Článek
Asi u nás doma patříme k těm málo rodinám, které nepodřizují termín slavnostní štědrovečerní večeře sledování pohádek v televizi. A přiznám se, že tak jako tak, stejně vše nestíháme podle mých představ. Mnohem důležitější než zapnutá televize je pro nás povídání si s dětmi a dalšími členy rodiny, nicméně mi vrtá hlavou, proč to tak ostatní nemají také.
Je každopádně jisté, že český národ představuje, co se pohádek týče, opravdový světový unikát, který nemá jinde ve světě obdoby. V pořadu Dobré ráno České televize to potvrdily mediální teoretička Anna Rufer Bílá i její kolegyně z Katedry divadelních a filmových studií Palackého univerzity v Olomouci, Barbora Kaplánková.
Ta vysvětlila, v čem spočívá české pohádkové specifikum. My máme hodně domácích prvků, které bychom v zahraničních pohádkách nenašli. Zmínila, že v českých pohádkách, na rozdíl od většiny zahraničních, nechybí zavedené postavy a diváci očekávají, že je v nich opět uvidí a těší se na ně: Myslím si, že nikde jinde nenajdeme tak pozitivně zobrazené čerty, překvapila mě. A podobné je to podle s ní třeba s vodníky jako je ten typicky ladovsky český s červenými mašličkami.
Obě teoretičky také připomněly, že v českých pohádkách často hraje hlavní roli aktivní ženská hrdinka ( jako příklad uvedly Popelku), zatímco se nebojíme udělat trošku hloupoučkého prince. A rádi máme také typickou postavu hloupého Honzy. Také v tomto případě rozhodně nepatřím k většině diváků, málo co mě tak naštve, jako když pohádce vévodí hloupý princ či senilní král.
Český vánoční paradox
Odbornice na českou pohádkovou tvorbu rovněž vysvětlily, proč vlastně každá nová česká štědrovečerní pohádka vyvolává tak silné emoce. Představuje totiž dlouholetý vánoční rituál, který dodržuje až osmdesátých procent českých domácností a diváci vždy čekají něco konkrétního. A pokud tomu tak není, dávají najevo nelibost: Takže o to je tam ten větší tlak, aby to bylo podle jejich představ.
Paradoxem přitom je, že Češi většinou chtějí stále to stejné a zároveň i něco nového. Ale nesmí to být moc nové, protože pak už to nebude vypadat jako ty staré pohádky, na kterých hodně z nás vyrostlo, upozornila Barbora Kaplánková. Televizní publikum navíc klade hlavní důraz na české lokality, na to, že je to to naše a líbí se mu nějaká špetka toho typicky českého humoru: To jsou ty ingredience, co vždycky musí být přítomné, prozradila Anna Rufer Bílá.
Podle ní to v tomto směru nemají tvůrci nových pohádek vůbec lehké, protože ať udělají cokoliv, vždycky to bude s něčím srovnáváno.
Zuzi Bémová
Zdroj: www.ceskatelevize.cz/porady/10435049455-dobre-rano/424236100071111/
