Armáda duchů Jindřicha Rajchla: Když „vlastence“ musí zachraňovat roboti z Asie

Pamatujete na ten moment, kdy Jindřich Rajchl na podzim triumfálně vpochodoval do Sněmovny a mával čísly, která ukazovala, že ho lidé kroužkovali víc než samotného předsedu SPD? Byl to moment, kdy se zrodil nový spasitel „vlastenecké“ scény. Tomio Okamura od té doby sedí v koutě, působí křečovitě a neví kudy kam, zatímco Rajchl se rozhodl, že ovládne internet.

A když říkám ovládne, myslím tím čísla, nad kterými by zbledla závistí i Shakira.

Analýza Češtích elfů, na kterou upozornil iDNES.cz, přinesla fascinující pohled do zákulisí Rajchlovy digitální kuchyně. Předseda strany PRO, která se v aktuálních průzkumech krčí kdesi u hranice statistické chyby (1,1 %), má na sociálních sítích dosahy, jako by právě vyprodal Wembley.

Je to klasický příběh o Potěmkinově vesnici. Zatímco Shakira nebo Jennifer Lopez musí pro miliony reakcí natočit hit nebo vyvolat skandál, českému poslanci stačí napsat status o zlé Evropské unii. Že by byl Rajchl charismatičtější než latinskoamerické divy? Těžko. Vysvětlení je prozaičtější a voní po levné elektronice z dálného východu.

Analýza ukazuje, že pod Rajchlovými plamennými projevy o české suverenitě masivně lajkují a komentují profily, jejichž jména byste v českém kalendáři hledali marně. Nguyen z Hanoje, Patel z Bombaje nebo Smith z neexistujícího města v Utahu. Ti všichni jsou najednou experti na českou energetickou politiku a hromadně tleskají boji proti „diktátu Bruselu“. Je dojemné, jak moc leží osud české koruny na srdci botům z rozvojových zemí.

Proč to Rajchl dělá? Odpověď je nasnadě. Je to zoufalá snaha udržet iluzi masové podpory v době, kdy realita začíná být neúprosná. V říjnových volbách se sice svezl na zádech SPD, ale nyní, když se snaží hrát na vlastním písečku, tvrdě naráží.

Jak ukázal včerejší průzkum, strana PRO má podporu mizivých 1,1 %. To je číslo, se kterým se revoluce nedělá. A tak se musí realita přiohnout. Když nepřijdou skuteční lidé na náměstí (protože demonstrace už dávno netáhnou), musí přijít digitální armáda na Facebook.

Je to smutný pohled. Politik, který se ohání „vůlí lidu“, si musí tento lid kupovat v balíčcích po tisíci kusech na pochybných serverech. Vytváří tak bublinu, ve které je on sám nejpopulárnějším lídrem planety, zatímco ve skutečnosti ho mimo sociální sítě bere vážně jen hrstka věrných a zbytek republiky se baví nad jeho bizarními videi.

Stejně jako Tomio Okamura doplatil na to, že svou politiku postavil na vyprázdněném marketingu bez obsahu, čeká podobný osud i Rajchla. Falešné účty totiž k urnám nepřijdou. Nguyen z Hanoje do urny lístek nehodí a robot z Bombaje volební místnost nenajde.

Jindřich Rajchl se tak stává karikaturou sebe sama. Člověkem, který věří, že když bude mít na Facebooku víc lajků než Shakira, stane se premiérem. Ve skutečnosti se stává jen králem spamových filtrů. A to je na „zachránce národa“ trochu málo.

Zdroje: