Článek
Vedou nás k obavám, zda jsou naše bankovní účty v bezpečí a nutí ověřovat všechny telefonní rozhovory a sms zprávy. Stále častěji přitom přemýšlím, jakým způsobem se podvodníci dostávají k našim číslům a účtům a dospěla jsem k názoru, že to nejspíše není žádná náhoda.
Tento můj neblahý pocit umocnila poslední zkušenost, která ve mně vzbudila značné rozpaky. Minulý týden jsme s manželem cestou do Prahy kvůli nečekané zastávce přehlédli značku upozorňující na omezenou rychlost, a ačkoliv šlo o malý prohřešek, ihned nás zastavilo policejní auto a napařilo nám pokutu 1500,- Kč. Vzhledem k tomu, že jsme u sebe potřebovali mít peníze v hotovosti, domluvili jsme se na úhradě pokuty složenkou. K našemu překvapení však bylo manželovi hned druhý den telefonicky oznámeno, že pokud pokutu neuhradí, hrozí mu odebrání řidičského průkazu a exekuce.
Jenom náhoda?
Protože jsme pokutu ještě týž den zaplatili, telefonát jsme považovali za bezpředmětný a domnívali jsme se, že to byl jen administrativní omyl. Nicméně jsme záhy pojali podezření, že šlo o podvod, byť kvůli údajným pokutám chodí lidem spíše podvodné sms zprávy. Stále nám totiž vrtá hlavou, jak je možné, že kdosi přesně věděl, že nám byla den předtím pokuta uložena a získal manželovo telefonní číslo a další údaje.
Zatímco náhodu lze připustit, náhodné rozhodně není, jak je česká policie proti podvodníkům bezmocná a jak před ní mají různí gauneři neustále náskok. Zatímco jsou policisté schopni okamžitě zjistit sebemenší prohřešek, jehož se dopustíme my občané a ihned například vědí, že jste třeba na pár okamžiků zaparkovali před nemocnicí, abyste tam vysadili nemocného člena rodiny a uloží vám mastnou pokutu, na vynalézavé gaunery jsou krátcí. Tisíce lidí jim každý den nechávají napospas, aniž cokoliv vyšetří.
Bezmocný státní aparát
Jak to, že třeba společně s telefonními operátory nejsou schopni zjistit, kdo vám telefonuje, posílá podvodné sms nebo identifikovat falešné weby, na které jsou oběti podvodů nasměrováni? Tím spíše, že je velmi těžké rozeznat, že jde o weby podvodné. Nezřídka se totiž stane, že se od nich stránky oficiálních úřadů vůbec neliší, což se nedávno stalo například v případě stránek ministerstva dopravy.
Velmi mě rovněž pobuřuje, že se v naší zemi vůbec neřeší, kdo vlastně nese odpovědnost za tyto stále častější podvody. Není vina především na straně policie či jiných státních úřadů nebo bank, že podvodníci posílají podvodné sms jejich jménem a velmi věrohodně napodobují jejich webové stránky a dokonce používají stejná telefonní čísla?
Policie sice na svých stránkách opakovaně varuje, že máme být ostražití, ale neuvádí, jaká konkrétní opatření proti podvodům podniká. Zatímco ona k tomu má potřebný aparát, my občané nikoliv. Rozhodně není v našich silách neustále pracně ověřovat každý web, telefon či sms zprávu.
Zuzi Bémová
