Václav Havel potkal dvě osudové ženy. Své zemi vybojoval svobodu a rovnost

Václav Havel měl do politické scény odmala dobře nakročeno. Narodil se 5. října 1936 v Praze do rodiny diplomata a úspěšného stavitele. Václav Havel byl pro svůj život opravdu předurčen. Podle dostupných informací, které na sebe sám během svého života prozradil, jeho tatínek žil pro kulturní a politický život. Jeho dědeček chtěl, aby se stal diplomatem Československé republiky, ale druhý dědeček chtěl mít z malého Vašíka stavitele. Ani jedna představa se mu nezamlouvala a jeho rodiče ho vždy plně podporovali v tom, co chtěl dělat. Největší podporu však našel ve svém bratrovi.

Václav se narodil do velmi nejasné politické situace. O tři roky později byla podepsána Mnichovská dohoda a část Československého území bylo postoupeno německé nacistické straně. Žil v době, kdy svět zmítala druhá světová válka, ale jeho rodina tento konflikt bez větších ztrát přečkala. Po druhé světové válce se Václavovi rodiče rozhodli svého syna odeslat na internátní školu do Poděbrad, kterou však komunisté v roce 1950 uzavřeli. Kvůli svému kádrovému profilu, což byla v době totalitního režimu forma osobního hodnocení jedince. Protože jeho rodina měla politické kontakty, nemohl si vybírat střední školu takovou, jakou by si přál. Proto mu nezbylo nic jiného než od roku 1951 studovat po večerech obor chemického laboranta na pražské Střední všeobecně vzdělávací škole pro pracující občany. Jeho kádrový profil mu znemožnil jakékoliv studium humanitních oborů na vysoké škole, proto se rozhodl pro studium na Ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického (ČVUT). Neúspěšný byl i jeho pokus o přestup na Filmovou fakultu Akademie múzických umění.

Václav Havel ekonomickou školu zdárně dokončil, ale ani hledání zaměstnání nebylo jednoduché. Proto musel přijmout nabídku práce na pozici jevištního technika v pražském Divadle ABC, odkud v roce 1960 přešel do Divadla Na zábradlí. Tam také byla v roce 1963 premiéra jeho vlastní hry s názvem Zahradní slavnost. Následně napsal ještě několik dalších úspěšných her, které se setkaly s pozitivními ohlasy. Následovalo období pražského jara, které po několika dnech vyvrcholilo invazí ruských vojsk do československé republiky v srpnu 1968. V té době Václav Havel působil jako předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků.

Havel nebyl jen úspěšným divadelním hercem a producentem. Od nástupu nového komunistického režimu se snažil proti této politice bojovat. Nebál se podepsat otevřený dopis pro tehdejšího prezidenta Gustava Husáka, ve kterém ho v roce 1975 upozornil na to, že československá společnost se rozdělila na několik táborů. Ani to však nepomohlo, a tak se Václav Havel rozhodl za svobodu a demokracii bojovat jiným způsobem. V prosinci roku 1976 se v jeho hlavě začal rodit plán na založení takzvané občanské iniciativy, která měla za úkol kritizovat politickou a státní moc za nedodržování lidských práv.

Toto sdružení bylo aktivní v letech 1977-1992. Oficiálně vzniklo 1.1.1977. V dubnu roku 1979 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a v roce 1989 byl také spoluautorem petice Několik vět. Za své politické názory a občanské postoje, které národ naváděl proti tehdejšímu režimu, byl třikrát uvězněn a celkem strávil v letech 1977-1989 ve vězení téměř pět let. Když na řadu přišel listopad 1989 a období Sametové revoluce, založil takzvané Občanské fórum. Federální shromáždění Československé socialistické republiky ho 29. prosince 1989 zvolilo prezidentem.

Jeho politické období bylo plné nečekaných událostí a zvratů. Slovenská národní rada přijala 17. července 1992 Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Následně Václav Havel odstoupil z funkce prezidenta. Svůj postoj odůvodnil tím, že nechce plnit závazky ze slibu věrnosti federativní republice. Po vzniku samostatné České republiky zvolila Poslanecká sněmovna 26. ledna 1993 Václava Havla prezidentem České republiky. Václav Havel se tak stal posledním Československým a prvním Českým prezidentem

Ve svém životě měl Václav Havel dvě osudové ženy. První ženou byla Olga, která byla také velkou bojovnicí za lidská práva. Olgu si Václav Havel vzal v roce 1964. Jejich manželství bylo klidné a spokojené. V roce 1996 Olga zemřela na rakovinu plic. Oporou v tomto bolestném období mu byla jeho tehdejší kamarádka a přítelkyně, úspěšná herečka Dagmar Veškrnová. Tu si také v lednu 1997 vzal za svou ženu. V roce 2003 nakonec skončilo jeho druhé funkční období a Havel se rozhodl strávit zbytek svého života v poklidu. Ke konci svého života bojoval s několika nemocemi. 18. prosince 2011 zemřel na svém milovaném Hrádečku a v České republice byl vyhlášen státní smutek.

Zdroje: Knihovna Václava Havla, pražskýdeník, Reflex, iDNES