Článek
Když poprvé stála před filmovou kamerou a měla se před ní obnažit, cítila, jak se jí třesou ruce. Bylo jí šestadvacet. Legendární režisér Jiří Menzel na ni hleděl klidným, povzbudivým pohledem, ale v její hrudi se svářel stud se strachem. Opravdu má takhle začít svou filmovou kariéru? Co když se tím navždy zařadí mezi herečky, které si diváci pamatují spíš kvůli tělu než kvůli talentu?
Dívka, která měla být účetní
Ještě o pár let dříve přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se Petra Hřebíčková měla stát herečkou. Narodila se roku 1979 v moravském Hodoníně a na střední škole zamířila na obchodní akademii – připravovala se na svět čísel a účetních knih. Víc než tabulky ji ale v zákulisí místního kulturního domu pohltilo něco docela jiného: divadlo.
Jedno spontánní rozhodnutí – přihlásit se s kamarádkou do amatérského souboru – jí převrátilo život. Poprvé stanula na prknech a světla reflektorů jí učarovala natolik, že bylo rozhodnuto.
Zvolila tedy odvážnou cestu a po maturitě si podala přihlášku na herectví na JAMU v Brně. Uspěla a otevřel se před ní nový svět, krásný i krutý zároveň. Pedagogové na umělecké škole ji rozhodně nešetřili. „Trochu šilháš a jsi tlustá,“ slýchávala od nich nejednou.
Takové poznámky se zakusovaly hluboko. Mladá Petra tehdy na chvíli zapochybovala, jestli má dost odolnosti, aby v konkurenčním hereckém prostředí obstála. Jenže místo aby ji tvrdá slova zlomila, vycepovala ji – naučila se na sobě pracovat a nevzdat se při prvním neúspěchu. Po absolutoriu přijala angažmá v Městském divadle Zlín. Usadila se tam na dlouhých šest let a pomalu zrála, herecky i lidsky.
Ve Zlíně našla na jevišti domov. Každý večer oblékat jiné osudy jí přinášelo radost, ač si nežila v přepychu. Do většího města nespěchala – nebyla ten typ člověka, který musí mít úspěch hned. Trpělivost se jí vyplatila. Když totiž ve zlínském divadle dostala příležitost zahrát klasickou tragédii Maryša, předvedla výkon, ze kterého mrazilo.
V jejích rukou dostal zoufalý boj mladé ženy proti vnucenému osudu téměř antickou sílu. Odborná kritika i diváci byli nadšeni a Petra si za titulní roli Maryši v roce 2008 odnesla cenu Thálie. Ve svých devětadvaceti letech tak rázem patřila k nejtalentovanějším divadelním herečkám u nás.
Nahá před Menzlem
Triumf na divadle byl opojný, ale Petra Hřebíčková nosila v sobě i jiný sen: proniknout před kameru a zkusit filmový svět. Jenže jak to udělat? Příležitost nakonec přišla nečekaně z rukou samotného oscarového režiséra Jiřího Menzela.
Psal se rok 2006 a Menzel připravoval adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Petra, tehdy relativně neznámá herečka z regionu, postoupila až mezi poslední tři adeptky na vedlejší roli Jarušky. Byla to životní šance – s jedním háčkem. Postava vyžadovala natočit milostné scény a předvést se před kamerou zcela bez oblečení.
Petra zaváhala. Vážně se má svléknout před celým štábem a později před zraky tisíců diváků v kinech? V hlavě jí běželo, zda opravdu chce takhle vstoupit do světa filmu. Zvažovala, jestli riskovat svou důstojnost a pověst kvůli roli, která se možná stane jen lacinou senzací.
Některé její kolegyně se před kamerou odhalují snadno a často – ona ale nechtěla, aby si ji lidé zapamatovali jen kvůli křivkám těla místo hereckých schopností. Nakonec rozhodla právě osobnost Jiřího Menzela. Svěřila se mu se svými obavami a on jí vše trpělivě vysvětlil. Jeho klidný, profesionální přístup ji uklidnil.
Přes počáteční ostych se Petra odhodlala do toho jít – s podmínkou, že nahota bude natočena vkusně a bude sloužit příběhu. Výsledek překonal její očekávání. Film Obsluhoval jsem anglického krále se stal událostí roku a sbíral uznání doma i v zahraničí. A s ním na sebe upozornila i Petra. Jako Jaruška, křehká dívka ve víru dějin, si získala sympatie publika i kritiky.
Najednou o ní věděl celý filmový svět – a jí se začaly otevírat dveře k dalším příležitostem. Krátce poté dostala role v kvalitních dramatických snímcích jako Kawasakiho růže či Proměny, kde už mohla ukázat svůj talent naplno oblečená. Zdálo se, že nic nebrání tomu, aby se z divadelní hvězdy stala i hvězda filmová.
Královna komedií?
Zhruba od roku 2010 však přišel nečekaný obrat. Filmaři a producenti jako by Petru Hřebíčkovou přestali vidět v náročných úlohách a místo toho ji stále častěji obsazovali do lehčích žánrů. Z půvabné blondýnky se stal prototyp filmové milé holky – usměvavé partnerky hlavního hrdiny či kamarádky, která vždy pobaví.
Komedie Muži v naději (2011) z ní udělala známou tvář širokých mas, romantická Bezva ženská na krku (2016) či pozdější Matky (2021) upevnily její status jedné z královen české filmové komedie. Diváci si ji zamilovali. Její bezprostřední úsměv a komediální timing prodávaly lístky – byla zárukou, že se v kině pobaví celá rodina.
Jenže s každou další nenáročnou rolí rostlo v Petře tiché dilema. Neuvízla v pasti pohodlné popularity? Rok za rokem hrála v řadě oddechových filmů, které rychle vyšumí z paměti. Ona sama přitom dobře věděla, že umí víc. „Po každé nové roli mám znovu obrovský respekt a trému,“ přiznala v rozhovorech – nic nebere na lehkou váhu, každou postavu chce prožít naplno.
Nebojí se ani změnit image, zesměšnit se, nebo vypadat na plátně příšerně, když to role vyžaduje. Klidně si vezme i neforemný kostým nebo ze sebe udělá „ošklivku“, jen aby byla postava uvěřitelná. Ženy v publiku podle ní chtějí vidět, že i herečky jsou jen lidé a občas vypadají hrozně– Petra se tomu směje a jde do všeho naplno.
Navzdory téhle oddanosti ale dlouho nedostávala šanci ukázat se v opravdu dramatické poloze před kamerou. Její kolegyně Tatiana Vilhelmová či Aňa Geislerová pravidelně přecházejí z komedií do vážných filmů, střídají smích a slzy ve svých rolích. Petra Hřebíčková takové herecké štěstí zatím neměla – nabídky se točily stále dokola v podobném duchu.
A byla to škoda. Český film totiž v posledních letech dokázal, že i vážnější látky mohou mít úspěch u publika. Třeba drama Vlny režiséra Jiřího Mádla slavilo úspěch a aspiruje dokonce na prestižní zahraniční ocenění.
Parťák do nepohody
Za clonou světel ramp se mezitím život Petry Hřebíčkové odvíjel v mnohem klidnějších tóninách než na filmovém plátně. Již přes patnáct let po jejím boku stojí muž, který sám dobře zná herecké řemeslo – Matěj Dadák, herec a scenárista.
Paradoxem jejich vztahu je, že ačkoli se znali už jako studenti na JAMU, skutečné jiskření mezi nimi přeskočilo až po letech v Praze. Potkali se znovu náhodou v divadelním baru Činoherního klubu a tam jeden v druhém objevili spřízněnou duši.
Od té doby jsou spolu. Nesezdaní, ale šťastní – papír ke svému partnerství nepotřebují. Místo okázalých gest budují harmonický vztah založený na vzájemné úctě, humoru a péči o společné hodnoty.
Do jejich života postupně přibyly tři malé zázraky. Synové Šimon a Mikuláš a nejmladší dcerka Marianna jsou pro Petru s Matějem vším. O to silnější je fakt, že herečka dlouho ani nedoufala, že by se kdy mohla stát matkou. Od mládí žila s varovnou diagnózou lékařů, že možná nebude moci mít děti.
Ta představa ji tiše užírala celá léta, i když navenek rozdávala úsměvy. Zkoušela leccos – klasickou léčbu, terapie i alternativní cesty. A pak, ve věku pětatřiceti let, se stal malý zázrak: Petra porodila zdravého chlapečka. O pár let později k němu přibyl bratříček a nakonec i vytoužená holčička. Sen, který se zdál nedostižný, se stal skutečností hned třikrát.
Roli matky si vychutnává se stejnou pokorou jako roli herečky. „Pořád hledám balanc. Je to moje věčné téma – jak zvládnout naplnit potřeby rodiny a zároveň najít čas na svoje radosti a práci,“ říkávala Petra upřímně.
S Matějem si naštěstí rozumějí i v tomhle: není to žádný macho muž, co by čekal teplou večeři na stole, zatímco žena všechno obstará. Dělí se o starosti rovným dílem – kdo zrovna může, uvaří, vyzvedne děti, uklidí. Když má Petra nabitý natáčecí den a padá únavou, ví, že si může říct o pomoc a oporu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petra_H%C5%99eb%C3%AD%C4%8Dkov%C3%A1
https://volny.centrum.cz/petra-hrebickova-slavi-46-v-nekolika-filmech-se-objevila-naha-a-tvrdi-ze-zeny-chteji-herecky-videt-vypadat-priserne-c66a091e-0df6-5fef-9330-2f3da7622b2d?lp=1
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/615453/tvrda-skolni-leta-petry-hrebickove-jsi-tlusta-a-silhas-rikali-ji.html
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/petra-hrebickova-cte-synovi-knihy.A151201_144032_spolecnost_nh
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/petra-hrebickova-herecka-matka-v-trapu-film-rodina-rozhovor.A240227_112819_lidicky_zar
https://zeny.iprima.cz/petra-hrebickova-o-partnerovi-v-den-meho-porodu-odjel-na-chalupu-191922
https://www.denik.cz/spolecnost/petra-hrebickova-pripady-oddeleni-pres-prsty-bezva-zenska.html
https://www.divadlo.cz/clanky/petra-hrebickova-v-rozhovoru-o-thalii-ocenene-roli-marysi-predstaveni-je-online-k-videni-na-dramoxu-uz-jen-do-konce-brezna/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-petra-hrebickova-obcas-se-ve-mne-probudi-cholerik-40387249
