Hlavní obsah
Lidé a společnost

Eduard Izotov: pyšný Ivan z Mrazíka skončil za směnu valut ve vězení a zemřel v blázinci

Foto: vlastní kresba pomocí Sora.com

Pro miliony diváků zůstane navždy pohádkovým Ivánkem, pohledným mládencem, který v Mrazíkovi získal srdce Nastěnky. Skutečný osud Eduarda Izotova byl ale vším, jen ne pohádkou. Jeden špatný obchod a sen o venkovské chatě ho stály svobodu.

Článek

Bylo mu sedmačtyřicet, když se za ním s ohlušujícím řinčením zavřely těžké dveře cely. Na chladné pryčně zůstal sedět muž, který býval pohádkovým hrdinou, a v šoku si opakoval jediné: Jak se můj život mohl takhle zvrtnout?

Vězení ho pohltilo temnotou a on najednou nechápal, proč se s ním zachází jako s obyčejným „prašivým vekslákem“ – jako by pro něj platila stejná pravidla jako pro drobné podvodníky z ulic. Ještě před pár lety ho přitom milovaly davy a jeho tvář zdobila filmová plátna po celém Sovětském svazu.

Vzestup pohádkového Ivánka

O osudu muže v té cele by veřejnost tehdy sotva tušila. Eduard Izotov byl přece hrdinou legendární ruské pohádky Mrazík, ve které jako pohledný, byť namyšlený mládenec Ivánek získal srdce krásné Nastěnky. Tato role ho proslavila po celé zemi a vryla se do paměti i českých diváků.

Izotov se narodil roku 1936 v běloruském Suražském rajónu, v rodině důstojníka Rudé armády. Herectví vystudoval na moskevské VGIK a už koncem 50. let získal první filmové role. V roce 1964 přišla životní šance – režisér Alexander Rou ho obsadil do zimní pohádky Mrazík28letý Izotov se přes noc stal miláčkem publika.

Mladého blonďatého herce si zamilovaly ženy napříč Sovětským svazem – podle pamětníků se do něj zamilovala půlka národa a po premiéře prý i představitelka Nastěnky, Natalja Sedychová.

Snímek se postupem času stal neodmyslitelnou součástí vánočních svátků a dodnes jej diváci každoročně sledují o Vánocích a na Silvestra. Izotovova tvář se objevovala na titulních stranách a jeho fotografie se prodávaly v novinových stáncích jako obrázky filmového idolu své doby.

Sláva pohledného Ivánka vzlétla strmě vzhůru. Izotov zazářil jako filmový idol a lamač srdcí, a jeho popularita dokonce překročila hranice SSSR. Denně dostával stohy dopisů od obdivovatelek. Ženy šílely a žárlily i na jeho herecké kolegyně.

Při divadelních vystoupeních ho pronásledovaly zástupy fanynek, které víc než na jeho skutečnou manželku žárlily na filmovou Nastěnku. Mladý herec měl vše, co si jen mohl přát – slávu, obdiv, práci v divadle i filmu. Jeho drsný pád by tehdy nikdo nečekal.

Láska navzdory rodině

Ještě dříve, než se stal slavným, prožil Izotov velkou lásku. Během studií na filmové škole se zamiloval do spolužačky, herečky Ingy Budkevičové. Jeho matka vztahu nepřála – pro syna si vysnila „lepší partii“, dceru vysoce postaveného generála.

Mladý Eduard ale prosadil svou: s Ingou se tajně oženil ještě za studií. V roce 1960 se jim narodila dcera Veronika. Matka sice mladému páru nikdy neodpustila, ani vnučka ji neobměkčila, ale Izotovovi byli i tak šťastní.

Oba manželé získávali role – často dokonce hráli ve stejných filmech – a tvořili sehrané duo v práci i soukromí. Dlouhých dvacet let žili spolu, byť ke konci už spíše vedle sebe než spolu.

Sláva však přinášela i napětí. Eduard si zvykl na obdiv okolí a pečoval o svůj vzhled s marnivostí sobě vlastní. Choval se mnohdy jako jeho pohádkový Ivánek – samolibě a líně, jak později s nadsázkou poznamenala i jeho žena. Inga po letech postupně přestávala manželovo sebestředné chování snášet. Izotov býval milý a usměvavý muž, ale také trochu rozmazlený – vždyť od mládí nemusel bojovat o přízeň ani role.

Přes své nedostatky však zůstal v hloubi duše poctivý a bezelstný člověk, jak vzpomínala Inga. Po dvou dekádách manželství se přece jen rozhodli jít každý svou cestou. Rozvod v roce 1980 proběhl klidně, spíše jako dohoda dvou přátel. Jejich dcera už byla dospělá a ani jeden z manželů necítil potřebu dělat scény. Zůstali dobrými přáteli – dokonce se dál každý rok scházeli, aby společně oslavili Veroničiny narozeniny.

Zrada a pád na dno

Po rozvodu nezůstal charismatický herec sám dlouho. Brzy si našel novou partnerku, redaktorku Irinu Ladyžinskou, s níž plánoval začít nový život. Oba snili o útěku z města na venkov – chtěli si postavit vlastní dům (dachu) za Moskvou. Chyběly jim ale peníze.

Izotov měl sice naspořeno něco v utajené hotovosti, ovšem v komunistickém Sovětském svazu 80. let bylo protizákonné nejen držet cizí měnu, natož ji prodávat na černém trhu. Přesto se rozhodli riskovat. Irina měla po rodičích pár zlatých mincí a Izotov také schovával větší sumu v dolarech – rodinné úspory, které chtěli proměnit na rubly.

Plán byl jednoduchý: prodat mince i dolary tajně prostředníkovi a získat tak dost peněz na vysněný dům. Netušili však, že je čeká past. Transakci pomáhal zorganizovat Irinin bývalý manžel, který ale celou věc udal milici. V březnu 1983 byl Eduard Izotov přímo při směně peněz zatčen – spolu s Irinou skončili v poutech v centru Moskvy, obviněni z „valutových machinací“.

Nastal tvrdý střet s realitou. V éře Jurije Andropova, někdejšího šéfa KGB, vládl v SSSR nemilosrdný kurz vůči podobným přestupkům – za nezákonné obchodování s valutami hrozilo minimálně tři roky vězení. Slavný herec nebyl výjimkou.

Soud Izotova odsoudil ke třem letům nepodmíněně a stejný trest dostala i Ladyžinská. Nepomohly ani zoufalé snahy kolegů z branže, kteří psali dopisy a podepisovali petice na jeho podporu.

Paradoxně jednou z těch, kdo se za Eduarda přimlouvali, byla i jeho první manželka Inga – společně se svým novým mužem organizovala petici na hercovu obhajobu. Přátelé alespoň zařídili, aby si Izotov mohl trest odpykávat v Moskvě.

Inga s dcerou ho tak mohly pravidelně ve vězení navštěvovat a nosit mu balíčky na přilepšenou. Ani rodinná podpora však nemohla zvrátit to, co následovalo za mřížemi.

Izotov se ocitl na samotném dně. Vězeňské prostředí snášel velice špatně – citlivý umělec upadal do záchvatů sebelítosti a depresí. „Byl zdrcený a vnímal to jako hrůzný sen. Vězení ho zlomilo,“ popsala posléze Inga Budkevičová první měsíce jeho uvěznění.

Nechápal, proč za jeden riskující pokus platí tak vysokou daň – vždyť podle dnešních měřítek by se jeho prohřešek dal označit za banální. Tehdejší režim si však žádal exemplární tresty a Izotov se z role miláčka národa rázem propadl mezi zločince. Psychicky se zhroutil.

Ani zpráva o narození vnučky Diny v roce 1984 ho nedokázala vyvést z letargie a zoufalství. Po dvou a půl letech byl za dobré chování podmínečně propuštěn, ovšem na svobodu vyšel úplně jiný člověk. Z kdysi statného a veselého herce byla zlomená troska.

Život v tichém ústraní

Krátce po propuštění následovaly další rány osudu. Izotov se finančně ocitl na mizině – přišel o úspory i možnost vydělávat, a navíc ho opustila i Irina. Druhé manželství nápor skandálu nepřežilo. Eduard zůstal téměř sám, veřejně zostuzený a bez prostředků.

Pokusil se sice vrátit k herectví, ale filmová studia už o někdejšího „kriminálníka“ nestála. Na jevišti Státního divadla filmového herce ještě nějaký čas účinkoval, avšak jeho zdraví bylo podlomené. Krátce po padesátce, v roce 1986, prodělal první těžkou mrtvici, která ho připravila o schopnost zřetelně mluvit a pohybovat se bez potíží. Jako herec tím prakticky skončil.

Během několika málo let prodělal pět dalších mozkových příhod. Opakované záchvaty mu vážně poškodily mozek; ztrácel paměť a nedokázal se orientovat. K tomu se přidala další trápení – žaludeční vředy a později komplikovaná zlomenina nohy, po níž zůstal natrvalo upoután na invalidní vozík. Osud k němu byl nemilosrdný.

Přesto na Eduarda někteří kolegové nezapomněli. Koncem 90. let mu několik přátel z branže pomohlo sehnat peníze na nutné operace. V roce 1999 byl Izotov dokonce symbolicky poctěn titulem Zasloužilý umělec Ruské federace – opožděné uznání za jeho herecké dílo. Jenže v té době už nebyl schopen ocenění ani převzít, protože jeho zdravotní stav byl kritický. Z někdejšího krasavce s jiskrnýma očima zbylo už jen unavené tělo, odkázané na péči druhých.

Poslední roky života strávil Eduard Izotov v ústraní, daleko od kamer i jeviště. Nemohl chodit a často už ani nepoznával své blízké. Jeho dny plynuly v naprostém osamění, které jen občas narušila návštěva dcery nebo známých. Dne 8. března 2003 Eduard Izotov naposledy vydechl v moskevském neuropsychiatrickém sanatoriu. Bylo mu 66 let. Zemřel zapomenutý světem a vězením zcela zlomený.

Zdroje:

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%98%D0%B7%D0%BE%D1%82%D0%BE%D0%B2,_%D0%AD%D0%B4%D1%83%D0%B0%D1%80%D0%B4_%D0%9A%D0%BE%D0%BD%D1%81%D1%82%D0%B0%D0%BD%D1%82%D0%B8%D0%BD%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87

https://www.kafe.cz/celebrity/smutny-konec-slavneho-ivanka-z-mrazika-vezeni-z-nej-ucinilo-trosku-20200502.html

https://magazin.aktualne.cz/ivanek-z-mrazika-doplatil-na-dolary-vezeni-ho-zlomilo/r~i:article:767217/

https://www.stream.cz/genialni-ale/genialni-ale-eduard-izotov-edit1-64003726

https://www.dotyk.cz/magazin/ivanek-z-mrazika-eduard-izotov/

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/324437-legendarni-mrazik-kdo-ho-vyuzil-ke-kariere-a-kdo-skoncil-v-blazinci

https://www1.pluska.sk/soubiznis/zahranicny-soubiznis/smutne-foto-krasneho-ivana-mrazika-hrozny-osud-vezenie-choroba-ho-zmenili-nepoznanie

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz