Článek
Stačí být dobrý
Opravdu zvláštní bylo předání moci, kterou získal v roce 1848 v Olomouci. V moravském městě proto, že se rodina musela přestěhovat z revolucí zmítané Vídně. Slaboduchý panovník Ferdinand I., přezdívaný Dobrotivý, byl na trůně jako taková malá a symbolická figurka, která nedokázala udělat to správné rozhodnutí. František Josef navíc velmi rád sliboval, a proto všem odkýval to, co bylo někdy nemožné. Pokud tedy Habsburkové nechtěli přijít o svůj trůn, museli začít rychle jednat a najít schopného a energického potentáta. Proto se iniciativy chytila arcivévodkyně Žofie. Ta chtěla na trůnu vidět svého nejstaršího syna, který byl podle ní dobrý. Následně se v čele druhé největší říše v Evropě ocitl mladý muž, který byl připraven vládnout, ale neměl žádné politické ani vyjednávací zkušenosti.
František Josef I. při svém nástupu na trůn s vrchním velením armády. Byli to právě generálové, kteří ho v prvních letech jeho vlády několikrát podpořili.
Symbol monarchie
František Josef I. vládl několik let. A podle historických pramenů byl mezi lidmi velmi oblíbený. Za své téměř sedm desetiletí dlouhé vlády se stal František Josef I. především velkým symbolem rakousko-uherské monarchie. Zároveň se stal také hlavní postavou všech vtipů a historek, které se k této době vážou. Terčem posměchu se stal kvůli svým názorům, že nechce žádné nové změny ve své zemi. Někteří ho začali nazývat císař opatrný, druzí o něm říkali císař zastaralý. Podle dochovaných historických pramenů vše začalo v okamžik, kdy odmítl, aby v Schönbrunnu postavili splachovací záchod. Zároveň odmítal mít na svém stole telefon a ke všemu používal telegramy. I přesto, že ho jeho blízké okolí přesvědčovalo o důležitosti těchto nových věcí, vydobyl si podmínku, že jeho telefon se bude nacházet na toaletě. Císařův komorník Eugen Ketterl ve svých pamětech vzpomínal, že František Josef I. stejně odmítal přijímat hovory a telefon tak vyzváněl na celý zámek i několik minut.
Císař strašpytel
Proto mu také jeho podřízení za jeho zády dali přezdívku císař strašpytel. Od mládí se totiž František Josef I. stavěl proti všem novým pokrokům, a to nejen technickým, ale i pracovním. Od mládí se prezentoval jako člověk, který nechápe pokroky a vymoženosti moderní doby a byl proto přesvědčen o tom, že technologický a životní vývoj jde špatným směrem. Zároveň se domníval, že se jedná o dočasné vybočení z normálu, které se později napraví. Několik rozhodnutí, takříkajíc osudových, která učinil během své vlády, však postupně přivedlo jeho říši k rozpadu.
V únoru 1853 byl na Františka Josefa spáchán atentát. Císař útok maďarského nacionalisty Jánose Libényiho přežil, ale atentátník skončil na šibenici.
Maďary potěšil, Čechy rozzlobil
A stejně tak, jako mu to nešlo v rámci své domácí politiky, počínal si špatně i v politice zahraniční. František Josef I. dokázal naštvat snad každého, s kým přišel do řeči. V době krymské války totiž císař František Josef I. tak trochu zapomněl na pomoc, kterou mu v roce 1849 poskytl ruský car Mikuláš I. při potlačení uherské revoluce. Během ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a koalicí Osmanské říše, Francie, Velké Británie a Sardinského království v letech 1853-1856 svého spojence nepodpořil, a tím si z něj udělal vskutku velkého nepřítele. O pár let později, přesně v roce 1867, bylo dosaženo tzv. vyrovnání. Monarchie se změnila na rakousko-uherskou a František Josef I. si nechal na hlavu slavnostně nasadit svatoštěpánskou korunu.
Zdroje: HNHistorie, Wikipedia, kudyznudy
