Článek
David se narodil roku 1960 v New Yorku do rodiny, která v sobě nesla dva různé světy. Jeho otec, Amram, byl židovský spisovatel a publicista, matka Margaret skotská učitelka. Už od dětství byl David rozpolcený mezi intelektem a hlubokou citlivostí. Knihy ho okouzlovaly – jako malý chlapec polykal jednu za druhou a v tichu newyorské knihovny dokázal trávit celé hodiny.
Jenže rodinný život tak idylický nebyl. Když bylo Davidovi dvanáct, rodiče se rozvedli a otec z jeho života na dlouhá léta zmizel. Tato ztráta zanechala v Davidově srdci hladové prázdno. Po letech dokonce řekl, že je za tu jizvu svým způsobem vděčný – bolest z dětství z něj udělala člověka a umělce, protože díky ní poznal zranitelnost a naučil se soucitu.
„Nedostal jsem od táty tolik, kolik bych si jako kluk přál, vždycky ve mně zůstával hlad po jeho blízkosti,“ vzpomínal po letech tiše. Osamělost toho citlivého chlapce se tak stala první jiskrou oné divokosti v srdci – neklidu a touhy, která ho poháněla dál.
David se odmalička viděl spíše jako tichý pozorovatel a myslitel než jako herec. Měl brilantní talent na studium – vystudoval prestižní Princeton, získal titul z literatury, na Yale pokračoval v magisterském studiu a dokonce začal pracovat na doktorátu.
Jeho vášní byla slova a myšlenky; v mládí četl více knih, než sledoval filmů, a miloval poezii i filozofii. V jedenadvaceti letech obdržel čestné uznání od Akademie amerických poetů. Snad si tehdy představoval svůj život obklopený knihami jako profesor či spisovatel – tichý, intelektuální život daleko od halasu davů.
Osud ale míval s Davidem jiné plány. Někde uvnitř něj totiž doutnal kousek neklidu – oné „divokosti v srdci“, která ho táhla z bezpečného přístavu akademické dráhy do bouřlivých vod nejistoty. V polovině 80. let tak nakonec opustil univerzitní knihovny a zkusil štěstí u filmu. Netrvalo dlouho a ambiciózní absolvent literatury se ocitl na konkurzech v Hollywoodu.
Jednoho dne stál mladý Duchovny v plavkách na castingu do reklamy na brambůrky a hořce si kladl otázku: „Co to proboha děláš?“. Měl za sebou roky dřiny na nejlepších školách, mohl vést poklidný život akademika – a teď tu čekal na roli v laciné reklamě. Pochybnosti ho drásaly. Přiznal, že tehdy, než přišel první úspěch, často litoval a cítil se ztracený.
Dokonce byl na pokraji vyhazovu z jedné z prvních rolí – režisér mu pustil natočené denní záběry, aby viděl, jak špatně si vede. Mladý herec si připadal zoufale nezkušený. Přesto se nenechal zlomit a vytrval. Jenže právě tahle odvaha skočit do neznáma – a možná i potřeba naplnit onu nenasytnou touhu po uznání – jej nakonec přivedla na práh kariéry, o jaké se mu ani nesnilo.
Fox Mulder
Po několika drobných a neobvyklých rolích – například v kultovním Městečku Twin Peaks si zahrál agent DEA v ženských šatech a v sérii Red Shoe Diaries uváděl erotické příběhy – konečně přišel zlom. Rok 1993 přinesl nový televizní fenomén, který navždy změnil Davidův život: Akta X.
Role svérázného agenta FBI Foxe Muldera, posedlého hledáním pravdy někde tam venku, z něj učinila hvězdu první velikosti. Seriál se stal kultem a David přes noc globální celebritou a nečekaným sexsymbolem 90. let – vysoký, vysokoškolsky vzdělaný herec s ironickým úsměvem okouzlil publikum nevšedním spojením intelektu a charismatu.
Spolu s hereckou kolegyní Gillian Andersonovou (Dana Scullyová) strávil téměř devět let natáčením a dvě desetiletí byl Mulderovou tváří pro miliony fanoušků. Ale pod povrchem úspěchu už začínaly vyvěrat první trhliny.
Natáčení Akt X bylo náročné a intenzivní. David a Gillian, dva mladí herci vržení do víru nečekané popularity, prožili devět sezón plných dlouhých dnů a tlaků. Jejich postavy Mulder a Scullyová sice na obrazovce vykazovaly silné pouto, ale mimo kameru to ne vždy odráželo realitu.
Oba přiznali, že zejména v pozdějších letech spolu mimo natáčení někdy sotva promluvili a mezi nimi panovalo napětí. „Prožívali jsme šílenou jízdu – byli jsme nezkušení a najednou se z nás stala součást globálního fenoménu. Snažili jsme se vůbec zjistit, kým jsme,“ vzpomínal Duchovny na tu dobu s pokorou. Dnes otevřeně říká, že mnohé mohl v tehdejším „přátelství, které selhalo“ udělat lépe.
Po letech však dokázali i tuto kapitolu uzavřít: Gillian Andersonová poslala na odhalení Davidovy hvězdy na chodníku slávy žertovný dopis – falešnou smuteční řeč zakončenou slovy, že „David bude vždy její zářící hvězdou“ a že „kéž jeho duše odpočívá v pokoji“. Z dřívějšího napětí se tak zrodilo přátelství plné nadhledu a humoru – důkaz, že čas zahojil staré rány.
Úspěch seriálu také odhalil Davidovu umíněnost chránit si vlastní život. Pět let se Akta X točila v kanadském Vancouveru, ale v roce 1998 prosadil přestěhování natáčení do Los Angeles – částečně proto, aby mohl být blíž své ženě Tée Leoni a rodině. Kanadští fanoušci mu to zazlívali a místní média si tropila žerty z jeho poznámek o deštivém počasí ve Vancouveru. Duchovny tehdy v nadsázce v televizi prohlásil: „Vancouver je skvělé místo – pokud máte rádi déšť 400 dní v roce“.
Tyto humorné poznámky ale mnozí nepobrali a David si vysloužil kritiku, že město pomluvil. Zatímco na veřejnosti řešil takové kontroverze, uvnitř něj rostla nespokojenost. Po sedmé sezóně Akt X se dostal do sporu se studiem a žaloval televizní společnost Fox s obviněním, že ho připravila o podíl na ziscích seriálu. Nakonec se mimosoudně vyrovnali a David ze seriálu v roce 2001 odešel.
Chtěl uniknout škatulce agenta Muldera a dokázat, že není jen tím jedním hrdinou z FBI. S odstupem let přiznává, že ke konci natáčení už byl vyčerpaný a prostě „chtěl vypadnout“. Tehdy prý necítil vděčnost, jakou by si úspěch zasloužil – ta přišla až s věkem a moudrostí, mnohem později.
Hank Moody
Po odchodu z Akt X se David několik let hledal. Zkoušel menší filmové role, dokonce napsal a režíroval osobní snímek House of D (2004), který však u kritiky propadl. Pravý comeback přišel až s kontroverzním seriálem Californication. Od roku 2007 ztvárnil spisovatele Hanka Moodyho – talentovaného, leč ztraceného muže zmítaného závislostmi, ženami a cynismem.
Duchovny se nebál odhalit (doslova i obrazně) své herecké já naplno: Hank byl pobuřující, vtipný i tragický zároveň. Role mu vynesla Zlatý glóbus a potvrzení, že umí víc než jen pronásledovat UFO s vážnou tváří. Jen málokdo tehdy tušil, jak znepokojivě se Hankův bouřlivý život podobal tomu Davidovu.
V létě 2008, na vrcholu popularity Californication, se však Davidova pečlivě budovaná fasáda zřítila. Veřejnost šokovala zpráva, že dobrovolně nastoupil na léčení se závislostí na sexu. Jeho manželství s Téou Leoni se rozpadlo – pár se v té době rozešel – a bulvární tisk se hladově vrhl na pikantní skandál.
Jedním dechem se psalo o tom, jak se z idolizovaného představitele svůdného Moodyho stal pacient kliniky pro léčbu závislostí. Cynikové poznamenávali, že jediní, kdo v té situaci netrpí, jsou šéfové televize Showtime – skandál prý jen nahrál seriálu do karet.
Britský bulvár zveřejnil dokonce tvrzení, že měl David poměr s mladou tenisovou instruktorkou, což herec rázně popřel a pohrozil žalobou; noviny musely pomluvu stáhnout. Před zraky celého světa tak Duchovny odhalil své nejcitlivější zranění. Každý den na klinice byl bojem sám se sebou – s vědomím, že vlastní chyby málem zničily vše, co miloval.
Kdysi vtipkoval, že řeči o jeho údajném problému se sexem jsou absurdní – v roce 1997 fámy popíral a Téa je ještě v roce 1998 ironicky označila za „velice vzrušující“ nápad. Teď však reality dostihla fikci. David, známý svou rolí závislého sukničkáře, bojoval ve skutečnosti s vlastními démony. Od srpna do října 2008 procházel odvykací terapií a pokoušel se zachránit rodinu.
Na čas se manželé ještě usmířili, ale rána už se nezahojila – v roce 2011 se rozešli definitivně a o pár let později následoval rozvod. Sám později přiznal, že oznámit dětem rozpad rodiny bylo nejhorším okamžikem jeho života – vzpomínkou, na niž se raději snaží nemyslet. Tento pád na dno Davida zasáhl hluboce. Ve tváři mu přibyly nové vrásky smutku, ale zároveň se v něm probudilo odhodlání najít cestu zpět k sobě samému.
Hledání klidu
Když nejhorší bouře pominula, objevil se před Davidem nový horizont. Ve svých padesáti letech se vrátil ke své první lásce – literatuře. Jako by tím uzavřel kruh, vydal se na dráhu spisovatele, kterou kdysi opustil kvůli herectví.
V roce 2015 debutoval románem Holy Cow, následovaly další knihy v rychlém sledu: Bucky F*cking Dent (2016), Miss Subways (2018), Truly Like Lightning (2021) a novela The Reservoir (2022) – celkem pět prozaických děl během sedmi let. Ve svých příbězích často zkoumá rodinné vazby, víru a hledání smyslu.
Jedna kniha se točí kolem komplikovaného vztahu otce a syna na pozadí baseballové legendy – v tom lze zahlédnout ozvěnu Davidových vlastních bolestí i usmíření s dávnými stíny. Duchovny sám přiznal, že jako autor má méně pochybností než jako herec, protože od mládí se cítil být spíš přemýšlivým pozorovatelem než performerem. Jako by skrze fiktivní postavy tiše hovořil sám se sebou a léčil staré rány.
Současně překvapil i dalším tvůrčím rozmachem – hudbou. V témže roce 2015 vydal své první album Hell or Highwater, na kterém melancholickými písněmi odhalil kousek ze svého nitra. Následovala alba Every Third Thought (2018) a Gestureland (2021), kterými potvrdil, že jeho umělecký hlas dokáže znít i ve formě melodie.
Jedna z písní, „Stranger in the Sacred Heart“, vznikla přímo z jeho zjitřených vzpomínek na otce – napsal ji v Paříži, kde jeho otec roku 2003 zemřel na nemocné srdce, jako tichou modlitbu smíření. Na pódiu s kytarou působil David jinak než před kamerou: byl to muž, který našel odvahu být sám sebou, bez masek postav, jen s vlastními slovy a hudbou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/David_Duchovny
https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2016/feb/05/david-duchovny-xfiles-mulder-gillian-anderson
https://people.com/tv/david-duchovny-relationship-father/
https://www.theguardian.com/books/2015/feb/22/david-duchovny-holy-cow-hell-highwater-x-files-rachel-cooke
https://time.com/50415/david-duchovny-californication-interview/
https://theweek.com/articles/512888/david-duchovnys-sex-problem
https://www.duchovnycentral.com/2023/10/david-duchovny-telling-my-kids-we-were.html
