Článek
Mnohem víc mám ráda období adventu, kdy si krásně vyzdobíme dům a každý den se nemohu dočkat, až všude rozsvítíme „světýlka“ a svícny v oknech. Sousedé nás chválí, že máme nejkrásnější vánoční balkon a to člověka opravdu potěší, byť „vytunit“ deset truhlíků vůbec není jednoduché.
Naštěstí jsem se během posledních let se už natolik emancipovala, že v zimě nemyju okna, to nechávám v rámci velkého jarního úklidu až je příznivější počasí. Postupně také redukuji počet druhů cukroví, přičemž se „vymlouvám“ na to, že je kvůli cukru a tuku škodlivé a peču jen ty zdravější varianty s prospěšnými ingrediencemi: ořechy, mandlemi či kakaem. Překvapivě se jedním z hitů staly kuličky z ovesných vloček, ochucené troškou rumu a kokosu.
Marná snaha
Nicméně, vzhledem k tomu, že bydlíme v domě s rodiči manžela, úplně všechno zcela „ošidit“ nemůžu. Kdykoliv totiž něco z toho či onoho důvodu neudělám, moje neuvěřitelně pracovitá tchyně to diskrétně odpracuje za mě, což je mi samozřejmě trapné. Taktně ji naznačuji, že jsem to z toho či onoho důvodu ještě nestihla a všemožně se snažím, aby nic nedělala místo mě. Většinou marně. Patří totiž k té generaci, která spoustu věcí nevykonává z pocitu vlastní potřeby, ale kvůli své přísné matce nebo starším sousedkám. Na její obranu musím uvést, že to přesto nežene do extrému a tajně doufám, že tak činí právě pod vlivem mé emancipace.
Chudák babička
To moje babička z Moravy si kvůli předvánoční otročině zničila zdraví, aby měla umytá okna, neváhala se do nich pustit se zápalem plic a jednou z okna dokonce vypadla a hrozivě se poranila. Prádlo, které předtím vyvařila a naškrobila, pověsila v mrazu, protože prý tak nejlépe uschlo.
Dodnes si ji pamatuji, jak se na Štědrý den, kdy musela mít vše dokonalé a vycíděné, ještě před štědrovečerní večeří plahočila po podlaze v teplákách, aby na ni nezůstal ani drobeček. A jen co naše početná rodina u stolu dojedla několik druhů řízků a salátů, začala mýt nádobí, znovu přetřela podlahu a po nadílce pod stromečkem neváhala pečlivě vyluxovat koberec. Před půlnocí padla únavou a teprve nyní chápu, proč byla na svátky dost nepříjemná a já jsem ji proto neměla moc ráda. Zbožňovala jsem dosti nespravedlivě druhou babičku, která si na Štědrý den místo uklízení uvařila kávu, zapálila cigaretu, nalakovala nehty a pustila gramofon.
Vzpoura tchyně
A tento rok jsem s velkou radostí zjistila, že se příšerné vánoční otročině rozhodla vzepřít i moje tchyně. Poté, co na Štěpána uvařila oběd pro deset lidí, se mi k mému velkému překvapení svěřila, že už to dělat nebude a že Vánoce léta nenávidí. Prozradila mi také, že závidí těm ženám, které se na svátky rozhodnou odjet k moři nebo na hory.
Hodně mě tím překvapila a s její dcerou jsme ji pak zbytek dne upřímně přesvědčovaly, aby si něco podobného dopřála také. Ujistily jsme ji, že už žádné rodinné vánoční obědy nechceme, že jsme potom zbytečně přecpaní a že jí a tchánovi rádi společně nadělíme pod stromeček nějaký zájezd.
Tak doufám, že si svoji vzpouru pod tlakem okolí během roku nerozmyslí a že si konečně na Vánoce odpočine.
Zuzi Bémová
