Dívka s tváří anděla: Chtěla být modelkou, místo toho se stala zlou dozorkyní v koncentračním táboře

Od malička Jenny-Wanda Barkmann působila jako naprostý andílek. Jako roztomilé miminko se narodila 30. května 1922 do velmi chudé rodiny. Její matka byla ženou v domácnosti a nevydělávala žádné peníze, otec pracoval jako obyčejný dělník v docích. I tak se její rodina snažila, aby Jenny měla vše. Nikdy jí nic nescházelo a měla spoustu kamarádů. Když byla malá, nikdy nevyčnívala a velmi dobře zapadla do každého kolektivu. Vydržela si i několik hodin v kuse hrát s panenkami, až se jednoho dne rozhodla, že se stane modelkou.

Než stihla oslavit své jedenácté narozeniny, stal se kancléřem Adolf Hitler a zlaté časy Německa se začaly měnit. V době, kdy Jenny dospívala, vypukla druhá světová válka, která snad každému změnila život. Mladá Jenny se postupem času střetávala s realitou až nakonec přestala věřit, že by se mohla stát úspěšnou modelkou. To pro ni byla velká rána. Proto se rozhodla, že se v jejím životě postaví na zcela jinou dráhu. Vybrala si profesi dozorkyně v koncentračním táboře. Nastoupila do polského Stutthofu a všichni si mysleli, že přišel anděl.

Někteří byli šťastní, že ji vidí, protože koncentrační tábor Stutthof byl neskutečným peklem. Čím si tam lidé procházeli, dnes raději nevzpomínat. Během druhé světové války na toto místo deportovali asi 150 000 lidí. Více než 70 000 v tomto táboře zemřelo. Nejvíce lidí smrt našlo v plynových komorách, ti, co měli alespoň trochu štěstí, zemřeli na nakažlivé nemoci. Nikdy se neobjasnilo, co tak krásnou a jemnou dívku přivedlo právě na takové místo. Dle všeho to byly peníze, protože dozorci za svou práci dostávali opravdu dobře zaplaceno. Někteří spekulují o tom, že mladá zhrzená dívka měla nutkavý pocit, že musí vládnout nad druhými lidmi. Ačkoliv byla na první pohled krásná jako anděl, její vnitřní duše byla ďábelská. Stala se z ní lidská bestie. Milovala sadistické mučení, bití a týrání svých svěřenců. Mnohdy je tato křehká dívka dokázala umlátit k smrti. Svými činy šokovala i své kolegy. Přesné číslo jejích obětí není známo, ale odhaduje se, že to bude v řádu tisíců. Když se začala sovětská armáda přibližovat ke Stutthofu, její nadšení pro tuto práci rychle opadlo. Mezi prvními z tohoto místa utekla.

Po konci druhé světové války se ihned ocitla na seznamu nejhledanějších nacistických zločinců všech dob. Dokázala se skrývat 4 měsíce, než jí spravedlnost dostihla. Dodnes není přesně jasné, kdo jí pomáhal, ale spekuluje se o tom, že její maminka. Jenny udělala fatální chybu, když v koncentračním táboře nechala svůj spis i s osobní fotografií, která rázem obletěla celý svět. Jenny plánovala, že by v Polsku nasedla na vlak a odjela vlakem pryč. Díky zveřejněné fotografii byla ihned dopadena. Během výslechů lhala, jako když tiskne. Dokonce tvrdila, že má Židy ráda a všem pomáhala. Vymyslela si několik jmen a počty lidí, které údajně před smrtí zachránila. Za své chování byla odsouzena k trestu smrti. Na to zareagovala velmi klidně. „Život je opravdu velkým potěšením a potěšení zpravidla netrvá dlouho.“ K její popravě došlo 4. července 1946.

Zdroje: All That's Interesting, Memoires de Guerre, Holocaust, Wikipedia