Článek
Mnozí z nich by totiž rádi pokračovali i po dosažení nároku na penzi ve svém dosavadním zaměstnání. A zdaleka jim přitom nejde jen o finanční benefit, ale také o psychický.
Česká televize nedávno v rámci reportáže, věnované tomuto tématu, odvysílala příběh sedmdesáti osmiletého pana Přemysla Kadraby, který v pokročilém věku stále pracuje v náročné profesi skladníka, v jedné z nadnárodních společností. Zvládá dokonce desetihodinové směny a plánuje, že to vydrží až do osmdesáti. „Člověk se seznámí, jsou tady pěkný ženský,“ vtipkoval před kamerou a zároveň se přiznal, že se díky tomu cítí mladší a vitálnější. Pochlubil se také, že peníze, které během devíti let vydělal, investoval a budou mu sloužit na nájemné.
Hlavní důvod: zábava
Podobně smýšleli i účastníci reprezentativního průzkumu, který uspořádala agentura STEM/MARK. Podle ní je ochotno pracovat po dosažení důchodového věku 43% dotázaných, zatímco odpočinek by volilo jen 36%. A zhruba pětina z nich stále ještě není rozhodnutá.
Hlavním důvodem, proč by chtěli penzisté zůstat nadále v práci, je fakt, že je baví a bojí se nudy, finanční profit je až na druhém místě. Polovině z nich by nevadila ani práce na plný úvazek, čtvrtina by chtěla spíše poloviční nebo flexibilní, tedy být k dispozici podle požadavku zaměstnavatele.
Nejcennější generace
Problémem pro ně však často bývá, že nemohou práci podle svých představ najít, mimo jiné proto, že senioři u nás nejsou tak ceněni a respektováni jako v řadě západoevropských zemí. Podle Kateřiny Legnerové z katedry personalistiky Vysoké školy ekonomické u nás bohužel ještě přetrvává kult mládí a teprve demografická data nás dohání k tomu, že za nejcennější bude považována generace kolem padesáti let. Nicméně jen málo tuzemských firem, na rozdíl od těch zahraničních, se orientuje na zaměstnávání starších lidí.
Rok před penzí
Většina účastníků průzkumu si postěžovala, že najít práci po šedesátce je složité a to přesto, že by byli ochotni dělat cokoliv, a vnímají, že se kvůli jejich věku zhoršil přístup zaměstnavatele.
To mohu potvrdit i na příběhu ze svého okolí. Moje maminka, která stále pracuje, ačkoliv by už dávno mohla odpočívat, si pochvaluje, že je OSVČ a rozhoduje díky tomu sama o sobě. Tím spíše, že se svou přítelkyní řeší její aktuální problém. Ta se pouhý rok před nárokem na penzi dozvěděla, že má být „odejita“ ze své vedoucí funkce a nahrazena podstatně mladším kolegou, přestože ten nemá ani potřebné vzdělání, ani praxi. Žena, ještě plná elánu, zvažuje, zda má jít do předčasné penze či se pokusit najít ve svém věku adekvátní uplatnění v oboru kultury, v němž celý život působí.
Rychle však pochopila, že to vůbec nebude jednoduché a že kult mládí u nás skutečně přetrvává. Přesto doufá, že se někomu bude hodit aspoň jako šatnářka nebo uvaděčka. Žádné práce se sice nebojí, ale přece jenom by ráda zůstala v kulturní branži. V té je však volných míst minimum.
Zuzi Bémová
Zdroj: Česká televize Události 22. 10. 2024
