Píšu o životě takovém, jaký je.

O chvílích, kdy se probudíte s tíhou na hrudi, kterou hlava neumí vysvětlit, ale tělo ji cítí v každém nadechnutí. O tom, proč nás jedna věta od partnera nebo mámy dokáže úplně rozhodit a proč pak (nejen) v duchu vedeme nekonečné hádky, které nás jen dál vyčerpávají.

Pojmenovávám to, co se nám všem děje, ale bojíme se to přiznat i sami sobě.

Ty myšlenky, co se honí hlavou ve tři ráno: Proč to zase nedávám? Co jsem zase udělala špatně? Kdy už to sakra skončí? Proč pořád tak nestíhám? Proč se cítím tak sama?

Sama vím, jaké to je být v kleci vlastních emocí a analýz. Ale chci, abyste věděli: NEJSTE ROZBITÍ. Váš nervový systém vás jen chrání strategiemi, které vám kdysi pomohly přežít, ale dnes vás vězní v únavě a výkonu.

Ten největší růst začíná odvahou k naprosté upřímnosti k sobě samé(mu) a k vědomí, že největším expertem na svůj život jste nakonec VY sami. 🌱

Stačí jen znovu objevit tu vnitřní sílu a směr, které už v sobě máte.

📖 Více na www.hanapflegerova.cz