Článek
Během úklidu trosek v zátoce Čažma našli vyšetřovatelé zlatý snubní prsten jednoho z námořníků, kteří zahynuli u otevřeného reaktoru. Podle stupně radioaktivní kontaminace tohoto prstenu odhadli, že v epicentru výbuchu panovalo záření okolo 90 tisíc rentgenů za hodinu – dokonce větší hodnota, než jakou naměřili o rok později v bezprostředním okolí havárie reaktoru v Černobylu.
K popisované nehodě došlo 10. srpna 1985 v areálu přísně střežené námořní základny Čažma u Vladivostoku. Při rutinní výměně jaderného paliva tam explodoval palubní reaktor sovětské ponorky K-431.
Ponorka K-431 patřila do třídy Projekt 675 (v kódu NATO „Echo II“) a byla vyzbrojená řízenými střelami s jadernými hlavicemi. Do služby vstoupila už roku 1965 pod původním označením K-31 a téměř dvacet let operovala u Tichomořské flotily sovětského námořnictva.
Měla dvoureaktorový pohon typu VM-A o tepelném výkonu 2×70 MW a právě periodická výměna reaktorových aktivních zón přivedla loď v létě 1985 do doků Čažma. Podobný proces zde už jednou podstoupila – v letech 1974–1975 proběhla výměna paliva ponorky K-431 bez jakýchkoli komplikací.
Netěsnost reaktoru
Dne 10. srpna 1985 kotvila K-431 u mola č. 2 v Čažmském zálivu – v areálu loděnice č. 30, vzdálené asi 1,5 km od uzavřeného vojenského města Škotovo-22. Odborníci pobřežní technické základny právě dokončili výměnu palivových článků v prvním (příďovém) reaktoru ponorky a začali plnit čerstvým palivem i druhý reaktor na zádi, když se objevila komplikace: nový reaktorový poklop neprošel zkouškou těsnosti a začal propouštět vodu.
Za netěsnost nakonec mohla drobná struska ze svářecí elektrody, která zůstala zaklíněná mezi víkem reaktoru a těsnicím prstencem. Standardní postupy by v takové situaci vyžadovaly zastavit práce a informovat velitelství floty, případně přizvat inspektory technické správy námořnictva – posádka K-431 a tým loděnice však nic takového neudělali. Nevypracovali ani hlášení o závadě a rozhodli se problém vyřešit samostatně, bez vědomí nadřízených.
V sobotu dopoledne 10. srpna se tedy technici rozhodli znovu nadzvednout usazené víko druhého reaktoru a pokusit se utěsnit jej dodatečně. Nad otevřeným reaktorovým otvorem ponorky stál provizorní „montážní přístřešek“ a z paluby vedle lodi operoval jeřáb, instalovaný na plovoucí dílně PM-133.
Místo speciálních pevných dorazů tlumících výkyvy však obsluha použila jen běžné popruhové závěsy. Z časových důvodů také ponechala vnitřní kompenzační mříž reaktorové nádoby spojenou s víkem, místo aby se s ní zdlouhavě upevňovala zvlášť.
Důstojníci zodpovědní za práci sice vypočítali maximální výšku, do níž lze víko zvednout, aniž by vytáhlo i mříž s pohlcovači neutronů, jenže jejich improvizovaný odhad nepočítal s nepředvídanou událostí.
Krátce před polednem vplul do zálivu nedaleko doků rychle jedoucí torpédový člun, jehož posádka ignorovala výstražná znamení omezující rychlost plavby. Menší válečná loď plula rychlostí přes 12 uzlů (asi 22 km/h) a její lodní šrouby vytvořily mohutnou vlnu. Ta dorazila až k molu č. 2 a znatelně rozhoupala nepřikotvený ponton s jeřábem právě ve chvíli, kdy držel odjištěné víko reaktoru.
Exploze
Ve 12:05 hod. místního času se v reaktoru K-431 rozpoutala nekontrolovaná řetězová štěpná reakce, která během zlomku sekundy uvolnila obrovské množství energie a vyvolala mohutnou explozi. Žár a tlak páry roztrhly vnitřní strukturu reaktoru i záďovou část tlakového trupu ponorky.
Několikatunové ocelové víko reaktoru bylo vymrštěno odhadem do výšky několika set metrů (některé zdroje mluví o jednom a půl kilometru) a při dopadu zpět prorazilo v trupu ponorky otvor pod čarou ponoru. Jeřábový mechanismus se utrhl z pontonu PM-133 a zřítil se do vody. Provizorní přístřešek nad reaktorem byl výbuchem rozmetán a začal hořet.
Desetičlenná směna techniků a důstojníků, která v tu chvíli pracovala přímo na výměně paliva, neměla nejmenší šanci přežít. Všech deset mužů – osm důstojníků a dva námořníci – bylo na místě usmrceno, většina doslova roztrhána silou výbuchu. Později se z nich podařilo posbírat už jen nepatrné fragmenty těl v areálu doků a v přilehlých vodách zátoky.
Výbuch reaktoru rozptýlil zbytky čerstvého jaderného paliva a množství vysoce radioaktivních trosek do okolí, čímž okamžitě způsobil rozsáhlý požár. Plameny zachvátily trosky na palubě i vnitřní prostory poničené ponorky a šířily se také na plovoucí dílnu a molo.
Na hašení ohně byli povoláni námořníci z okolních plavidel a pracovníci loděnice. Nikdo z nich neměl k dispozici speciální ochranný oděv ani techniku pro zásah v radioaktivním prostředí – zasahovali s běžnou výstrojí, jaká byla v docích po ruce. Přesto se této improvizované skupině podařilo požár přibližně za tři hodiny zdolat.
Radioaktivní spad mezitím zasáhl nejbližší okolí doků. Žhavé trosky a prach dopadaly v minutách po explozi na palubu K-431, na sousední plavidla, na hladinu zátoky i na střechy loděnic. Zároveň se vytvořil aerosolový mrak, který vítr hnal směrem na severozápad nad zalesněný poloostrov. Kontaminovaná stopa byla později zmapována v délce přibližně šesti kilometrů a šířce až několik set metrů.
Díky příznivému směru větru se největší množství spadu vyhnulo blízkému městečku Škotovo-22. Okrajové části této uzavřené sídelní oblasti však zasaženy byly a místní měření v nich ukázala hladiny záření mnohonásobě převyšující běžné hygienické normy.
Během zásahu a následného úklidu utrpěla řada osob vysoké radiační dávky. Bezprostředně po nehodě lékaři zaznamenali u 49 lidí zdravotní potíže způsobené ozářením, přičemž u deseti z nich se rozvinula akutní nemoc z ozáření (většinou šlo o členy improvizovaného hasičského týmu). Odhady uvádějí, že až 290 pracovníků obdrželo při havárii a likvidačních pracích nadlimitní dávky radiace, které mohly ohrozit jejich dlouhodobé zdraví.
Přísné utajení nehody
Bezprostředně po explozi aktivovalo námořnictvo přísná utajovací opatření. V blízkém městečku byla přerušena telefonní síť a loděnice uzavřena pod ozbrojenou kontrolou.
Velení nevydalo žádné varování ani informace civilnímu obyvatelstvu, takže lidé v okolí netušili, že dýchají radioaktivní prach nebo že by se měli evakuovat z rizikové zóny. Interní komunikace o příčinách havárie probíhala rovněž v naprostém utajení – v raných hlášeních se nehoda popisovala jen jako neurčitý zvukový „efekt“ v reaktorové sekci namísto otevřeného přiznání exploze.
Vojenský tisk ani státní média se o výbuchu na ponorce K-431 vůbec nezmínily. Ani po roce 1986, kdy celou zemí otřásla černobylská jaderná katastrofa, se tato pacifická nehoda veřejně neprobírala.
K odtajnění dokumentace z Čažmy došlo až po rozpadu SSSR počátkem devadesátých let a ještě několik dalších let trvalo, než byly publikovány podrobnosti. Na zveřejnění dat a vyhodnocení následků nehody naléhaly v té době i mezinárodní organizace, například Greenpeace.
Laická veřejnost se o částech pravdy ohledně Čažmy dozvěděla až s velkým odstupem. V roce 1990 sovětské úřady oficiálně přiznaly, že havárie v Čažmě postihla celkem 290 osob, ale do poloviny 90. let toto číslo narostlo téměř na 950 uznaných obětí. Teprve poté si tragédie ponorky K-431 vysloužila pověst jedné z nejvážnějších jaderných havárií studené války.
Někteří autoři proto označují výbuch reaktoru K-431 za „Černobyl Dálného východu“. Spisovatel a někdejší kapitán sovětského námořnictva Nikolaj Čerkašin například soudí, že kdyby Sověti příčiny exploze v Čažmě řádně vyšetřili a sdíleli, mohl být o osm měsíců později odvrácen katastrofický výbuch v Černobylu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Soviet_submarine_K-431
https://pure.iiasa.ac.at/id/eprint/6360/
https://link.springer.com/article/10.1023/A%3A1025521315143
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0029549321003927
https://www.unscear.org/unscear/uploads/documents/unscear-reports/UNSCEAR_2008_Report_Vol.II.pdf
https://xn–b1ae4ad.xn–p1ai/calendar/1985-8-10_avariya-pri-perezagruzke-yadernogo-topliva-na-atomnoy-podvodnoy-lodke-k-431
https://pure.iiasa.ac.at/id/eprint/7072/7/IR-03-009.pdf
https://bellona.org/news/russian-human-rights-issues/access-to-information/2003-08-bellona-demands-declassification-of-accidents-aboard-soviet-submarines
https://www.nuclear-risks.org/fileadmin/user_upload/pdfs/HBWW_EN/chasma-bucht_EN_web.pdf
https://www.gazeta.ru/science/2015/08/10_a_7678649.shtml
