Proč i dospělí milují LEGO? Utrácejí za něj tisíce a někteří ho ani nerozbalí

Přiznám se, že jsem nikdy v životě neměla LEGO. Jako dítě mě tahle stavebnice nějak minula. Můj přítel je ale jiný případ. LEGO patří mezi jeho oblíbené koníčky, a tak jsem měla možnost poznat, že pro některé dospělé nejsou barevné plastové kostičky jen vzpomínkou na dětství, ale pořádnou vášní.

Když se člověk podívá na ceny některých stavebnic, možná ho napadne, jestli se z obyčejné hračky nestal spíš luxusní koníček. A když zjistí, že někteří sběratelé kupují stavebnice jen proto, aby je nikdy nerozbalili, začne být příběh LEGO ještě zajímavější.

Příběh značky LEGO se začal psát v roce 1932 v dánském městečku Billund. Truhlář Ole Kirk Christiansen tehdy začal vyrábět dřevěné hračky. Firma se zpočátku věnovala také výrobě dalších dřevěných výrobků, ale právě hračky se postupně staly jejím hlavním zaměřením.

Název LEGO vznikl o dva roky později. Je složeninou dánských slov „leg godt“, která v překladu znamenají „dobře si hrát“. Zajímavostí je, že název byl vybrán ještě v době, kdy firma vyráběla především dřevěné hračky. S plastovými kostkami, které si dnes pod značkou LEGO automaticky představíme, tehdy ještě neměl mnoho společného.

K plastu se společnost dostala po druhé světové válce. V roce 1947 pořídila vstřikovací lis na plasty a o dva roky později začala prodávat první plastové stavební kostky. Ty však ještě nebyly takové, jaké známe dnes. Neměly vnitřní trubičky, které zajišťují pevné spojení jednotlivých dílků, a postavené modely proto nebyly příliš stabilní.

Zásadní změna přišla v roce 1958. Syn zakladatele Godtfred Kirk Christiansen tehdy přišel s vylepšeným systémem spojování pomocí výstupků na horní straně kostky a trubiček uvnitř. Právě tento princip dal kostkám jejich typickou podobu a umožnil vytvářet mnohem pevnější a propracovanější stavby.

Dne 28. ledna 1958 si firma tento systém nechala patentovat. A přestože se od té doby změnily barvy, tvary, velikosti i tematické řady stavebnic, základní princip spojování zůstal zachován. Kostka vyrobená před desítkami let tak může stále pasovat na dílek z úplně nové stavebnice.

Na první pohled jde o jednoduchý princip. Přesto nabízí neuvěřitelné množství kombinací. Podle samotné společnosti LEGO lze šest klasických kostek 2 × 4 poskládat celkem 915 103 765 různými způsoby.

Právě variabilita je jedním z důvodů, proč stavebnice baví tolik generací. Dítě si z kostek postaví domeček nebo auto, dospělý může vytvořit propracovaný model slavné budovy, vesmírné lodi nebo třeba celého města. A pokud ho výsledek přestane bavit, může všechno rozebrat a začít znovu.

LEGO navíc dávno není jen o volném stavění. V průběhu let vznikaly tematické řady inspirované filmy, seriály, historickými místy nebo skutečnými architektonickými stavbami. Některé modely jsou určené hlavně dětem, jiné cílí především na dospělé fanoušky.

Pro dospělé milovníky stavebnice se vžil výraz AFOL, což je zkratka anglického spojení Adult Fans of LEGO. Nejde přitom jen o lidi, kteří si občas koupí stavebnici pro radost. Mnozí z nich se věnují stavění vlastních modelů, sbírání starších setů, účastní se výstav nebo se scházejí v komunitách dalších fanoušků.

LEGO pro ně může být způsobem, jak si odpočinout od práce a každodenních povinností. Skládání drobných dílků vyžaduje soustředění a trpělivost, člověk se na chvíli ponoří do jedné činnosti a nemusí řešit všechno ostatní. Pro někoho je to podobný relax jako skládání puzzle, pro jiného kreativní koníček, při kterém může dát průchod vlastní fantazii.

Výrobce si rostoucího zájmu dospělých všiml a začal jim přizpůsobovat i nabídku. Vedle klasických dětských stavebnic tak vznikají velké a detailní modely, které mohou být náročné nejen na sestavení, ale také na místo v bytě a velikost peněženky.

Zvláštní kapitolou jsou sběratelé, kteří stavebnice vůbec nestaví. Kupují je, ukládají do vitrín nebo na police a nechávají je v původních, nerozbalených krabicích.

V komunitě se pro takové stavebnice používá označení MISB, tedy Mint in Sealed Box. Znamená to, že krabice je v perfektním stavu a stále zapečetěná. Pro sběratele může být právě neporušený obal důležitou součástí hodnoty.

Důvod je podobný jako u jiných sběratelských předmětů. Jakmile se stavebnice přestane vyrábět, její nabídka na trhu se postupně zmenšuje. Pokud o ni mají fanoušci stále zájem, cena může růst. A u některých starších nebo vzácných setů se může vyšplhat na několikanásobek původní prodejní ceny.

Příkladem je stavebnice Ultimate Collector’s Millennium Falcon ze série Star Wars, která vyšla v roce 2007. Obsahuje 5 197 dílků a v době uvedení na trh stála 499,99 dolaru. Podle odhadů specializovaného serveru BrickEconomy se dnes její nerozbalená verze pohybuje kolem 3 100 dolarů. To je zhruba šestinásobek původní ceny.

Je ale potřeba rozlišovat mezi odhadovanou hodnotou, nabídkovou cenou a skutečnou částkou, za kterou se stavebnice prodá. Výsledná cena závisí na stavu krabice, kompletnosti, konkrétní edici i zájmu sběratelů. Ne každá stará stavebnice se automaticky promění v poklad.

Rostoucí ceny některých vyřazených stavebnic mohou svádět k představě, že LEGO představuje zajímavou investici. Jenže ani tady neplatí, že každá krabice časem vydělá.

Hodnotu ovlivňuje především vzácnost, oblíbenost konkrétní série, počet vyrobených kusů a také to, zda se stavebnice dochovala v neotevřeném a nepoškozeném stavu. Velkou roli hraje i nostalgie. Sety spojené s oblíbenými filmy nebo seriály mohou být mezi sběrateli žádanější než jiné.

Na druhou stranu je nutné počítat s náklady na skladování, rizikem poškození krabice a také s tím, že se najde kupec ochotný zaplatit požadovanou cenu. To, že někdo vystaví starou stavebnici na internetu za několik tisíc, ještě neznamená, že ji za takovou částku skutečně prodá.

LEGO tedy může být pro někoho zajímavým sběratelským koníčkem, ale kupovat stavebnice pouze s vidinou budoucího zisku je poměrně riskantní strategie. Nejbezpečnější je pořizovat si je hlavně proto, že člověka baví.

Dnes patří LEGO mezi nejznámější hračkářské značky na světě. Její historie ale nebyla jen nepřetržitým příběhem úspěchu. Na začátku nového tisíciletí se společnost dostala do vážných finančních problémů.

V roce 2004 vykázala výraznou ztrátu a vedení firmy muselo přistoupit k rozsáhlým změnám. LEGO se v předchozích letech pustilo do mnoha různých aktivit a rozšiřovalo nabídku i mimo samotné stavebnice. Firma se tak postupně vzdálila tomu, co jí původně přineslo úspěch.

Nové vedení se rozhodlo vrátit pozornost k samotnému jádru podnikání, zjednodušit nabídku a snížit náklady. Společnost se zbavovala některých vedlejších aktivit a znovu se soustředila na stavebnice a jejich vývoj.

Z dnešního pohledu je to zajímavá připomínka, že ani jedna z nejslavnějších hraček světa neměla úspěch zaručený. LEGO se z krize dostalo a v dalších letech dokázalo oslovit nejen nové generace dětí, ale také stále početnější skupinu dospělých fanoušků.

LEGO dnes představuje mnohem víc než jen stavebnici. Pro děti je to hračka, pro dospělé koníček, pro sběratele někdy cenný předmět a pro některé také způsob, jak na chvíli vypnout hlavu. Někdo si chce model postavit a vystavit, jiný ho raději nechá zabalený v krabici. A další si z kostek vytváří vlastní světy, které by se do běžného dětského pokoje ani nevešly.

Teď už trochu chápu, že pro někoho tyhle barevné kostičky zdaleka nejsou jen obyčejnou hračkou. A možná právě v tom tkví jejich největší síla: i po více než devadesáti letech dokážou spojovat generace a nabídnout každému trochu jiný způsob, jak si hrát.

Zdroje: