Článek
Psala se polovina 50. let a mladičká Milena Dvorská z Hané ani nepomýšlela na hereckou dráhu. V rodném Prostějově studovala zdravotnickou školu a zdálo se, že z ní bude sestřička. Osud ale zasáhl nečekaně během jednoho divadelního představení, které v Prostějově hostovalo: Mileny si všiml sám Jan Werich.
Charismatický bard dobře věděl, že režisér Bořivoj Zeman právě hledá neokoukanou tvář pro roli princezny Marušky do nové pohádky. Wericha okouzlil dívčin přirozený půvab a bezprostřednost – a neváhal jí nabídnout filmovou příležitost, která se neodmítá.
Patnáctiletá Milena roli Marušky v pohádce Byl jednou jeden král (1954) přijala a přes noc se z neznámé sestřičky stala miláčkem publika. Snímek s Janem Werichem a Vlastou Burianem v hlavních rolích měl obrovský úspěch a z tichého děvčete z Hané byla rázem filmová hvězda.
Dvorská si následně zahrála i v dalších filmech (například Anděl na horách, 1955) a rozhodla se, že u herectví zůstane. Dokonce ji přijali na pražskou DAMU, a to výjimečně i bez maturity. Záhy po absolutoriu se stala členkou Divadla E. F. Buriana, kde setrvala prakticky po celý život až do zrušení scény v roce 1991.
Přestože Milena Dvorská vytvořila desítky divadelních i filmových postav, pro mnohé diváky zůstávala navždy tou dobrosrdečnou Maruškou, která věděla, že sůl je cennější než zlato. Sama herečka se tomu bránila – nechtěla být „herečkou jedné role“ – ale osud měl brzy ukázat, že její vlastní životní příběh se pohádce nebude ani zdaleka podobat.
Láska, která zanechala jizvu
Koncem 50. let potkala Milena svou první osudovou lásku. Nebyl to pohádkový princ, nýbrž bulharský student režie Orfej Cokov, s nímž se seznámila při studiích. Dvorská se do charismatického cizince hluboce zamilovala a on city opětoval – alespoň zpočátku. Dokonce spolu odjeli na prázdniny do Bulharska, kde z mladické nerozvážnosti rovnou uspořádali malou svatbu.
Brzy po sňatku však vypluly na povrch zásadní odlišnosti: On chtěl po studiích natrvalo domů do Bulharska, zatímco Milena si neuměla představit život mimo milovanou Prahu. Manželství se ocitlo v krizi a oba vážně uvažovali o rozchodu – právě v té době ale Dvorská zjistila, že je těhotná.
Namísto radosti však přišla krutá rána. Když Orfej slyšel, že čekají dítě, reagoval bezcitně: prohlásil, že žádné děti nechce, a odjel zpět do Bulharska. Tehdy jednadvacetiletá Milena zůstala v Praze sama, bez manžela, bez vlastního bydlení, s dítětem na cestě a nejistou budoucností.
Ocitla se před nejtěžším rozhodnutím dosavadního života. V komunistickém Československu počátku 60. let bylo postavení svobodné matky velmi složité – navíc Dvorská byla na prahu slibně rozjeté herecké kariéry, která by šla skloubit s péčí o miminko jen stěží. Zvažovala dokonce, zda by neměla těhotenství ukončit. Nakonec se ale rozhodla své dítě si nechat.
„Náš vztah trval pět let a já přišla do jiného stavu ve chvíli, kdy už jsme věděli, že on se vrátí a já zůstanu,“ vzpomínala po letech na rozchod s Orfejem. „Promluvila jsem tehdy s Pánem Bohem, jestli si to dítě mám nechat, když se narodí do neúplné rodiny. Tak přišla na svět Lucie. On po studiu odjel domů a dnes už nežije,“ svěřila se Dvorská deníku MF DNES.
Dcera Lucie se narodila 23. února 1963 a Milena v ní našla novou životní lásku. Jenže realita byla neúprosná: z něčeho musely obě žít, a tak už tři měsíce po porodu nastoupila Dvorská zpět do angažmá v divadle. Kvůli práci a absenci bytu v Praze byla nucena učinit rozhodnutí, které ji později bude nesmírně bolet – svěřila malou Lucii do péče svým rodičům na venkově.
Její maminka kvůli tomu dokonce odešla do předčasného důchodu, aby se mohla o vnučku plně starat. Dvorská zatím přespávala v herecké šatně a soustředila se na budování kariéry. „Bohužel to teď vidím jako svoji chybu,“ přiznala sebekriticky po letech.
„Dcera mě měla v paměti jako matku stále někam odbíhající. Když přišla na svět, neměla jsem v Praze byt, a tak se o ni starali moji rodiče na Hané. A dělali to s velkou láskou. Každou volnou chvilku jsem jezdila domů na Moravu – devět hodin vlakem,“ prozradila Dvorská upřímně.
Malá Lucie tak vyrůstala prvních šest let života u babičky a dědečka, kteří pro ni byli nejbližšími osobami. Když si ji Milena Dvorská v roce 1969 brala zpět k sobě do Prahy, idylický vztah matky a dcery se už vlastně nikdy nenastartoval. Holčička byla nešťastná, chtěla se vrátit k milovaným prarodičům a s biologickou matkou navázala jen chladný, odtažitý vztah.
Dvorská tehdy doufala, že se situace zlepší, až získá stabilní zázemí a rodinu. Koncem 60. let se seznámila s architektem a hercem Josefem Krausem, s nímž prožila harmonických čtyřicet let a v roce 1972 se vzali. Roku 1972 se jim narodil syn Jakub, Luciin nevlastní bratr. Zdálo se, že rodinné štěstí je na dosah: malý Jakub vnese do rodiny radost a snad i sblíží matku s dcerou.
Trhliny se prohlubují
Přestože Lucie přijala bratra Jakuba s láskou a sourozenci měli hezký vztah, mezi Dvorskou a její dcerou zůstávalo napětí. Milena byla stále velmi vytížená herečka – v 70. a 80. letech hojně hrála ve filmu i v televizi a patřila k uznávaným osobnostem. Roli matky ale nezvládala podle svých představ.
Později přiznala, že rodinu často odsouvala na druhou kolej a možná byla na dospívající Lucii až příliš přísná. Dcera to nesla těžce, cítila se nemilovaná a nedoceněná. V období puberty se jejich odcizení jen prohloubilo – Lucie hledala únik z domova, který pro ni nepředstavoval jistotu ani pocit přijetí.
Když přišel rok 1989 a sametová revoluce, mnoho lidí v Československu prožívalo euforii a nové naděje. I Milena Dvorská tehdy věřila, že se vše v dobré obrátí. Netušila, že právě tehdy se začne psát nejbolestnější kapitola jejího života.
Osmnáctiletá Lucie potkala mladého filmového scenáristu Jana Dietricha Dvorského – shodou okolností jmenovce své matky. Lucie v pohledném inteligentním muži zpočátku zřejmě viděla oporu, kterou doma postrádala. Velmi brzy otěhotněla a porodila Mileně první vnouče, dcerku Julii. Jenže právě tehdy se Jan Dvorský začal měnit k nepoznání.
Ve stínu samozvaného Mesiáše
Jan Dvorský nedokončil studia na FAMU. Místo filmové tvorby jej pohltily duchovní a esoterické knihy – zejména spisy německého vizionáře Oskara Bernhardta známé jako Poselství Grálu. Mladý muž náhle „prozřel“ a uvěřil, že právě on je předpovězeným spasitelem, který má lidstvo vyvést z temnoty. Přijal mystické jméno Parsifal Imanuel a vystupoval jako Mesiáš z Boží vůle.
Lucii si podle svědků záměrně vybral jako partnerku i kvůli jejímu slavnému příjmení, které mělo jeho misi dodat na věrohodnosti. Dvorský Lucii přezdíval Labutí panna a označoval ji za „Královnu Jihu“ – ženský protějšek svého spasitele. Mladý pár kolem sebe začal shromažďovat následovníky a budovat náboženskou komunitu s vlastním učením.
Společně napsali knihu Syn člověka, kterou vydali vlastním nákladem (Jan kvůli tomu neváhal prodat i byt Mileny Dvorské). Ve svých textech označili celé lidstvo za „převrácené“ a sebe za jediné čisté a povolané spasit svět. Slíbili věrným příchod Tisícileté říše – nové éry po očistné apokalypse, kterou oni dva jako vyvolení přečkají a založí nový řád.
V porevolučních 90. letech se v uvolněné atmosféře vyrojilo mnoho nových náboženských hnutí – a Dvorského komunita, často nazývaná imanuelité, patřila k těm nejkontroverznějším. Zpočátku šlo o malou skupinu, která žila v odlehlých staveních na Hořovicku (vesnice Ptákov, Hvozdec aj.) a údajně se připravovala na konec světa.
Následovníci se Parsifalovi a Labutí panně zcela oddali: vzdali se svého majetku (veškeré peníze odevzdali vůdci sekty) a zpřetrhali vazby s okolním světem. Dvorský časem většinu svých přívrženců fanatickými manipulacemi zase vyloučil, často s absurdním odůvodněním, že mají „prokletou“ žlutou auru. Někteří z odvržených členů sekty pak prý ztratili smysl života a ocitali se na pokraji šílenství. To už ovšem začala o podivné hnutí jevit zájem média i policie.
Lucie mezitím po boku Parsifala rodila jedno dítě za druhým – celkem osm dětí během necelých deseti let. Všechny potomky přitom vychovávali v naprosté izolaci od společnosti. Žili v odloučených komunitách, děti nechodily do školy ani k lékaři, neznaly svět venku. Podmínky v sektě byly velmi tvrdé: mluvilo se o tom, že dospělí i děti mívají k jídlu jen jeden suchý rohlík denně a zapíjejí ho odvarem z dubové kůry.
Pro Milenu Dvorskou bylo stále bolestnější pozorovat, kam její jediná dcera směřuje – tím spíše, že Lucie s ní brzy zcela ukončila kontakt. Zatímco Milena patřila k nejlepším herečkám své generace a získala i nominaci na Českého lva, vlastní dcera o ní nechtěla ani slyšet. „Nás žádné herecké výkony Mileny nepřesvědčí… Opravdu ji nechceme vidět. Bohatě stačí, že ji vídáme v několika málo filmech, které natočila. Pro nás je to už naprosto cizí člověk,“ prohlásila Lucie krutě v rozhovoru pro bulvár. Pro Milenu to byla nesmírná rána: její milovaná holčička se k ní obrátila zády a ona nemohla nic dělat.
Zoufalý boj matky
Milena Dvorská se ale nevzdala. Zprvu se snažila s Lucií komunikovat po dobrém – věřila, že jde jen o dočasné poblouznění a že se dcera nakonec vrátí domů. Psala jí dopisy, vzkazy, snažila se domluvit setkání, ale marně. Lucie jakýkoli kontakt odmítala. Léta plynula a milující matka trpěla. Informace o sektě, které pronikaly na veřejnost, byly stále znepokojivější.
Když se Dvorská dozvěděla, v jakých podmínkách žijí její vnoučata, rozhodla se zakročit. V polovině 90. let prasklo, že Dvorští neposílají své děti do školy – v té době už měli alespoň tři školou povinné potomky. Milena proto učinila krajní krok a přímo na svého zetě Jana Dvorského podala trestní oznámení pro zanedbání povinné péče a ohrožování výchovy mládeže.
Doufala, že zásah úřadů rodinu přiměje vrátit se do normálního života. Efekt byl ovšem opačný. Policie sice na Dvorského i Lucii vydala zatykač, jenže sekta se o tom včas dozvěděla. Parsifal Imanuel se svojí „Labutí pannou“ a všemi osmi dětmi narychlo zmizel do ciziny. Následujících čtrnáct let pak rodina putovala neznámo kde po Evropě – objevovaly se pouze kusé zprávy, že je někdo viděl ve Španělsku, v Austrálii či v Belgii.
Pro Milenu nastalo nekonečné období strachu a nejistoty. V televizi a novinách opakovaně veřejně prosila svou dceru, aby se ozvala a vrátila. Její osobní tragédie plnila v 90. letech titulní stránky – zatímco dříve se psalo o úspěších Dvorské na jevišti a před kamerou, nyní média sledovala hlavně smutný příběh matky, jíž sekta odloudila dceru i vnoučata.
Přátelé Mileny Dvorské později říkali, že ji celé to trápení pomalu užíralo a předčasně zlomilo. Herečka však neustávala v boji. Kromě veřejných apelů zkoušela i oficiální cesty: obrátila se dokonce na prezidenta republiky. Dvorská v roce 1998 dokonce připojila svůj podpis pod žádost o milost adresovanou prezidentu Václavu Havlovi, s nímž se osobně znala, ale nepomohlo to – Havel rodině nevyhověl a Milenu to hluboce zklamalo. Ani u jeho nástupce Václava Klause později nepochodila.
Roky ubíhaly a zdálo se, že Lucie s rodinou už zůstanou navždy ztraceni v exilu. Kolem roku 2007 prosákla do médií zpráva, že Dvorský s rodinou pobývá v Belgii v přímořském městě Ostende. Později se objevily indicie o jejich pohybu na Slovensku, ale nikdo je veřejně nespatřil.
Mezitím české zákony doznaly změn – domácí vzdělávání dětí se stalo legálně možným, takže hlavní důvod stíhání Dvorských odpadl. Nakonec se díky přímluvě advokátky Kláry Slámové podařilo v roce 2009 trestní kauzu Jana Dvorského oficiálně uzavřít a umožnit rodině návrat bez hrozby vězení. To už ovšem bylo pro jednu z hlavních aktérek pozdě.
Návrat ztracené vnučky
Lucie Dvorská se své matce po celou tu dobu neozvala. Jejich poslední osobní setkání proběhlo někdy v roce 1991 a pak už nic – ticho po dobu bezmála dvou desetiletí. „Už jsem ani nedoufala, že ji ještě někdy uvidím,“ přiznávala zlomená Milena na sklonku života. Přesto dál v hloubi duše čekala na zázrak. A ten nakonec přišel, i když ne tak, jak si ho představovala.
V prosinci roku 2009, těsně před Vánoci, se na prahu bytu Mileny Dvorské objevil nečekaný host. Dvacetiletá Julie, nejstarší vnučka, kterou naposledy viděla jako pětileté děvčátko, stála najednou u babiččiných dveří. Julie, vybavená belgickým pasem po otci, využila své plnoletosti a ze sektářské rodiny uprchla zpět do Česka. Chtěla poznat svou babičku, chtěla s ní zůstat a žít normální život. Pro Milenu Dvorskou to bylo jako splněný sen – alespoň jeden z jejích dávno ztracených blízkých se k ní vrátil.
Babička s vnučkou spolu strávily několik vzácných dní, plných vyprávění, smíchu i slz dojetí. Milena jako by omládla, měla konečně proč se zase usmívat. Jenže osud si s ní zahrál poslední krutou hru.
Milena Dvorská skutečně 22. prosince 2009, pouhé dva dny před Štědrým dnem, náhle zemřela ve věku 71 let. Jako by jí teprve shledání s vnučkou umožnilo v klidu odejít – smířenou a s pocitem, že její láska někomu přece jen pomohla.
Pohřeb Mileny Dvorské se konal krátce po Vánocích v Praze na Vyšehradě. Jedna židle tam zůstala zarmouceně prázdná: dcera Lucie se neukázala.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Imanuelit%C3%A9
https://www.vlasta.cz/celebrity/milena-dvorska-syn-jakub-dvorsky-dcera-lucie/
https://www.super.cz/clanek/celebrity-drsny-osud-marusky-z-pohadky-byl-jednou-jeden-kral-dcera-skoncila-ve-sparech-sekty-vnoucata-herecka-nesmela-videt-1257348
https://www.ahaonline.cz/clanek/aha-pro-zeny-vip-svet/151316/milena-dvorska-71-az-do-smrti-ji-trapil-nevydareny-vztah-s-dcerou-lucii.html
https://www.krajskelisty.cz/praha/32355-prilis-tezka-rozhodnuti-zoufale-matky-a-nekonecna-bitva-se-samozvanym-mesiasem-tajnosti-slavnych.htm
https://zeny.iprima.cz/dcera-dvorske-vede-sektu-misto-manzela-parsifal-odesel-od-rodiny-478986
https://www.vlasta.cz/celebrity/milena-dvorska-syn-jakub-dvorsky-dcera-lucie/
https://is.muni.cz/th/qr7up/Diplomova_prace_Martina_Ucnova.pdf
https://www.super.cz/clanek/celebrity-drsny-osud-marusky-z-pohadky-byl-jednou-jeden-kral-dcera-skoncila-ve-sparech-sekty-vnoucata-herecka-nesmela-videt-1257348
https://www.frekvence1.cz/clanky/koktejl/smutny-osud-krasne-marusky-milena-dvorska-%E2%80%A071-trpela-kvuli-dceri-ktera-utekla-k-sekte.shtml
