Článek
Bydlím v Českém Těšíně téměř 25 let. Posledních 10 jezdím nakupovat do Polska. Vlastně tam jezdím od té doby, co mám doma malého syna. Upřímně nakupovat plenky, sunar a jiné potřeby pro dítě je tam prostě výhodnější a levnější. Za tu dobu jsem si stihla s obchodníky vytvořit velmi přátelský vztah. Město není velké, takže se lidé velmi dobře znají. Když už chci vyrazit na trochu větší nákup, jedinou volbou je nákupní galerie Stela. A právě ta se mi stala v sobotu 25. listopadu osudnou. A myslím, že je to naposledy, co jsem do Polska vyrazila.
Nákup jako každý jiný
Tak jako každou sobotu jsem i nyní v 7 ráno vyrazila na nákupy. Chtěla jsem být co nejdříve doma a začít péct vánoční cukroví. A nebudeme si lhát, protože je v Polsku levněji, tak jsem tam vyrazila, abych si suroviny na pečení nakoupila mnohem levněji než u nás. Jak jsem si chodila po obchodech, trochu jsem ztratila ponětí o čase. Vyrazila jsem k autu, nákup jsem si pomalu vyskládala do kufru, šla vrátit vozík a jsem připravená na výjezd domů. Na hranicích jsem se ještě rozhodla zastavit na místních trzích, kde domácí prodejci prodávají své výrobky. Navíc zde jedna šikovná paní prodavačka nabízí krásné vánoční ozdoby a cukroví. To si od ní alespoň symbolicky zakoupím. Když jsem stánky obešla, vracela jsem se ke svému vozu a říkala jsem si, jak pěkný je dnes den. To jen do chvíle, kdy ke mě přiběhla vyděšená stánkařka a řekla mi, že mám píchlá obě kola? Cože? To není možné, vždyť jedu normálně. Obejdu auto a na straně spolujezdce jsem byla totálně ušlá. A to doslova.
Opravdu děkuji, milí sousedé za to, jak jste přátelští.
Paní říkala, že se mi to muselo stát u nákupní galerie Stela, kde jsem parkovala. Tam prý místní lidé velmi rádi toto začali dělat, protože české registrační značky prostě nesnáší. Vyděšeně jsem na ní koukala a nepochopila jsem, jak to myslí. Jednoduše řečeno, Poláci nás tam nechtějí a dělají vše proto, abychom tam nejezdili. Tak jsem volala asistenční službu a také pro jistotu manželovi, ten hlídal doma malou dceru. Celá oprava, lepení a nevím co všechno ( jsem laik a v autech se nevyznám) mě vyšla na více jak 3000 korun. Protože v tom byla i víkendový příplatek za pohotovost, nebo jak se tomu dnes vlastně říká.
Děkuji vám, sousedé
Po celém tomto zážitku jsem se rozhodla, že do Polska už nikdy nepojedu. Leda bych si pořídila polskou SPZ, pak by mě asi měli rádi a nic takového by se mi nestalo. Jediné, za co jsem opravdu šťastná, že to skončilo jenom těmi gumami. Taky mohli auto poškodit mnohem více, a to by pak byl daleko větší problém. A jak k tomu vlastně došlo? Na parkovišti, když jsem nakupovala, zřejmě šli a podle mechanika malým špendlíkem nebo jehlou gumu na několika místech propíchali. Jejich cílem je, aby vám gumy ušly až za hranicemi. To ještě netušili, že se stavím na trzích.
Paní, která mě zná, byla z této situace velmi smutná a ihned se nabídla, že to, co budu potřebovat, mi příště nakoupí a doveze až domů. Je vidět, že slušní lidé mezi námi stále existují. Jen nechápu, kde se v našich sousedech najednou vzala ta zášť? Chápu, že tam jezdí Čechů několik desítek, a levné zboží rychle mizí z regálů, ale proč se takhle mstít?
Zdroje: Autorský text, vlastní zážitek
