Článek
Hans Philipp August Albers se narodil 22. září 1891 v Hamburku jako syn řezníka a vyrůstal ve čtvrti St. Georg. Herectví ho začalo přitahovat už na konci dospívání, kdy tajně před rodiči navštěvoval herecké kurzy. V roce 1915 narukoval do německé armády, bojoval na západní frontě první světové války a byl zraněn.
Po léčbě ve Wiesbadenu se vrátil k divadlu. Po válce odešel do Berlína, kde se prosadil jako komediální a charakterní herec. Hrál ve výmarských divadlech, revuích i operetách a výrazně zaujal také na scéně proslulého Deutsches Theater Maxe Reinhardta. V té době ještě nebyl hvězdou filmového plátna, ale měl něco, co se nedalo naučit: hlas, tělesnost, šarm a zvláštní směs drsnosti s dobrosrdečností.
Hansi Burgová
V Berlíně poznal herečku Hansi Burgovou, dceru uznávaného židovského herce Eugena Burga. Eugen Burg se pro mladého Alberse stal mentorem a Hansi postupně jeho nejbližší životní partnerkou. Jejich vztah se naplno rozvinul ve dvacátých letech a trval, s přestávkou vynucenou nacistickým pronásledováním, prakticky až do Albersovy smrti.
Podle pozdějších vzpomínek Hansi Burgová na Alberse silně působila i osobně. Pomáhala mu zvládnout chaotický život mladého herce, který měl sklon k alkoholu, hazardu a milostným dobrodružstvím. „Beze mě by se sotva stal hvězdou,“ měla po letech říkat. Jejich vztah ale nebyl jednoduchý ani idylický. Byl to vztah dvou výrazných lidí, kteří se přitahovali, hádali, rozcházeli a znovu nacházeli.
Albers mezitím prorazil i ve filmu. Po více než stovce němých rolí se objevil v roce 1929 v jednom z prvních německých zvukových filmů, Die Nacht gehört uns. O rok později zazářil po boku Marlene Dietrichové v Modrém andělovi. Hrál varietního siláka Mazeppu, vedlejší postavu, která však byla tak výrazná, že Albersovi otevřela dveře k velké zvukové kariéře.
Hvězda Třetí říše
Když se v roce 1933 dostali k moci nacisté, začal se jejich soukromý život stávat nebezpečným. Albers a Hansi se přestěhovali z Berlína k Starnberskému jezeru v Bavorsku, daleko od pozornosti hlavního města. Albers nikdy nevstoupil do nacistické strany a veřejně se neprofiloval jako její podporovatel. Vyhýbal se okázalému spojování s nacistickými špičkami, odmítal některá oficiální ocenění a podle svědectví kolegů se k režimu choval rezervovaně.
Přesto se stal nejpopulárnějším německým hercem nacistické éry. Jeho drsný, srdečný obraz „chlapa z lidu“ dokonale odpovídal představě mužnosti, kterou tehdejší filmová kultura prodávala masám. Režim v něm viděl ideální hvězdu: člověka, kterého diváci zbožňovali, aniž by musel v každém filmu nosit uniformu nebo pronášet politické projevy.
Díky mimořádné popularitě dlouho platilo nepsané pravidlo, že si režim jeho vztahu s Hansi Burgovou nevšímá. Jenže tlak sílil. V říjnu 1935 Albers napsal dopis ministru propagandy Josephu Goebbelsovi, v němž oznámil, že své osobní vztahy s Hansi Burgovou ukončil. Dopis byl formulován jako projev loajality vůči nacistickému státu.
Šlo ale především o formální gesto. Hansi a Hans se dál setkávali, jen mnohem opatrněji. Albers se přestěhoval do Garatshausenu u Starnberského jezera, kde pořídil vilu stranou Berlína a očí režimu. Hansi se pro větší bezpečí provdala za norského občana Ericha Blydta, ani to jí však nemohlo dát skutečnou jistotu.
Exil a filmy války
V roce 1939 Hansi Burgová opustila Německo. Přes Švýcarsko se dostala do Velké Británie, kde prožila válku v exilu. Albers s ní neodešel. Tato skutečnost zůstala mezi nimi bolestivou ranou, kterou už nikdy úplně nezacelili. On zůstal v Německu, ona se musela zachraňovat sama.
Zatímco Hansi žila v exilu, Albersova filmová hvězda dál stoupala. Natočil sérii nákladných a divácky mimořádně úspěšných snímků, včetně velkofilmu Münchhausen z roku 1943, u nás známého jako Dobrodružství barona Prášila. Film vznikl k pětadvacátému výročí studia UFA z iniciativy Goebbelsova ministerstva propagandy a stal se jedním z vůbec nejnákladnějších projektů nacistické kinematografie.
Albers v něm ztvárnil nestárnoucího, lehce cynického dobrodruha, který cestuje na Měsíc, potkává Kateřinu Velikou a prožívá příběhy, jež se vymykají všem zákonům reality. Byl to velkolepý únik od války, porážek i každodenního strachu. Film, natočený v barevném procesu Agfacolor, měl divákům nabídnout pohádku v době, kdy se skutečný svět rozpadal.
Téhož období se týká i hudební film Velká svoboda č. 7, který natočil Helmut Käutner a který měl premiéru v roce 1944. Píseň Auf der Reeperbahn nachts um halb eins se stala jednou z nejznámějších Albersových filmových písní. Snímek, který Goebbels původně očekával jako odlehčenou námořnickou podívanou, působí ve skutečnosti spíš melancholicky, temně a smutně.
Albers se neobjevoval v otevřeně propagandistických filmech v tradičním smyslu. Přesto jeho tvorba byla součástí nacisty ovládaného filmového průmyslu, který měl bavit obyvatelstvo, odvádět je od reality války a udržovat iluzi normálního života. Právě v tom spočívá těžko odstranitelný rozpor jeho příběhu.
Podle pozdějších svědectví Hansi během exilu finančně podporoval. V roce 1944 však její rodinu zasáhla další tragédie. Její otec Eugen Burg, Albersův někdejší mentor, zemřel v terezínském ghettu. Nacistický režim, který Albersovi dovolil dál pracovat, zároveň zničil život člověka, jenž mu na začátku kariéry pomáhal.
Návrat v britské uniformě
Hansi Burgová se do Německa vrátila až po válce. Na jaře 1946 se jako válečná zpravodajka britské armády dostala do Berlína a nečekaně se objevila u Albersovy šatny v Hebbelově divadle. Měla na sobě britskou uniformu. Neviděli se sedm let.
Přesná podoba jejich prvního rozhovoru se nedochovala. Pozdější vyprávění, literární zpracování i televizní dokudramata ho doplnila dramatickými otázkami: proč s ní neodešel, proč zůstal mezi lidmi, kteří pronásledovali ji i její rodinu, proč se přizpůsobil. Jisté ale je, že se znovu spojili a už se nerozešli.
Pár se nikdy formálně nevzal, ale společně žili ve vile v Garatshausenu. Albers se po válce vrátil na jeviště i před kameru a zůstával obrovskou hvězdou. Ne všichni mu však dokázali odpustit, že během nacistické éry zůstal v Německu a pokračoval v práci. Jeho popularita byla po válce stále veliká, ale nad jeho kariérou už navždy visela otázka, zda mohl udělat víc.
Konec Blonďatého Hanse
Alberse v posledních letech provázely zdravotní potíže, které zhoršovalo těžké pití. V dubnu 1960 se během představení Katharina Knie zhroutil na jevišti s vážným vnitřním krvácením. Už se z něj plně nevzpamatoval.
24. července 1960 zemřel v sanatoriu v Kempfenhausenu poblíž Starnberského jezera. Bylo mu osmašedesát let. Jeho tělo bylo zpopelněno a urna byla uložena na hamburském hřbitově Ohlsdorf. Na pohřeb přišly desetitisíce lidí, kteří se loučili s mužem, pro něhož měli přezdívku Blonďatý Hans.
Režisér Helmut Käutner se s ním rozloučil slovy: „Byl jsi opravdový král. Tvým žezlem byl humor a tvou korunou zlaté srdce.“ Byla to věta, která přesně vystihovala veřejný obraz Hanse Alberse. Krále populární kultury, jehož humor, hlas a charisma spojovaly několik generací německých diváků.
Hansi Burgová zůstala ve vile u Starnberského jezera i po jeho smrti. V roce 1971 pozemek prodala bavorskému státu, směla v domě ale dál bydlet až do své smrti. Zemřela 14. března 1975 ve věku sedmasedmdesáti let a byla pohřbena nedaleko Garatshausenu.
V rodném Hamburku dodnes nese jeho jméno Hans-Albers-Platz ve čtvrti St. Pauli. Připomíná ho také socha od Jörga Immendorffa. Hans Albers zůstává postavou, kterou nelze bez zbytku zařadit ani mezi hrdiny, ani mezi bezvýhradné kolaboranty. Nebyl členem nacistické strany a pomáhal ženě, kterou režim pronásledoval. Zároveň zůstal hvězdou systému, který jí zničil život a zavraždil jejího otce.
Jeho příběh je tak svědectvím o tom, jak nejednoznačně se dalo přežít, pracovat a milovat v době, která morální rozhodnutí deformovala strachem, tlakem i osobním pohodlím. Baron Prášil, kterého na plátně ztělesnil, byl pohádkový lhář. Život Hanse Alberse ale žádnou pohádku nepřipomínal.
Zdroje:
https://www.dhm.de/lemo/biografie/hans-albers
https://www.deutsche-biographie.de/gnd118501402.html
https://www.deutschlandfunkkultur.de/eine-lange-nacht-ueber-hans-albers-und-seine-juedische-lebensgefaehrtin-hansi-burg-100.html
https://www.ndr.de/geschichte/koepfe/Hans-Albers-Die-singende-Schauspiel-Legende-aus-Hamburg,albers104.html
https://www.br.de/nachrichten/bayern/der-blonde-hans-und-seine-juedische-liebe,SLDMnp5
https://www.filmportal.de/person/hans-albers_59736bc60aa64b34bf29473baf9291c1
https://www.filmportal.de/film/muenchhausen_f827ffaac9804d95a321338fab25323b
