Článek
Téměř nikdo se ale nepozastavuje právě nad příliš nízkými cenami, které jsou v supermarketech všude ve světě běžné. Jistě si každý z nás vybaví hromady „šuntů“ za pár korun, především různého textilu, které už nikdo ani nechce a končí proto ve spalovnách nebo na hromadách. U nás na ně láká také agresívní reklama jednoho z nejoblíbenějších řetězců, v níž známý herec s velmi nepříjemným hlasem vykřikuje, že naše ceny drtí vše. Má bohužel pravdu. Nízkými cenami nemravně drtí především konkurenci, cenu lidské práce i životní prostředí. Když například tento zahraniční supermarket (jehož historie je mimochodem spojena s celou řadou skandálů), před třemi lety snížil cenu rohlíků na 1,50 Kč (na kterou se většina ostatních prodejců nedokázala dostat), situace došla tak daleko, že se tím musel zabývat Antimonopolní úřad. Ten řešil stížnost tuzemských pekařů, kteří upozorňovali, že tato nadnárodní firma tlačí české pekaře, aby prodávali své výrobky pod výrobními náklady.
Koktejl éček
Zatímco si mnoho zákazníků nízké ceny pochvaluje a nesmyslně proto nakupuje ještě více zboží, často si neuvědomuje, že to je na jejich úkor. Právě kvůli chamtivé honbě za co nejnižší cenou se v zahraničních řetězcích téměř neprodává čerstvé pečivo, ale rozpékané zamrazené polotovary. Jejich trvanlivost je však udržována řadou chemických, zdraví rozhodně neprospívajících látek. Taková oblíbená „kaiserka“ například obsahuje kromě základních surovin emulgátory, stabilizátory a éčka. Při pohledu na složení rozpečeného pečiva si na něj rychle nechám zajít chuť, byť na první pohled vypadá docela lákavě.
Levné banány
Zdaleka však nejde jen o pečivo. Vždy, když vidím ceny v některém ze supermarketů, kde se snažím nakupovat co nejméně, ale někdy mi bohužel nezbývá nic jiného, nemám z toho opravdu dobrý pocit. Přemýšlím, jak je možné, že banány, dovezené z daleké ciziny, jsou levnější než jablka. Ta bývají sice také nesmyslně přepravovaná z druhého konce planety, ale rovněž za „cenu“ chemického či jiného ošetření. Většinu ovoce a zeleniny proto nakupuji u českých farmářů a z toho dobrý pocit mám. Nejen kvůli svým dětem, ale také kvůli těm zemědělcům, co ještě ustáli nekalou cenovou válku a nespravedlivě rozdělované dotace. A supermarkety si vybírám podle toho, jestli potraviny, vyprodukované u nás, prodávají.
Otrocká práce
Ale snad nejvíce mě děsí trička či kalhoty za pár korun. Jak to, že jinak tak starostlivé evropské úřady „velkoryse“ tolerují, že byly s velkou mírou pravděpodobnosti vyrobeny v režimu otrocké práce? A to nemluvím o tom, že rychlá móda devastuje životní prostředí a levné textilie obsahují mnoho jedovatých látek. Málo zákazníků netuší, že textilní průmysl je druhým nejvíce znečišťujícím odvětvím na světě. Od té doby, co to vím, oblečení v řetězcích nakupuji minimálně a díky partě kamarádek i skvělého „second handu“ v našem městě, ho navzájem recyklujeme. A když nám doslouží, dáváme ho do kontejnerů na charitu, kde může ještě pomoci jiným. Při nakupování se vážně vyplatí přemýšlet a nehledat jenom tu nejnižší cenu.
Zdroje:
