Článek
O víkendu jsem se s kamarádkou zastavila v centru města na kávě. Posadily jsme se ke stolu a spokojeně jsme si povídaly o tom, co je v našich životech nového. V ten moment mé oči stočily pohled k vedlejšímu stolu, kam si sedla velmi smutně vypadají starší žena, která si od obsluhy nechala donést pouze čistou vodu na pití. Na první pohled bylo patrné, že je paní sama a na nikoho nečeká. Smutně se rozhlížela po kavárně a bylo vidět, že se snaží trochu zkrátit dlouhé chvíle.
Jen stěží vyžije z důchodu
Já ani kamarádka jsme neváhaly a k této dámě jsme si dovolily přisednout. Paní neprotestovala, naopak se na nás trochu usmála. Zeptala jsem se jí, zda si nedá kávu a dort, načež paní odvětila, že na takové utrácení nemá peníze. Do této kavárny prý chodí každý den alespoň na vodu a cítí se mnohem lépe, když může být ve společnosti několika lidí. Neváhala jsem a paní jsem u obsluhy objednala kávu, zmrzlinový pohár a nechala jsem jí zabalit dva dorty s sebou domů. Vrátila jsem se ke stolu a s touto seniorkou jsme si začaly povídat. S kamarádkou jsme se dozvěděly, že její rodina k ní nejezdí, téměř nikdo jí nevolá ačkoliv žije ve stejném městě. Syn ani vnoučata nemají čas a když se náhodou zastaví, je to otázka pár minut, protože si prý nemají co říct. Paní je tak celé dny sama, a proto se snaží chodit alespoň trochu mezi lidi, které může pozorovat.
Slzy štěstí a radosti
Když servírka donesla všechny zákusky, které jsem paní objednala, starší dáma naprosto v šoku. Ptala se, pro koho to je, a tak jsem jí s radostí oznámila, že to celé je jen pro ni. Paní nevěřila svým očím, a dokonce se před námi rozplakala. Bylo mi jí velmi líto. Právě zde si člověk uvědomí, jak moc jsou staří lidé bezbranní a že bychom se o ně měli více zajímat. Když jsme se seniorky zeptaly, zda nepotřebuje ještě s nečím pomoci, řekla nám, že vše ostatní zvládá. Na celý měsíc má zajištěné obědy, snaží se ušetřit. I přesto jen stěží vyžije. Její důchod je necelých 11 000 korun. Poplatky za energie a nájemné dohromady činí 8000 korun. Na celý měsíc jí tak zůstanou pouhé 3000 Kč. Z těchto peněz musí zaplatit i léky, obědy a ostatní poplatky.
Jak se tedy ukázalo, finanční situace seniorů není vůbec příznivá. Naštěstí jsou tito lidé velmi skromní. Když jsme se s touto paní rozloučily, domluvily jsme se, že se na tomto místě můžeme jednou týdně setkávat. Na paní bylo vidět, že má velkou radost a s touto nabídkou souhlasí. Samozřejmě, že kávu a zákusky budeme platit pokaždé my. Paní jsme předaly i svá telefonní čísla a kdyby v případě nouze něco potřebovala, může nám kdykoliv zavolat.
Rodina se nepostará
Ačkoliv jsem poznala další silnou osobnost, zjistila jsem, jak rodinné vztahy mohou být někdy náročné. Navíc mi přijde velmi smutné, že i když máme rodinu téměř za rohem, tak se o nás nestará. Neumím si představit, že by se má rodina ke mě otočila zády, nebo já k nim, a přestala jsem s nimi mluvit a scházet se jen proto, že jsou staří, pomalejší a někdy méně chápaví. Takto by to v rodinách opravdu fungovat nemělo a myslím si, že bychom si všichni starých lidí měli velmi vážit. Jsou to totiž naši rodiče a prarodiče, kteří nám dali život a zázemí.
Zdroj: Autorský text
