Nejsem ten typ, co sedí v kanceláři. Moje ředitelna má čelní sklo, zrcátka a lidi za zády. A právě proto mám o čem psát. Budu se snažit udržovat rovnováhu obsahu článků mezi vtipnými historkami a dramatickými momenty.

Jsem Ředitel autobusu – podle přezdívky, kterou jsem si dal, ale i podle toho, jak beru svou práci. S každou směnou, s každou křižovatkou a každým zrcátkem, do kterého nahlédnu, sbírám víc než jen kilometry. Sbírám momenty. A některé z nich si říkají o to, aby nezůstaly jen mezi mnou a sedačkou.

Věřím, ze každá profese má svou pestrou škálu aspektů, svou paletu barev. Ti, co v ní nejsou vidí to co chtějí vidět. A mnohdy to ani zdaleka nejsou všechny barvy. A pak jsou tu ti, co v těch profesích pracují. A pokud vnímají všechny její aspekty a barvy, mohou nám dát tu možnost se s nimi seznámit a poznat tak pro nás cizí svět, a třeba některé lidi přimět k prozření a úctě k ostatním. I to bude jedno z mých poslání, schovaném za mými příběhy.