Článek
Rozhodně se přitom nespoléhám na různé televizní debaty. Až na výjimky se v nich názorově utkávají předem mediálně vycvičení politici, z jejichž demagogie a frází už je mi špatně. Přesně totéž se odehrává kolem Istanbulské úmluvy, po jejímž přečtení jsem dospěla k názoru, že si ji její obhájci asi vůbec neprostudovali a bezostyšně obviňují oponenty ze šíření dezinformací.
Jsem přitom ta poslední, kdo by snad chtěl zpochybňovat nutnost boje proti násilí na ženách, tím spíše, že ve svém okolí znám nemálo těch, co byly doma týrány či dokonce znásilněny. Také se zcela souhlasím s tím, že ženy jsou vystaveny daleko většímu násilí než muži a že svědky nepřijatelného chování bývají často děti. Stejně tak jsem přesvědčená, že bychom my, ženy, neměly být diskriminovány a nehodlám si to nechat líbit.
Další zbytečná legislativa
Na druhé straně se však zcela ztotožňuji s názorem známého právníka Aleše Rozehnala, který konstatuje, že je tato úmluva pro naši zemi zcela zbytečná, protože právní úprava před domácím násilím je u nás dostatečná. A v neposlední řadě, že násilí na ženách nezmizí zmnožováním legislativy, ale účinnou aplikací té stávající. Navzdory tomu se situace v této oblasti příliš nezlepšuje, mimo jiné také vinou samotných obětí, které domácí násilí strpí. Znám kamarádky, které si ho nechají líbit, ačkoliv je neustále nabádám, aby se mu vzepřely a nabízím jim pomoc. Vydrží svému partnerovi vzdorovat pár dnů a pak se k němu zase vrátí. A tak je to pořád dokola. Jsem rovněž zděšená tím, že mnoho matek, jejichž partner se dopustí sexuálního či jiného násilí na jejich dcerách, to toleruje a nijak proti tomu nezakročí. Jak to že nejsou hnány k zodpovědnosti jako spolupachatelky?
Naprostá utopie
Když jsem se prokousala textem Istanbulské úmluvy, zjistila jsem , že jde o další utopii podle zásady „poručíme větru a dešti“, kterou je v mnoha případech zcela nereálné splnit. Například kvůli nedostatku finančních prostředků, ubytovacích kapacit či pracovníků. Každému, kdo rozumně přemýšlí, brzy dojde, že nebude snadné například realizovat „úkol“ „zřízení dostatečného množství vhodných a snadno dostupných příbytků, které by poskytovaly útočiště.“ Výsledkem přebujelé evropské legislativy tak bude jen vznik dalších a dalších úřadů a institucí a byrokracie, jež případné potřebné finanční prostředky odčerpají.
Mimochodem, opravdu by mě zajímalo, jak bude kupříkladu sousední Německo, které není schopno zvládnout příliv nelegálních migrantů a neumí vyhostit ani ty, co se tam dopouští kriminálních činů, plnit tuto úmluvu, jež smluvní strany zavazuje přijmout „nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů (čl. 12).“ Vždyť zrušit tyto stereotypy vadí i mnoha ženám.
Zuzi Bémová
Zdroj.
