Článek
Když se díváme na svého psa nebo kočku, máme pocit, že společně vnímáme stejný svět. Stejný pokoj, stejnou zahradu, stejnou hračku. Jenže jejich oči fungují trochu jinak než ty naše.
Pes nevidí svět černobíle
Častý mýtus říká, že psi vidí jen černobíle. Není to pravda. Jejich barevné vidění je sice omezenější než naše, ale některé barvy rozlišují.
Člověk má tři typy čípků, které umožňují vnímat širokou škálu barev. Psi mají dva. Jejich barevné vidění se proto podobá určité formě barvosleposti u člověka. Dobře rozlišují především modré a žluté odstíny, zatímco červené a zelené barvy pro ně nejsou tak výrazné.
Takže když svému psovi hodíte červený míček na zelený trávník, nemusí pro něj být tak snadné ho barevně odlišit od okolí. A pak si člověk říká, jestli ten pes není tak trochu „slepej“. Není. Jen ten míček vidí úplně jinak než vy.
Ostrost zraku? I tady máme navrch my
V ostrosti vidění a v množství barev, které dokážeme rozlišit, mají lidé před psy náskok.
Ostrost zraku souvisí mimo jiné s tím, jak dobře dokáže oko rozlišovat jemné struktury a tvary. Člověk má v tomto ohledu oproti psovi výhodu – dokážeme například lépe rozeznat jemné detaily na větší vzdálenost. Pes proto nemusí vidět svět tak „ostře“ jako my. To ale neznamená, že má jednoduše horší zrak. Má jiné přednosti.
Jeho oči jsou velmi dobře přizpůsobené k zachycení pohybu. To je důležité například při sledování kořisti nebo při rychlém pohybu v okolí. Psi mají v sítnici více tyčinek než lidé a jejich zrak je uzpůsobený také k zachycení drobných pohybů za horších světelných podmínek.
A právě tady se ukazuje, že evoluce nevybírala jeden univerzálně nejlepší zrak. Každý druh se postupně přizpůsoboval tomu, co pro něj bylo při přežití nejdůležitější. U psovitých šelem bylo výhodné dobře fungovat za šera a zachytit i drobný pohyb v okolí, zatímco u člověka se výrazně rozvinula schopnost rozlišovat jemné detaily, tvary a širokou škálu barev. Nejde tedy o to, že by lidé o schopnost dobře vnímat pohyb přišli. Spíš se u nás vedle ní výrazně rozvinuly jiné přednosti zraku.
Proč psům svítí oči?
Možná jste si někdy všimli, že psovi nebo kočce ve tmě svítí oči, když na ně dopadne světlo.
Nejde o žádnou nadpřirozenou schopnost. Za tímto efektem stojí zvláštní vrstva v oku nazývaná tapetum lucidum. Funguje trochu jako zrcadlo: odráží světlo zpět přes sítnici a pomáhá tak oku využít i malé množství světla.
Právě proto psi a kočky lépe vidí za šera a jejich oči mohou ve tmě odrážet světlo.
A mimochodem, právě proto mohou oči našeho mazlíčka na fotografii s bleskem někdy svítit výrazněji než naše. Takže pokud se pes na fotce tváří, jako by právě objevil superschopnost, ve skutečnosti jen spolupracuje jeho tapetum lucidum s fotoaparátem.
Kočka je na šero ještě lépe vybavená
Kočičí oči jsou na slabé světelné podmínky přizpůsobené opravdu dobře. Kočky mají velké zorničky a velké množství tyčinek v sítnici, které jsou citlivé na nízkou hladinu světla.
Takže když vaše kočka uprostřed noci zpozorní a upřeně sleduje tmavý kout místnosti, nemusí tam být vůbec nic tajemného. Její oči jednoduše dokážou využít i velmi slabé světlo, které už lidskému zraku nestačí.
To ale neznamená, že kočka vidí v úplné tmě. Bez světla nevidí nikdo. I kočičí oko potřebuje alespoň nějaké světlo, aby mohlo obraz vytvořit.
Ani kočka nevidí svět barevně jako člověk
Kočky sice nejsou odkázané na černou, bílou a šedou, ale jejich barevné vidění je omezenější než naše. Ve srovnání se psem je ale těžší jednoduše říct, která z těchto dvou zvířat „vidí více barev“. Výzkum kočičího barevného vidění totiž není tak jednoznačný jako u člověka nebo psa.
U obou je barevné vidění založeno na menším počtu typů čípků než u člověka a přesné vnímání jednotlivých odstínů se navíc obtížně zjišťuje. U koček ale výzkum podporuje dichromatické vidění, tedy dva hlavní typy čípků.
Kočka ale při běžném životě nepotřebuje rozlišovat tolik barev jako člověk. Pro její způsob života je mnohem důležitější dobře zachytit pohyb, orientovat se v prostoru a využít i slabé světlo.
Pohyb přitahuje jejich pozornost
Když kočce nabízíte hračku, její barva nemusí být tím nejdůležitějším. Pro kočku je při hře mnohem důležitější pohyb.
Proto může obyčejná šňůrka, která se pohybuje po podlaze, vzbudit větší zájem než drahá hračka, která jen nehybně leží.
A podobně funguje i pohyb v okolí. Kočičí zrak je velmi dobře přizpůsobený k zachycení pohybujícího se objektu. Pro lovce je totiž důležité všimnout si kořisti, která se snaží uniknout, i když není dokonale viditelná.
Kdo tedy vidí lépe?
Na otázku, kdo má nejlepší zrak, neexistuje jednoduchá odpověď. Záleží totiž na tom, co přesně považujeme za „lepší vidění“.
Člověk vidí více barev a v mnoha situacích také ostřeji. Pes je velmi dobrý v zachycování pohybu a jeho oči jsou dobře přizpůsobené i horším světelným podmínkám. A když mu zrak nestačí, má ještě jednoho velkého pomocníka – čich. Ten je u psa mnohem důležitějším zdrojem informací o okolí než u člověka a při orientaci hraje významnou roli.
Kočičí zrak je na slabé světlo přizpůsobený ještě výrazněji a dobře odpovídá způsobu života lovce.
A možná je na tom nejzajímavější, že ani naše vidění nemusí odpovídat tomu, jak svět skutečně vypadá. Barvy, které považujeme za samozřejmou součást okolí, jsou ve skutečnosti výsledkem toho, jak naše oči a mozek zpracují světlo. Jiný druh tak může stejný svět vnímat úplně jinak.
Každý z nich má zkrátka jiné přednosti. To, co je výhodné pro člověka, nemusí být stejně důležité pro psa nebo kočku. A naopak.
Každý z nich se zkrátka dívá na svět trochu jinýma očima.
Stejný pokoj, tři různé světy
Představte si obyčejný obývák. Na podlaze leží několik hraček a místností prochází člověk, pes a kočka. Každý z nich vnímá stejné prostředí trochu jinak – člověk si všímá barev a detailů, pes dobře zachytí pohyb a kočka dokáže využít i velmi slabé světlo.
Stejná místnost, stejné okolí, ale každý z jejích obyvatel ji vnímá trochu jinak.
Naši mazlíčci tedy nežijí ve stejném vizuálním světě jako my. Jenomže to neznamená, že je jejich svět chudší. Je prostě jiný.
A právě proto je někdy tak fascinující sledovat, na co se náš pes nebo kočka dívá. My totiž nikdy přesně neuvidíme svět jejich očima.
