starosti sociálně právní ochranu dětí. Tam jsme však byli upozorněni, že o celé záležitosti musí ještě rozhodnout soud. A skutečně, zakrátko nám přišlo předvolání, které působilo tak, že před soudem mají stanout nějací zločinci. Bylo nám oznámeno, že se na určené datum nařizuje jednání ve věci naší nezletilé dcery s výhrůžkou, že když se nedostavíme, hrozí nám pořádková pokuta padesát tisíc či předvedení k jednání. Bylo to pro nás o to horší, že naše rodina v té době prožívala bolestnou rodinnou tragédii, která nás všechny poznamenala, a nebyli jsme v dobré psychické kondici.
Nejlepší investice
K nařízenému soudu se dostavila také úřednice, mající na starosti ochranu dětí a k dalšímu nemilému překvapení s malou dcerou, vyděšenou holčičkou, která se rozplakala, jednala za našimi zády. Soud ji neváhal postavit proti nám a jednal s námi jako s netvory, kteří snad chtějí peníze, co jsme jí za ta léta spořili na náš úkor, ukrást. Vysvětlovali jsme slušně, že naspořenou částku nutně potřebujeme na opravu havárie v domě, kde celá rodina bydlíme a je především v zájmu dětí, aby byl dům opraven co nejrychleji.
Argumentovali jsme rovněž tím, že jsme již na nečekanou opravu vyčerpali naše úspory. Nic nepomohlo ani ujišťování, že budeme dceři spořit i nadále a že peníze, investované do opravy vícegeneračního domu, kde má již nyní zajištěnu perspektivu bydlení, budou vynaloženy velmi odpovědně a v zájmu našeho dítěte.
Raději auto?
Soudce nám přesto oponoval, že by měly na stavebním spoření zůstat, kdyby je naše dcera v dospělosti potřebovala. A jako příklad zmínil, že by si třeba chtěla koupit auto!!! Celé jednání bylo natolik nedůstojné, že jsme s manželem požádali, aby ho soudce ihned ukončil. Smířeni s tím, že „naše“ naspořené peníze nedostaneme, jsme rozhořčeně opustili soudní síň.
Naše asertivní jednání nicméně nakonec překvapivě zabralo. Aniž jsme za ponižujících okolností získali souhlas opatrovnického soudu, celá naspořená částka najednou přistála na mém účtu. Zda se tak stalo díky velkorysosti naší stavební spořitelny, jíž jsem dala najevo svoje zklamání, nebo nějakého úředního omylu, dodnes netuším. Pro jistotu jsem ale peníze nechala na spořícím účtu ve své bance a tam vydělávají více než na „stavebku“.