Navigace nás může zavést i do nebezpečí. Telefonu věříme víc než vlastnímu rozumu

Ještě před několika lety jsme při cestování rozkládali papírové mapy, hledali směrovky a občas se museli zeptat kolemjdoucích, kudy dál. Dnes stačí vytáhnout telefon, zadat cíl a nechat se vést. Navigace nám poradí, kudy jet, turistická aplikace naplánuje výlet a mapy ukážou cestu i v místech, kde jsme nikdy předtím nebyli.

Je to pohodlné a ve většině případů také užitečné. Jenže co když nás technologie zavede špatně? A co když jí přesto uvěříme víc než vlastnímu úsudku?

Nejde přitom jen o řidiče, kteří bezmyšlenkovitě odbočí podle pokynu navigace. Podobné situace se stávají také turistům, kteří se při plánování výletů spoléhají na mobilní aplikace. A někdy mohou mít mnohem vážnější následky než jen několik kilometrů navíc.

Začátkem listopadu 2026 se v rakouských Alpách těžce zranil sedmadvacetiletý český turista. Při sestupu z hory Hochkönig se dostal do nebezpečného terénu v oblasti Birgkar, kde se ve výšce přibližně 2300 metrů zřítil do skalnatého žlabu.

Podle rakouské horské služby muž uvedl, že při plánování trasy vycházel z turistické aplikace. V ní měl najít údajný okružní výlet z Mitterfeldalmu k Arthurhausu se sestupem přes Birgkar.

Právě tato oblast je ale dlouhodobě nebezpečná. Horní úsek už není udržovaný ani značený a někdejší náročná turistická stezka byla v odborných průvodcích překlasifikována na alpskou cestu. Nejde tedy o běžnou turistickou trasu, na kterou by se měl člověk vydat jen proto, že ji najde v aplikaci.

Muž při pádu utrpěl vážná poranění rukou, páteře a žeber. Záchranáři se k němu kvůli náročnému terénu, sněhu a mlze dostávali několik hodin. Do záchranné akce se zapojilo 34 horských záchranářů a skončila až následující ráno kolem čtvrté hodiny.

Samotná aplikace přitom nebyla jediným problémem. Horská služba upozornila také na nedostatečné plánování a přecenění vlastních schopností. Případ ale znovu ukazuje, že čára na displeji ještě neznamená bezpečnou cestu.

Podobný problém řešili letos v srpnu také čtyři čeští turisté na rakouském Traunsteinu. Skupina si pomocí mobilní aplikace naplánovala výstup po ferratě. Když na místě zjistila, že je pro ni příliš náročná, začala hledat jinou možnost sestupu.

Při hledání alternativy se dostala na neznačenou trasu Zierlersteig. V obtížném terénu turisté ztratili orientaci a postupně jim docházely síly. Nakonec musel zasahovat policejní vrtulník, který je přepravil do bezpečí.

Ani v tomto případě nešlo jednoduše říct, že za všechno může aplikace. Skupina přecenila své schopnosti a podcenila náročnost terénu. Digitální plánování jim ale zjevně neposkytlo dostatečnou jistotu o tom, co je na cestě skutečně čeká.

A podobné příběhy se neodehrávají jen v Evropě. V září se tři nezkušení turisté v Kalifornii vydali na výstup na horu Mount Shasta. Při plánování výpravy se výrazně spoléhali na umělou inteligenci Google Gemini, od které získávali informace o trase i potřebném vybavení.

Výlet, který měl trvat přibližně osm hodin, se změnil v několikadenní komplikaci. Turisté dosáhli vrcholu až večer, sestupovali za tmy a ztratili orientaci. Jeden z nich si navíc poranil koleno. Záchranáři později upozornili, že jim umělá inteligence doporučila příliš malé množství jídla a vody.

Nemusíme ale jezdit do Alp ani se vydávat na náročné horské túry, abychom zjistili, že technologiím někdy důvěřujeme až příliš. Sama navigaci běžně používám a už několikrát mě dovedla úplně jinam, než jsem potřebovala.

Naštěstí nešlo o nic nebezpečného. Jen se z původně krátké cesty stala třeba hodinová záležitost. Člověk přitom jede podle pokynů, odbočuje tam, kam mu telefon řekne, a až po nějaké době mu dojde, že něco zkrátka nesedí.

V takové chvíli si člověk uvědomí, jak snadno přestane přemýšlet vlastní hlavou. Místo aby se zastavil, podíval se kolem sebe a zkusil situaci vyhodnotit, čeká na další pokyn z displeje.

A právě v tom podle mě spočívá jeden z problémů. Nejde jen o to, že technologie občas chybují. Chybovat mohou lidé i bez nich. Rozdíl je v tom, jak moc jsme ochotni jejich doporučení zpochybnit.

Navigace a mapové aplikace nejsou jedinou oblastí, kde se na digitální pomocníky stále více spoléháme. Umělá inteligence nám dnes dokáže naplánovat dovolenou, doporučit výlet, poradit s nákupem nebo odpovědět na otázku, na kterou bychom dříve hledali informace v několika různých zdrojích.

Její odpovědi přitom často působí velmi přesvědčivě. Jsou formulované sebejistě, přehledně a bez zaváhání. Jenže to ještě neznamená, že jsou správné.

Případ turistů na Mount Shasta je dobrým příkladem toho, co se může stát, když člověk považuje doporučení umělé inteligence za dostatečně ověřený plán. AI může nabídnout užitečné informace, ale nemusí znát aktuální podmínky v terénu, počasí ani skutečnou náročnost konkrétní trasy.

Podobně jako u navigace v autě nebo turistické aplikace bychom proto měli její doporučení brát jako vodítko, nikoli jako neomylný pokyn.

Nechci tím říct, že bychom měli přestat používat navigace, mapové aplikace nebo umělou inteligenci. Sama si bez navigace cestování dnes už jen těžko představuji a digitální mapy nám v mnoha situacích výrazně usnadňují život.

Jen bychom neměli zapomínat, že konečné rozhodnutí je pořád na nás. Když nás navigace vede na podezřelou cestu, nemusíme ji poslechnout. Když turistická aplikace ukazuje trasu, která neodpovídá našim schopnostem, nemusíme se po ní vydat. A když nám umělá inteligence poradí něco, co zní zvláštně nebo příliš dobře, měli bychom si informaci ověřit.

Technologie mají být našimi pomocníky, ne autoritami, které posloucháme za každou cenu. Někdy totiž stačí na chvíli odložit telefon, rozhlédnout se kolem sebe a zapojit obyčejný selský rozum. Ten sice nemá hlasovou navigaci ani barevnou mapu, ale pořád se může hodit víc, než si myslíme.