Pes v zimě: Kdy mu je opravdu zima?

Zatímco my začínáme přemýšlet, kdy letos vytáhneme zimní bundu ze skříně, u psů je situace trochu složitější.

Někteří se v zimě prohánějí sněhem, jako by právě dostali pozvánku na nejlepší party svého života, jiní se již při pohledu na mokrou trávu tváří, že by raději zůstali doma.Takže jak to vlastně je?

Potřebuje pes v zimě bundu?

Podle čeho to poznáme?

Psi mají jednu velkou výhodu oproti nám: nosí svůj kožich pořád s sebou.

Jenže každý kožich je trochu jiný.

Hustá dvojitá srst s podsadou poskytuje výrazně lepší izolaci než krátká nebo velmi řídká srst. Některá plemena byla navíc po generace šlechtěna právě do chladného počasí.

Typickým příkladem jsou husky, malamuti, novofundlandští psi nebo bernardýni.

Naopak krátkosrstá plemena mají proti chladu přirozeně menší ochranu. A u bezsrstých plemen je to ještě výraznější.

Proto není možné říct:

„Mrzne, takže každý pes potřebuje bundu.“

Stejně jako neplatí:

„Je to velký pes, takže mu zima určitě není.“

Důležitá je totiž nejen velikost, ale i srst, tělesná kondice, věk, zdravotní stav, aktivita a délka pobytu venku.

Velikost opravdu hraje roli.

Malí psi mají obecně větší problém udržet tělesné teplo než větší psi. A když je venku pořádná zima, může pro ně být dlouhá procházka náročnější.

Zatímco husky může mít pocit, že konečně přišlo počasí přesně pro něj, čivava může na stejnou teplotu nahlížet poněkud méně nadšeně.

A není to jen o velikosti.

Citlivější na chlad mohou být také velmi štíhlí psi, štěňata, senioři nebo psi s některými zdravotními problémy.

Tady žádná univerzální hranice neexistuje.

Bunda či svetřík může dávat smysl hlavně u krátkosrstých nebo bezsrstých psů, malých či velmi štíhlých jedinců a také u starších nebo zdravotně oslabených zvířat.

Roli hraje také to, co venku právě děláme.

Krátká procházka kolem domu je něco úplně jiného než hodinová túra v mrazu.

Pes, který celou dobu běhá, se zahřívá úplně jinak než pes, který pomalu kráčí vedle člověka.

A velký rozdíl může udělat také počasí.

Suchý mráz je jedna věc.

Déšť, mokrý sníh a studený vítr jsou věc druhá.

Musíme sledovat jeho chování.

Mezi známky, že pes může být chladem nepříjemně ovlivněný, patří například třes, zpomalení, neochota pokračovat, schoulení nebo zvedání tlapek. U výraznějšího prochladnutí se mohou objevit i další příznaky.

Pokud pes začne dávat najevo, že mu venku není dobře, není potřeba čekat, až nám to potvrdí teploměr.

Ano, i to se může stát.

Pes reguluje tělesnou teplotu především dýcháním, protože se na rozdíl od člověka nemůže ochlazovat pocením po celém těle. Proto je důležité sledovat, jak se v oblečku chová. Výrazné nebo nezvyklé lapání po dechu může být známkou, že se přehřívá.

Zvlášť u psa, který se venku hodně pohybuje, může být zbytečně teplý obleček spíš na škodu.

A některá plemena mají s ochlazováním větší problém už sama o sobě, například krátkolebí psi.

Takže ani tady neplatí:

„Čím teplejší obleček, tím lépe.“

Obleček má psovi pomáhat, ne z něj udělat chlupatou termosku.

Tady se situace může změnit poměrně rychle.

Mokrý pes ztrácí tepelný komfort snadněji než suchý pes a kombinace vody, větru a nízké teploty může být pro některé psy náročná. U krátkosrstých psů proto může být ochrana před deštěm nebo mokrým sněhem užitečná i v situaci, kdy by při suchém počasí bundu nepotřebovali.

A pokud pes po procházce promokne, je důležité ho doma pořádně osušit.

Zatímco řešíme, jestli má pes dostatečně teplý obleček, můžeme snadno přehlédnout problém, který se týká jeho tlapek.

Zimní posypová sůl může podráždit polštářky a sníh nebo led se mohou zachytávat mezi polštářky. U některých psů proto mohou dávat smysl ochranné botičky. Pomoci může také pravidelné promazávání tlapek ochranným balzámem, který vytvoří na polštářcích ochrannou vrstvu. Po procházce je pak dobré tlapky opláchnout, osušit a zkontrolovat, jestli nejsou podrážděné nebo poraněné.

Možná vás napadne, jestli pes s opravdu hustou srstí nepotřebuje zimní obleček vůbec.

U zdravého psa s hustou dvojitou srstí, který je zvyklý na chlad a jde ven na běžnou procházku, obvykle není nutné ho automaticky oblékat jen proto, že je zima. Taková srst funguje jako přirozená izolační vrstva.

Ani husky ale není nezničitelný zimní stroj.

Extrémní mráz, dlouhý pobyt venku, vítr, mokro nebo zdravotní problémy mohou představovat riziko i pro psy, kteří jsou na chlad dobře vybavení.

A samozřejmě existuje ještě jedna kategorie.

Pes v oblečku, u kterého si říkáte, jestli jde ještě o praktickou ochranu před zimou, nebo už se pes pomalu chystá na přehlídkové molo.

Naštěstí ale není potřeba rozhodovat podle toho, jak moc módně pes vypadá.

Důležitější je, jestli mu obleček skutečně pomáhá a jestli se v něm cítí dobře.

Na to bohužel neexistuje jedna správná odpověď. Některý pes bude v zimě spokojeně běhat po sněhu, jiný bude po pár minutách stát u dveří a velmi jasně dávat najevo, že dnešní výlet už považuje za vyřízený.

Takže až letos v zimě potkáte psa v bundě, nemusíte hned přemýšlet, jestli jeho majitel podlehl psí módě. Možná má doma psa, kterému je prostě zima.

A pokud potkáte psa bez bundy, který se právě válí ve sněhu, možná mu zima opravdu není.

Možná jen konečně přišlo jeho oblíbené roční období.

Při přípravě článku jsem využila nástroj umělé inteligence pro zpracování a stylistickou úpravu textu. Faktické údaje jsem ověřovala v uvedených zdrojích.