Gumová hřiště: Méně úrazů, ale za jakou cenu?

Když se dnes staví nové dětské hřiště, často na něm najdeme barevný gumový povrch. Působí moderně, je příjemný na pohled a jeho hlavní předností má být tlumení nárazů při pádu. Právě proto se používá zejména pod prolézačkami, skluzavkami a dalšími herními prvky.

Gumové hřiště ale není automaticky tím nejlepším řešením za všech okolností. V souvislosti s novým hřištěm V Lískách v pražské Krči se například na sociálních sítích rozproudila debata o tom, zda je umělý povrch opravdu tak výhodný, jak se může zdát. Vedle bezpečnosti se totiž nabízí i další otázky: Co se s gumou děje v letním vedru? Jaké látky může obsahovat? A co její výroba, opotřebení a dopad na životní prostředí?

Nejde přitom o to prohlásit všechny gumové povrchy za špatné. Spíš se vyplatí podívat se na jejich výhody i nevýhody a připomenout si, že dětské hřiště nemusí být celé pokryté jedním materiálem.

Jedním z největších problémů umělých povrchů může být jejich zahřívání na přímém slunci. Zatímco vzduch má příjemných třicet stupňů, povrch hřiště může mít teplotu podstatně vyšší. A pro malé děti, které si často hrají na zemi, lezou po čtyřech nebo se dotýkají povrchu holýma rukama a nohama, to není zanedbatelný detail.

Studie zveřejněná v roce 2022 v odborném časopise Building and Environment se zabývala teplotami herních prvků a povrchů na deseti dětských hřištích v australském Sydney. Výsledky ukázaly, že tmavé gumové povrchy a umělý trávník se na slunci mohou zahřívat na velmi vysoké teploty.

Při měření dosáhl černý gumový povrch v jednom z parků maximální teploty 88,7 °C. Umělý trávník ve stejném parku a ve stejnou dobu měl 88,1 °C. Pro srovnání: nejvyšší naměřená teplota přírodního zeleného trávníku činila 43,1 °C. Jde o maximální hodnoty zaznamenané v konkrétních podmínkách, nikoli o teploty, které by povrchy dosahovaly pokaždé, když zasvítí slunce.

Takto rozpálený materiál už nepředstavuje jen nepříjemné místo k sezení. Při kontaktu může způsobit popáleniny. Výzkumníci proto zdůrazňují nejen výběr vhodného materiálu a barvy, ale také význam stínu, který dokáže teplotu povrchů výrazně snížit.

Zajímavé je, že umělý trávník nemusí být v tomto ohledu lepší než gumová dlažba. Na první pohled připomíná běžný trávník, ale jeho plastová vlákna a podklad se na slunci mohou rozpálit podobně jako jiné umělé materiály. Zelená barva zkrátka sama o sobě nezaručuje chladnější povrch.

Při plánování hřiště by proto nemělo jít pouze o to, jakou barvu bude mít podlaha. Stejně důležité je, zda na ni celý den svítí slunce, jestli jsou v okolí stromy nebo jiný zdroj stínu a zda se děti mají kam uchýlit během horkých letních dnů.

Další otázkou je složení materiálu. Některé povrchy se vyrábějí z recyklované pryže, například z granulátu získaného ze starých pneumatik. Recyklace je z hlediska využívání odpadu užitečná, samotný původ materiálu ale ještě neříká vše o jeho bezpečnosti.

V recyklované pryži mohou být přítomné různé chemické látky, například některé kovy nebo organické sloučeniny. Záleží na původním materiálu, způsobu zpracování i na konkrétním výrobku. Důležité je také rozlišovat mezi volně sypaným gumovým granulátem a souvislým, na místě vytvořeným povrchem, který může mít odlišné složení a konstrukci.

Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) zkoumala chemické látky v recyklovaném gumovém granulátu používaném na sportovištích a hřištích. Samotný nález určité látky však automaticky neznamená, že při běžném používání představuje zdravotní riziko. Pro posouzení rizika je podstatné mimo jiné to, v jakém množství se látka uvolňuje, jak se do těla může dostat a jaké dávce je člověk vystaven.

Také Státní zdravotní ústav upozorňuje, že umělé povrchy mohou uvolňovat zdraví škodlivé látky. To ale neznamená, že všechny takové povrchy jsou stejně rizikové nebo že je nutné se jim za každou cenu vyhýbat. Rozhoduje konkrétní materiál, jeho kvalita a způsob použití.

Při výběru hřiště se proto vyplatí zajímat o to, z čeho je povrch vyroben, zda splňuje příslušné požadavky a zda je určen právě pro dané použití. Slovo „recyklovaný“ může znít ekologicky, ale samo o sobě není zárukou ani zdravotní nezávadnosti, ani celkově šetrného řešení.

V Evropě existuje soubor technických norem, které se zabývají bezpečností herních zařízení a dopadových ploch. V České republice jsou tyto evropské normy převzaty.

Jejich smyslem je mimo jiné zajistit, aby povrch pod herními prvky dokázal odpovídajícím způsobem tlumit nárazy při pádu. Neznamená to ale, že každé dětské hřiště musí mít gumový povrch. Vhodným řešením mohou být podle konkrétních podmínek také jiné materiály, například písek nebo dřevní štěpka.

Rozhodující tedy není to, zda povrch vypadá moderně nebo měkce, ale zda je vhodný pro daný herní prvek a poskytuje potřebnou ochranu. Přírodní prvky a bezpečnost přitom nemusí stát proti sobě.

Použití recyklované pryže může dát starým pneumatikám další využití a omezit potřebu některých nových surovin. Ani recyklovaný materiál však není zcela bez dopadu na životní prostředí.

Povrch se postupně opotřebovává. V závislosti na typu a konstrukci se z něj mohou uvolňovat drobné částice, které se dostávají do okolního prostředí. Význam má také životnost konkrétního řešení, jeho údržba a způsob, jakým se s ním naloží po skončení používání.

U umělého trávníku se navíc mohou uvolňovat plastová vlákna a drobné části podkladových materiálů. Míra těchto ztrát se liší podle konstrukce, zatížení a údržby, proto nelze všechny povrchy házet do jednoho pytle. Přesto je namístě přemýšlet o tom, zda je umělý materiál skutečně potřeba na celé ploše hřiště, nebo zda by někde posloužilo jiné řešení.

Při hodnocení ekologické stránky bychom měli zohlednit celý životní cyklus: výrobu, dopravu, údržbu, případné opravy i konečnou likvidaci. Jeden materiál může mít výhodu v určité oblasti a nevýhodu v jiné. Jednoduchá rovnice „recyklované rovná se ekologické“ proto nestačí.

Hřiště není jen místo, kde se děti učí lézt, běhat a houpat. Je to také prostor, ve kterém mohou zkoumat okolí, stavět z písku, pozorovat hmyz, sbírat listy nebo zkoušet, co se stane, když do hlíny nalijí trochu vody. A právě přírodní prostředí nabízí podněty, které jednotný umělý povrch neposkytne.

Systematický přehled studií publikovaný v časopise PLOS ONE v roce 2020 se zabýval vlivem nestrukturované hry v přírodě na zdraví a vývoj malých dětí. Autoři popsali možné přínosy pro různé oblasti vývoje, například pohyb, hru a sociální interakce. Zároveň upozornili na omezení dostupných výzkumů, takže výsledky nelze zjednodušit na tvrzení, že přírodní hřiště automaticky zlepší všechny stránky dětského vývoje.

Přírodní prostředí nabízí rozmanitější podněty než jednolitá plocha. Tráva, písek, kamínky, větve nebo nerovnosti terénu děti vybízejí k různým způsobům pohybu a objevování. Děti si mohou samy vymýšlet, co s materiály udělají, místo aby využívaly jen předem dané herní prvky.

To neznamená, že každé hřiště musí být divokým koutem lesa. Přírodní prostředí je možné promyšleně kombinovat s herními prvky i s bezpečnostními povrchy tam, kde jsou potřeba. Cílem není odstranit všechny moderní materiály, ale využívat je smysluplně.

Při plánování hřišť se často soustředíme na to, jak zabránit úrazům. To je samozřejmě důležité. Děti ale zároveň potřebují možnost zkoušet nové pohyby, odhadovat vlastní schopnosti a postupně se učit zvládat přiměřené výzvy.

Odřená kolena nejsou něco, o co bychom měli dětem záměrně usilovat. Možná jsme se ale v touze po dokonale bezpečném prostředí někdy dostali až příliš daleko. Dobře navržené hřiště může chránit před vážnými úrazy a zároveň dětem ponechat prostor pro objevování, přiměřené výzvy a vlastní rozhodování.

Bezpečnost přitom neznamená, že se každý metr hřiště musí pokrýt stejným materiálem. Pod některými herními prvky může být vhodný povrch tlumící nárazy, zatímco jinde může zůstat tráva, písek nebo hlína. Důležitý je správný výběr podle konkrétního místa a způsobu používání.

Gumové povrchy mají na dětských hřištích své místo. Mohou tlumit nárazy, ale při jejich výběru je potřeba myslet také na zahřívání, složení materiálu a dopady na životní prostředí. Není důvod všechny gumové plochy odmítat, stejně jako není důvod používat je automaticky všude.

Rozumným řešením může být kombinace bezpečnostních povrchů s trávou, pískem, stromy a dalšími přírodními prvky. Děti tak získají prostor nejen pro pohyb, ale také pro objevování a vlastní nápady.

Při plánování hřišť bychom proto neměli řešit jen to, na čem děti případně upadnou. Stejně důležité je, co jim dané místo nabídne, jak se v něm budou cítit v horkém létě a zda bude příjemné také za několik let.

Při přípravě článku byla AI využita k rešerši, zpracování odborných podkladů a stylistické úpravě textu. Výsledná podoba článku je autorská a vychází z uvedených zdrojů.