Článek
Něco absolutně nereálného, se nakonec stalo realitou. A byla jsem u toho já, Zuzana Veselá. Nyní jsem se rozhodla s Vámi podělit o svůj příběh a také o to, jaké to doopravdy je, když se natáčí soutěž Na Lovu. A je to opravdu něco jiného, než vidíme v televizi, to mi věřte. Proto se pohodlně usaďte a přečtěte si příběh jedné bláznivé Ostravačky, která se šla ztrapnit rovnou do televize.
Pro výhru jsem nešla
V první řadě bych ráda upozornila na to, že jsem tam nešla pro peníze, ale pro zážitek, které z této soutěže rozhodně mám. Druhým důvodem byla rodinná sázka, protože jsem vždy doma u televize z hecu říkala, že se tam přihlásím. Nikdo mě však nebral vážně a všichni ze mě měli srandu. Proto jsem se naštvala, hecla jsem se a přihlášku jsem odeslala. Pane bože, co jsem to provedla, říkala jsem si po odeslání emailu. Za několik dnů poté mi přišel email o tom, že budu pozvána na konkurz. Ten následně proběhl online a z pohodlí mého domova. V opravdu několika málo vteřinách jsem dostala několik otázek, na které jsem musela pohotově odpovědět. Prošla jsem konkurzem úspěšně, což jsem opravdu nečekala. A pak jsem už čekala, kdy mě zavolají. Nakonec přišel email, ve kterém stálo, jaký den se zúčastním natáčení. Polil mě pot, bylo mi horko a měla jsem černo před očima. Nebudu zde ani rozepisovat, jaká slova jsem v ten moment použila. To si raději všichni domyslete sami, pro jistotu.
Jela jsem do Prahy
Dorazila jsem do extra moderního studia, které se nachází v Jesenici u Prahy. Místo opravdu krásné, příjemné a moderní. Na místě jsem musela být už v půl osmé ráno. Na místě na nás čekala velmi nepříjemná produkční, která vypadala jako bůh pomsty. A to opravdu nepřeháním. Odvyprávěla nám přesný řád herní soutěže, naopak jsme museli ještě předtím do televize poslat, co si ten den vezmeme na sebe. Takže jsem měla čistě černé šaty a pásek. V pořádku, toto oblečení prošlo. Následně proběhla první porada, kdy jsme se dozvěděli, kdo z nás půjde na natáčení jako první. Já to nebyla, ale samotné natáčení trvalo přibližně padesát minut. Produkční nás rozdělila do tří etap. Když zrovna vy nenatáčíte, můžete si jít na jídlo, cigaretu nebo toaletu. Nic není zakázáno. Šla jsem na řadu, pane bože, já chci pryč, panikařila jsem a dělalo se mi špatně, ale co, teď přece neuteču, i když tady sedí náhradník.
Kdo je lovec?
Připravili nás za soutěžní stolek přesně tak, aby záběry do kamery byly co nejlepší. Nikdo z nás opravdu do poslední chvíle netušil, kdo bude lovcem. Ti totiž mají svůj vlastní vchod a nikdo je nevidí. Až ve studiu. Kostymérka nás na místě ještě zkontrolovala, dopudrovala a upravila. To samé moderátor, značně vyčerpán po celém dnu natáčení. Scénáristka se nás doptávala na zajímavosti z našeho života, které si Ondřej Sokol zapsal. To je ta první fáze, kterou vidíme v televizi. Ještě předtím jsme však stihli předtočit medailonek, ve kterém jsme se představili a řekli pár slov o sobě. Začínáme, to bude něco, co když to zkazím? Pomoc, křičím v duchu celá rozhozená.
Začínáme
A tak na místo dorazí Ondřej Sokol a každý vstup a záběr se natáčí zvlášť, někdy i na třikrát. Je to sranda a atmosféra se uvolní. Nikdo nekřičí. Dokázala jsem si vyhrát 50 000 korun, se kterými jsem předstoupila před lovce. A přišel Jakub Kvášovský alias Kalkulátor, moje zlatíčko. Uff, to je paráda, pomyslela jsem si. Ale ona nebyla. To, co však diváci neví, je fakt, že nad položenou otázkou před lovcem můžete přemýšlet kolik minut chcete. Všem je to jedno, v televizi to sice vypadá, že máte na odpověď pouze 5 vteřin, ale vy ve skutečnosti máte klidně deset minut. Lovci jsem utekla a vrátila jsem se k týmu.
Finálové kolo
Do finálového kola jsme šli všichni čtyři s částkou 350 000 korun. Několikrát jsme Kalkulátora musela vracet, ale bohužel. Prohráli jsme. No, ale ten zážitek, ten je opravdu k nezaplacení. Hlavně proto, že jsem si nikdy neuměla představit, jak takové natáčení vlastně může probíhat. Je to něco neskutečného a musím uznat, že ten trapas za to opravdu stojí. Bylo to skvělé a já jsem nyní ráda, že jsem do toho šla. Děkuji za tento zážitek a snad se i vy třeba inspirujete a zkusíte něco, čeho se opravdu bojíte. Dnes se mi to machruje a můžu říct, že fakt to bylo skvělé.
Děkuji za Vaši pozornost.
Zdroj článku je vlastní zkušenost autorky textu.
