Článek
Bronštejn byl původně židovského původu. V roce 1879 se narodil na Ukrajině. Jako malý chlapec se věnoval četbě knih a zajímal se o politické dění. Do jeho života výrazně zasáhla první i druhá světová válka. Studium na vysoké škole ho nebavilo, a tak po několika měsících své absence dostal od školy vyloučení. To nebylo všechno a jeho život výrazně poznamenala další událost. V roce 1902 ho nechal carský režim deportovat do vyhnanství na Sibiř, za jeho neustále výroky a kritiku proti tomuto režimu. A právě tam dostal nápad, že by si mohl nechat změnit příjmení.
Začal bojovat za revoluci
Když ho propustili ze zajetí, vydal se na cesty po Evropě. Ani to mu nepomohlo a nepomohla ani změna jeho příjmení. Po jeho návratu do Ruska ho znovu čekalo vyhoštění na Sibiř. Když však nastala nevydařená petrohradská revoluce v 1905, musel putovat do vídeňského exilu. Jenže ani své plány nevzdal a znovu se začal intenzivně podílet na přípravě další revoluce. V té době se svým budoucím soudruhem Leninem nesouhlasil, ale i tak se nebál říct svůj názor. Lidově řečeno, co měl na srdci, to měl i na jazyku. Jeho jediná výhoda byla ta, že Rakušané ve většině případů dělali, že nic nevidí a neslyší, protože vidina svržení carského režimu se jim více než zamlouvala.
Velká říjnová socialistická revoluce
A jak jsme již výše psali, i když Lenina původně kritizoval a s jeho názory nesouhlasil, v říjnu roku 1917 si velice dobře notovali a rozuměli si v každém názoru. Oba spolu začali plánovat spiknutí proti tehdejšímu režimu. Lenin to sice podle jeho názoru hodně uspěchal, ale i tak se sám postavil do čela vznikající Rudé armády, aby spolu jako Rudé gardy zaútočili na Zimní palác. A výsledek byl pro oba dva výtečný. Převrat se povedl a Rusko se hnalo na cestu, kterou si v té době neuměl téměř nikdo představit. Ale nenechte se zmást. To, že v jeden moment bojoval za něco úspěšného a dobrého, z něj rozhodně dobrého a mírumilovného člověka nedělalo. Kdokoliv stál v jeho cestě, toho nechal s radostí popravit. Byl tak krutý, že se znelíbil i několika lidem z jeho vlastní země.
Trockij, nebo Stalin. Kdo byl vlastně horší?
Po několika měsících svého úspěchu a vlády se Trockij dostal na svůj vrchol. Dalo by se říci, že se trochu soudruhům vymknul z ruky a nikdo nad ním neměl žádnou kontrolu. Dělal si celou dobu, co chtěl. Ale Stalin měl na rozdíl od něho moc, podporu a znal různé taktiky. Proto tedy vyhrál v jejich společném boji on. Trockij se rázem dostal na vrchol seznamu nepohodlných lidí. Jeho jediným štěstím té doby byl fakt, že byl z rodné země pouze vyhnán. Své útočiště našel v Turecku, protože ho žádná jiná země nechtěla přijmout. Ke konci svého života se odstěhoval do Mexika. V roce 1936 se však jeho život začal chýlit ke konci. Bouřlivému a pomstychtivému muži začaly zbývat pouze čtyři roky života.
Jeho jméno nemohl Stalin vystát
I když byl dávno ze Sovětského svazu pryč, na jeho jméno se nedalo zapomenout. V rodné zemi se skloňovalo snad ve všech možných pádech. Jeho stoupenci, takzvaní trockisté, byli zatýkáni, obviňováni a odsuzováni k trestu smrti jako na běžícím páse. Zanedlouho smrti neunikl ani jeho syn. Trockij se ani v Mexiku nevzdával a připravoval tribunál, který měl odsoudit Stalina k trestu smrti. Jeho poslední dny se začaly zkracovat v jednom rodinném domě, kde ho nechal ubytovat místní malíř Deigo Rivery. 20. srpna 1940 se dostali agenti NKVD do domu a silným úderem do hlavy ho zranili natolik, že na následky útoku zemřel. Zatímco Trockij za svoji tvrdohlavost a bojovnost zaplatil vlastním životem, Stalin si své vítězství užíval plnými doušky.
