Článek
Jako dítě jsem vyrůstala na horách obklopená nádhernou přírodou. Kolem našeho domu byla rozsáhlá zahrada. Z okna kuchyně byl výhled na krásnou mohutnou lípu. S mými sourozenci jsme si pod její korunou hráli od jara do podzimu. Ta lípa pro nás nebyla jen stromem, ale dávala nám pocit bezpečí, protože byla svědkem našich her a dětského smíchu.
Já jsem k lípě cítila obrovskou úctu a měla jsem k ní hluboký vztah. Léta plynula a její koruna se rozrostla ještě víc. Její vzhled vypadal majestátně. Podél cesty kousek od ní stály sloupy elektrického napětí, kdy se rozrostlé větve začaly dotýkat drátů. Moji rodiče proto požádali vedoucího v práci, jestli by zavolal distributorovi el. vedení. Měl zařídit ořezaní větví, protože v té době nebylo běžné, aby každý měl telefon, jako je tomu dnes.
Distributor stanovil nejbližší možný termín, který mým rodičům vyhovoval. V té době jsem už studovala druhým rokem. Ve stanovený den jsem jako obvykle odjela do školy a vůbec netušila, co se mezitím stane. Když jsem odpoledne přijela domů, zůstala jsem stát jako opařená a zmocnil se mě v té chvíli obrovský vztek. Naše lípa byla pokácená a její kmen byl rozřezaný na kusy.
Rozházený po zemi, jako by to bylo jenom dřevo. Na řezu kmene bylo vidět, že je strom naprosto zdravý. Měla jsem v té chvíli takový vztek, že kdybych měla v té chvíli po ruce toho, kdo to udělal, tak ho roztrhnu jako hada. Tak moc mě to bolelo. Byla jsem už nějaký čas vdaná, když mi rodiče zemřeli. Já se stala společně s mými sourozenci spolumajitelkou našeho rodného domu.
Po nějaké době mi přišel úřední dopis. Stálo v něm, zda souhlasím se zabudováním elektrického vedení do země. Musela jsem si sednout, abych tu zprávu rozdýchala. Znovu se mi vybavil před očima obraz pokácené lípy. Bylo v té době opravdu nutné strom pokácet? Nestačilo tehdy jen ořezat větve? Naše lípa tam mohla stát dál a připomínat nám ty krásné chvíle strávené v její blízkosti.
Už je to pěkných pár let, co se to stalo. Pokaždé, když si na ni vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Ani při psaní mého příběhu tomu není jinak. Lípa zůstane navždy krásnou vzpomínkou v mém srdci.
