Od křídových čárek k čokoládovým okénkům. Jak vznikl adventní kalendář a co všechno dnes ukrývá

S blížícím se adventem se začínají v obchodních uličkách pomalu množit barevné krabice s malými očíslovanými okénky. Čokoládové, kosmetické, čajové a také takové, u kterých člověk chvíli přemýšlí, jestli se skutečně jedná o adventní kalendář, nebo už o malý obchodní dům v krabici. Jedno je jisté: čekání na Vánoce se dá dnes zpříjemnit téměř čímkoli.

Adventní kalendář přitom původně vypadal úplně jinak. Jeho historie sahá do 19. století a za více než sto let prošel poměrně výraznou proměnou. Z jednoduchého způsobu, jak dětem zkrátit čekání na Ježíška, se stala tradice, ale také docela výnosný obchodní fenomén.

Než se adventní kalendáře objevily v obchodech, museli si lidé poradit jinak. Už v 19. století si některé německé rodiny vytvářely jednoduché způsoby, jak dětem zpříjemnit čekání na Vánoce. Na dveře nebo skříně kreslily křídou čáry, které děti každý den jednu po druhé mazaly. Jinde se používaly obrázky, které se postupně věšely na zeď, nebo slaměná stébla vkládaná do jesliček.

Princip byl jednoduchý: každý den se něco odebralo nebo přidalo a Vánoce se zase o kousek přiblížily. Dnešní děti mají sice mnohem více možností, jak si krátit čekání, ale myšlenka zůstala stejná. Jen místo mazání čárek dnes netrpělivě hledáme, za kterým okénkem se skrývá další překvapení.

Za rozšířením tištěných adventních kalendářů stojí německý nakladatel Gerhard Lang. Ten se inspiroval vzpomínkou na vlastní dětství. Jeho maminka mu tehdy připravila karton s 24 malými sladkostmi, z nichž mohl každý den jednu sníst.

Lang později tuto myšlenku přenesl do tištěné podoby. V roce 1903 vytvořil návrh kalendáře s názvem Im Lande des Christkinds. První tištěná podoba se na trhu objevila v roce 1908. Obsahovala 24 políček s básničkami, ke kterým se postupně přikládaly vystřihovací obrázky. Nešlo tedy ještě o dnešní podobu s otevíracími okénky.

Ta se začala prosazovat až ve 20. letech 20. století. Děti tak mohly každý den otevřít další políčko a objevit obrázek nebo krátký text. Čokoláda tehdy ještě nebyla samozřejmostí.

První tištěné kalendáře se postupně rozšířily po Německu a po druhé světové válce získávaly popularitu i v zahraničí. Čokoládové varianty se začaly výrazněji prosazovat až v 50. letech 20. století.

Zajímavé je, že Langova původní představa nebyla jen o sladkostech. Kalendáře nabízely obrázky, příběhy i různé vystřihovací prvky. Čokoláda se postupně stala jednou z nejoblíbenějších náplní. A nejspíš není těžké pochopit proč. Obrázek andílka sice potěší, ale čokoládová pralinka má u většiny dětí přece jen trochu větší šanci na úspěch.

Klasický čokoládový kalendář stále patří k nejznámějším, ale nabídka současných obchodů je mnohem pestřejší. Výrobci zjevně pochopili, že čekání na Ježíška si lze zpříjemnit prakticky čímkoli.

Velkou oblibu mají například kosmetické kalendáře. Za jednotlivými okénky se ukrývají krémy, parfémy, rtěnky, masky na obličej nebo další produkty péče o tělo. Některé obsahují drobné vzorky, jiné i kosmetiku v plné velikosti. Je to ideální příležitost vyzkoušet více výrobků, případně zjistit, že člověk nutně potřebuje další krém, přestože jich má doma už plnou koupelnu.

U těchto kalendářů se ale nabízí jedna drobná otázka. Pokud výrobce vypíše celý obsah na zadní stranu obalu, kde vlastně zůstává to kouzlo překvapení? Člověk si pak může dopředu prostudovat, co ho čeká, a první prosincové ráno už jen slavnostně potvrdit, že dostal přesně to, co očekával. Někomu to samozřejmě vyhovuje, jiný by možná raději zůstal v nevědomosti.

Velký výběr mají také milovníci jídla a pití. Kromě čokoládových existují čajové, kávové, sýrové nebo kalendáře s různými delikatesami. Některé nabízejí dokonce malé lahvičky alkoholu. Pro kutily se zase prodávají varianty s nářadím, šroubováky a dalšími praktickými drobnostmi.

A nezapomíná se ani na domácí mazlíčky. I psi a kočky mohou dostat vlastní adventní kalendář, tentokrát plný pamlsků. Zda ale dokážou pochopit, že mají otevřít pouze jedno okénko denně, je otázkou. Někteří by pravděpodobně celý advent vyřešili během pěti minut.

Zatímco klasický čokoládový kalendář pořídíme za relativně malou částku, u některých luxusních variant už se dostáváme do úplně jiné cenové kategorie.

Kosmetické kalendáře známých značek mohou stát několik tisíc korun. U prémiových variant se cena může vyšplhat ještě výše. Za okénky se ukrývají parfémy, dekorativní kosmetika nebo luxusní produkty péče o pleť. Výrobci často zdůrazňují, že součet běžných cen všech výrobků je vyšší než cena samotného kalendáře. To je sice příjemná informace, ale člověk si musí položit otázku, zda opravdu potřebuje 24 různých kosmetických přípravků.

Ještě dál zašly společnosti zaměřené na luxusní zboží. V roce 2022 například představila společnost CHRONEXT adventní kalendář obsahující 24 luxusních hodinek. Jejich celkovou hodnotu vyčíslila na neuvěřitelných 2,7 milionu eur. Mezi vybranými modely byly například hodinky Rolex nebo Audemars Piguet.

Jeden kalendář se ale zapsal přímo do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 2010 vznikl v belgických Antverpách adventní kalendář v hodnotě 2,5 milionu eur. Vyrobila ho společnost Octagon Blue GVC a rozhodně nešlo o obyčejnou papírovou krabici.

Kalendář tvořilo 24 skleněných trubic, v nichž se nacházely malé balíčky s diamanty zabalenými ve stříbře. Celkem jich obsahoval 124. Každá trubice byla navíc ozdobena motivem anděla.

U takových kalendářů už by asi každodenní otevření okénka vyžadovalo trochu opatrnější zacházení a také by se hodilo mít doma trezor.

Adventní kalendář prošel za více než sto let dlouhou cestou. Z jednoduchého způsobu, jak dětem vysvětlit plynutí času, se stal oblíbený předvánoční zvyk a také významný obchodní fenomén.

Dnes už ho často dostávají děti jako mikulášskou nadílku, aby jim čekání na Vánoce rychleji ubíhalo. A není divu. Pro malé děti je každodenní otevírání okénka malou událostí, na kterou se mohou těšit. I dospělí si ale jistě vzpomenou na dobu, kdy pro ně byl adventní kalendář jedním z největších předvánočních lákadel.

Já sama si pamatuji, jak jsem ho jako dítě milovala. Dostávala jsem ho totiž většinou až na Mikuláše, tedy 5. prosince. To mělo jednu velkou výhodu: prvních pět okének už bylo možné otevřít najednou a tak jsem si hned první den mohla dopřát pořádnou dávku čokolády.

Dnes už je nabídka tak široká, že si adventní kalendář může vybrat snad každý. Jen se nabízí otázka, jestli jsme to s jejich rozmanitostí a cenami trochu nepřehnali. Původně šlo především o drobné každodenní potěšení, které dětem pomáhalo těšit se na Štědrý den. Dnes se z něj někdy stává další položka na seznamu předvánočních nákupů, u které se řeší značka, hodnota obsahu a výhodnost nákupu.

Možná bychom si ale měli občas připomenout, že kouzlo adventního kalendáře nikdy nebylo v tom, kolik stál nebo co všechno ukrýval. Stačilo jedno malé okénko, trocha očekávání a radost z toho, že Vánoce jsou zase o den blíž.