Článek
Psal se rok 1811, který nebyl na onemocnění rakovinou nijak výjimečný. Léčba v té době byla velmi náročná. A své o tom věděla i Frances Burney, úspěšná anglická spisovatelka a humanistka. Ta byla především v Anglii známá pod přezdívkou Fanny Burney. V té době patřila mezi nejznámější literátky své doby.
Frances se narodila v roce 1752 do umělecké rodiny. Její tatínek byl úspěšným hudebníkem a maminka se též věnovala hudbě. Frances měla od mládí svou cestu předpřipravenou. I tak se rozhodla pro zcela jiné povolání a vydala se do světa knih. Když bylo Frances 10 let, její maminka zemřela na rakovinu. Následně se od mladé dívky předpokládalo, že se vydá v jejích stopách a bude pokračovat v hudbě. Jenže Frances se tato myšlenka moc nezamlouvala a definitivně propadla do světa knih. Milovala nejen domácí, ale i zahraniční literaturu.
Psala už od dětství
Frances své knihy začala psát už od dětství. Nejdříve zkoušela dětské povídky, následně přešla na mnohem těžší žánr. Své první velké dílo, román Evelina, vydala anonymně v roce 1778. Své autorství se snažila tajit co nejdéle to šlo. Svěřila se pouze svým sourozencům a milované tetě. Měla totiž strach, jak by zareagoval její otec, který si myslel, že se stane hudebnicí. Nikdo nečekal, že by si její tatínek toto dílo někdy zakoupil. Jednoho dne Frances zjistila, že na stole leží její kniha. Nic však neříkala, ale byl to právě otec, kdo přišel na to, že autorkou tohoto románu je jeho dcera. Po několika spekulacích a podpoře svého otce se Frances rozhodla veřejnosti odtajnit svou identitu. A její sláva stoupala na vrchol. Tatínek jí ve psaní knih podporoval, a proto v roce 1782 vydala další román s názvem Cecilia. Díky tomu začala Frances vydělávat hodně peněz, získala své postavení ve společnosti, a dokonce si upevnila postavení literární celebrity v Londýně.
Frances byla opravdu krásná. Zároveň mezi lidmi oblíbená a obdivovaná.
Diagnóza, která jí změnila život
Její pracovní život byl úspěšný. V roce 1790 se provdala za francouzského emigranta generála Alexandra D’Arblaye. Jen krátce na to vydala další úspěšný román Camilla, díky němuž mohla pro manžela a syna zajistit koupi společného rodinného domu. To ještě netušila, že jí jedna jediná návštěva lékaře změní život. V roce 1801 Frances odcestovala spolu se svým manželem do Francie, kde její muž získal důležitou funkci ve vládě Napoleona Bonaparte. Tam jí také začala trápit bolest v pravém prsu. Dokonce přestala psát romány, protože kvůli bolesti nemohla zvednout ruku. Následně se několik špičkových lékařů shodlo na kruté diagnóze. Jednalo se o rakovinu prsu. Frances se rozhodla, že dobrovolně podstoupí operaci prsu. Operovala ji na tu dobu největší kapacita, vojenský lékař Dominique Jean Larrey.
Bez narkózy prožila 17 minut hrůzy
Krátce před operací dostala Frances sklenici vody, ve které byl přimíchán opiát na tlumení bolesti. Operace se však o pár hodin oddálila, protože lékaři měli zpoždění. Léky na bolest tak přestaly působit. Narkóza v tu dobu ještě neexistovala. Po příjezdu honosným kočárem se doktor Dominique převlékl do pracovního oděvu, Frances položil na matraci uprostřed velké bílé místnosti a přes obličej jí nasadil jemný kapesník. Když chirurg začal operovat, ozval se z jejích úst trýznivý křik, který trval do té doby než operace skončila. Ta trvala nekonečných 17 minut, ale zachránila jí život. Jak sama v jedné ze svých knih přiznala, bylo to to nejlepší, ale zároveň nejbolestivější, co mohla pro své zdraví udělat.
Frances po operaci žila ještě 29 let. Zemřela v roce 1841 ve věku 88 let.
Zdroje: Brittanica, stoplusjednička, BritishLibrary, McGill
