Článek
Ten večer začal tak nevinně: kino, film Pí a jeho život, smích cestou z promítání. Byla neděle 16. prosince 2012 a Dillí zahalila chladná zimní noc. Dvaadvacetiletá studentka fyzioterapie jménem Jyoti a její přítel se rozhodli jet domů autobusem. Netušili, že nastupují do vozu, který se brzy promění v pojízdné peklo.
Když bílý soukromý autobus přibrzdil u zastávky ve čtvrti Munirka, uvnitř bylo jen pár pasažérů – šest mužů, kteří působili jako obyčejní cestující. Jeden z nich – teprve sedmnáctiletý kluk – je lákal dovnitř s tím, že jedou jejich směrem. Za jízdenky zaplatili drobný poplatek. Dveře se zabouchly. Autobus se však záhy odchýlil z trasy a zhasla světla.
Přítel zpozorněl. Šestice mužů vzadu na ně pokřikovala oplzlé narážky, zejména na mladou ženu. Obořil se na ně, ať se chovají slušně. Ozvěnou mu byl jen smích a první úder. Strhla se rvačka. Mladík se statečně bil – podařilo se mu jednoho útočníka udeřit, druhého kopnout. Proti přesile však neměl šanci. Někdo jej zezadu praštil kovovou tyčí do hlavy. Než ztratil vědomí, zahlédl, jak se vrhají na jeho přítelkyni.
Probralo ho až zoufalé kvílení. Autobus byl stále v pohybu, světla zhasnutá. Ležel na podlaze a hlavou se opíral o sedadlo. Celé tělo měl ztuhlé a mokré od krve. Vedle něj se ozývalo dušené sténání – ona. V zadní části vozu rozeznal mihotavé obrysy postav. Muži ji drželi, slyšel jejich supění a její slabý protest.
Někdo ho popadl za ramena – než se zmohl na odpor, vyhodili ho ven do chladné noci. Žuchl na beton. Vzápětí uslyšel tlumený výkřik a tupý dopad – ona. Hodili ji z vozidla jako rozbitou panenku. Autobus zaburácel motorem a rozjel se. Ve tmě ještě zahlédl, jak vůz nabírá směr přímo na ně – útočníci se je pokusili přejet. Instinktivně strhl dívku stranou a těsně unikli kolům, která minula jejich ležící těla o centimetry.
Silnice byla prázdná a temná. Mladík se doplazil ke své kamarádce. Ležela na zádech, třásla se a sípala bolestí. Teprve teď si uvědomil, že jsou oba nazí – útočníci je záměrně svlékli, aby zničili důkazy a ponížili je do morku kostí. On sám měl zlomenou ruku a poraněnou nohu, ale oproti ní to nic nebylo. Její celé tělo bylo zkrvavené. Na kůži měla tmavé podlitiny a otisky zubů – pokousali ji. Horší ale byly vnitřní rány.
V dálce snad viděl světla nějakých aut. Vstal a z posledních sil se postavil doprostřed silnice. Mával rukama. První auto zpomalilo – a pak zase zrychlilo kolem nich. Další a další vůz projel, pár jich zastavilo opodál a zvědaví řidiči zírali, ale nikdo nezareagoval.
Dvojice zbitých, nahých lidí na kraji cesty? Projedou raději dál. Tak uplynulo víc než dvacet minut, nekonečných jako věčnost. Konečně zastavil muž na skútru – noční hlídač, který projížděl kolem. Šokovaně zalapal po dechu a hned volal policii.
Za chvíli už silnici osvětlila modrá blikající světla. Tři policejní vozy. Jenže místo aby strážníci hned pomohli, hádali se, kdo má případ řešit – kterému okrsku spadá tahle lokalita pod pravomoc. Mladík prosil, ať hlavně zavolají sanitku a dají dívce něco na přikrytí. Policisté však jen postávali. Nikdo mu nepodal ani deku. Musel sám z posledních sil zvednout polomrtvou dívku do náruče a odnést ji k jejich vozu. Až po naléhání mu jeden z přihlížejících podal kus prostěradla, jímž přikryl její prochladlé tělo. O půlnoci – téměř hodinu po útoku – konečně dorazila sanitka.
Boj o život
Na urgentním příjmu Nemocnice Safdarjung se lékařům naskytl obraz jako z nejhorší noční můry. Ihned ji uvedli do umělého spánku a napojili na plicní ventilátor. Její stav byl kritický. Následující dny drželi lékaři pacientku na jednotce intenzivní péče a bojovali s infekcemi, které se šířily v jejím zdevastovaném těle.
Indická média zatím případ zachytila jako šokující zločin: nikde však nezmiňovala jméno oběti, to indické zákony zakazují. Začala jí proto říkat Nirbhaya – což v překladu znamená Nebojácná, ta, „která se nebojí“.
Mladík, který s ní tu noc byl, se probral v jiné nemocnici se zlomeninami a tržnými ranami, ale bez ohrožení života. Policii poskytl svědectví a stal se klíčovým očitým svědkem. Když ho po několika dnech pustili, spěchal za ní do nemocnice.
Po pár dnech se její stav mírně stabilizoval. Otevřela oči. Nemohla mluvit – v krku měla stále trubici ventilátoru – ale reagovala. Usmála se na něj. Cítil slzy v očích, když to viděl: i v takové chvíli našla sílu zvednout ruku a stisknout mu prsty. „Neboj se, zvládneš to…“ šeptal, možná spíš sám sobě než jí.
Když se jí zlepšilo dýchání, odpojili přístroj a Jyoti mohla promluvit. Okamžitě se policii nabídla, že vypoví o tom, co se stalo. Mezitím policie činila vše pro to, aby brutální čin rychle objasnila. Po autobusu, který mezitím jeho posádka odstavila a pokusila umýt, se rozjela rozsáhlá pátrací akce.
Do dvou dnů bylo všech šest podezřelých mužů zatčeno. Řidičem byl třiatřicetiletý recidivista Ram Singh, jenž podle všeho onu děsivou noc celou akci řídil. Dalšími pachateli byli jeho bratr Mukesh Singh, kterému patřil onen autobus, a trojice mladíků: Vinay Sharma, Pawan Gupta a Akshay Thakur – všichni ve věku mezi 19 a 28 lety.
Posledním členem skupiny byl sedmnáctiletý nezletilý, známý v médiích jen přezdívkou „Mladík A“. Všem obviněným byly odebrány vzorky DNA, které jasně prokázaly jejich přítomnost na tělech obětí. Muži se pod tíhou důkazů k činu přiznali – byť někteří později výpovědi odvolávali.
Zpráva o surovém přepadení mladé ženy a jejím boji o život zasáhla indickou veřejnost jako blesk. Již 18. prosince – dva dny po útoku – se stovky lidí spontánně shromáždily před budovou nemocnice Safdarjung. Přinášeli květiny, zapalovali svíčky. Neznali jméno oběti, ale v novinách četli o „nebojácné dívce“ – Nirbhayi. Mnozí se s ní v duchu ztotožnili: mohla by to být kterákoli dcera, sestra či kamarádka. Dillí už beztak mělo pověst města nebezpečného pro ženy, ale teprve teď naplno vytryskla zlost nad dlouho tolerovaným bezprávím.
Hněv v ulicích
Stav mladé ženy se mezitím opět zhoršil. Tělo zachvátila infekce. Lékaři doporučili převézt ji na specializované pracoviště do zahraničí. Indická vláda urychleně zajistila ambulantní let do Singapuru – snad i pod tlakem veřejnosti, která horečně sledovala každý její dech. Po jedenácti dnech od útoku, 27. prosince 2012, byla pacientka přepravena do singapurské nemocnice Mount Elizabeth. Její rodiče letěli s ní. Doufali v zázrak.
Jenže poškození těla bylo příliš rozsáhlé. Navzdory veškeré péči a modlitbám nespočtu lidí Jyoti v časných hodinách 29. prosince 2012 umírá. Po dvanácti dnech utrpení se její srdce zastavilo.
Ještě týž den večer se v ulicích rozhořely tisíce svící. V mnoha městech Indie vyšli lidé do ulic, aby vyjádřili zármutek, hněv a solidaritu. V Dillí se dav shromáždil u symbolického místa – Brány Indie, slavného válečného památníku.
Tentokrát tam ale truchlili za mladou ženu, již většina z nich ani neznala jménem. Žádali spravedlnost. Mnozí nesli transparenty s nápisy jako „Oběsit násilníky“ nebo „Spravedlnost pro Nirbhayu“.
Vláda nasadila ozbrojené složky, aby dav zkrotila. Ulice v centru města zaplnily stovky policistů. Marně. Lidé měli vztek a už nechtěli ustoupit. Demonstrace v Dillí se zvrhla ve střety – když se protestující pokusili pochodovat k vládním budovám, policie proti nim použila obušky, slzný plyn a vodní děla. Naštvaní občané však neustoupili a scény připomínaly bitevní pole.
Obdobné scény se odehrávaly i jinde. V Mumbaí, Bengalúru, Čennaí, Kalkatě – všude vyšly do ulic tisíce lidí s plakáty a svíčkami. Dokonce i v sousedních zemích, jako v Nepálu či Pákistánu, se konaly pochody solidarity. Nirbhaya se stala symbolem. Symbolem utrpení žen, které už nechtěly mlčet.
Pro indickou vládu to byla kritická chvíle. Premiér Manmohan Singh, sám otec tří dcer, promluvil k národu v emotivním televizním projevu – vyzval k zachování klidu a slíbil, že udělá maximum pro bezpečnost žen. Vláda zřídila zvláštní vyšetřovací komisi vedenou soudcem J. S. Vermou, aby navrhla reformy trestního práva.
Politici napříč stranami se předháněli v ostrých prohlášeních – šéfka opozice Sushma Swarajová volala po popravě viníků, jiní navrhovali dokonce chemickou kastraci. Ve vzduchu bylo cítit, že se něco musí změnit.
Přesto se našli i tací, kteří ve své zaslepenosti šokovali. Jeden z obhájců obžalovaných veřejně prohlásil, že „slušnou dívku nikdo neznásilní“ a že vina je prý i na straně oběti, protože slušná děvčata nemají v noci co dělat venku.
Známý duchovní guru zase kázal, že dívka si měla před útočníky kleknout a prosit o milost a že by se jí pak nic nestalo.
Podobné výroky jen přiživily hněv veřejnosti a ukázaly, že Indové neprotestují jen proti šesti zvrhlíkům v autobuse – protestují proti systému, který dovoluje ženám takto ubližovat a ještě je z toho vinit.
Cesta k spravedlnosti
Tělo Jyoti Singh bylo po její smrti převezeno zpět do Indie a 30. prosince v brzkých ranních hodinách tiše zpopelněno při soukromém obřadu za účasti rodiny a přátel. Její rodiče, zdrcení žalem, se však rozhodli, že smrt jejich dcery nebude zapomenuta. Následující dny se objevovali na veřejnosti – podpořili protesty a otevřeně promluvili o tragédii své dcery.
Porušili tak jisté společenské tabu, protože v Indii se o znásilnění často mlčí ze studu. Otec dokonce prohlásil: „Chci, aby celý svět znal její jméno.“ Rodina výslovně souhlasila, aby svět směl znát skutečnou identitu jejich dcery. Do té doby anonymní oběť tak dostala zpět své jméno: Jyoti Singh, mladá žena, která milovala tanec, studovala a měla sny o kariéře lékařky.
Policie i soudy mezitím pracovaly rychle. Případ byl svěřen rychlému soudu zřízenému speciálně pro tento účel. Už v lednu 2013 státní zástupce sepsal obžalobu pro znásilnění, vraždu, únos, loupež a další trestné činy, zatímco případ šestého, nezletilého útočníka, byl předán speciálnímu soudu pro mladistvé.
Soudního verdiktu se však nedočkali všichni. V březnu 2013 byl hlavní strůjce útoku, řidič Ram Singh, nalezen mrtvý ve své cele ve věznici Tihar. Úřady konstatovaly sebevraždu oběšením. Po jeho smrti tak v ostře sledovaném procesu pokračovali už jen čtyři dospělí obžalovaní. Výpovědi zazněly drásavé – detailní popis mučení, které musela oběť podstoupit, vyvolal v soudní síni slzy i hněv.
Dne 10. září 2013 vynesl verdikt: vina ve všech bodech obžaloby. O tři dny později soud oznámil trest: smrt oběšením pro čtyři dospělé pachatele. Soudce odmítl argumenty obhajoby o chudém původu a mladém věku pachatelů.
Obhájci odsouzených se však nevzdali. Odvolali se k Vysokému soudu v Dillí – ten v březnu 2014 rozsudek smrti potvrdil. Následovalo další odvolání k Nejvyššímu soudu Indie, který v květnu 2017 rovněž potvrdil, že trest smrti je v tomto mimořádném případě na místě.
Odsouzení mezitím čekali na popravu v cele smrti věznice Tihar v Dillí, kde pro ně nechali postavit čtyři šibenice vedle sebe. Snažili se rozsudku všemožně uniknout: podávali mimořádné opravné prostředky, žádosti o milost, jeden po druhém. Nejdéle vyčkával pachatel jménem Akshay Thakur, který podal žádost o milost jako poslední. V březnu 2020 však i on neuspěl – indický prezident Rám Náth Kóvinda odmítl udělit milost všem čtyřem mužům, a tak už nic nebránilo výkonu trestu.
Dne 20. března 2020, po více než sedmi letech od činu, byli čtyři muži v časných ranních hodinách vyvedeni ze svých cel.
Příběh Nirbhayi mezitím přinesl i hlubší změny. Už v březnu 2013, pod dojmem masových protestů, parlament urychleně schválil novelu trestního zákona. Nové zákony rozšířily definici sexuálních zločinů a zpřísnily tresty – například znásilnění s následkem smrti či trvalého zdravotního postižení oběti se stalo zločinem, za který lze uložit i trest smrti.
Velkou kontroverzi vzbudil osud onoho nezletilého pachatele. Bylo mu 17 let a 6 měsíců, když spáchal svůj děsivý čin. Podle indických zákonů proto nemohl dostat stejný trest jako dospělí. Mnoho lidí v Indii to považovalo za absurdní – vždyť byl možná nejbrutálnější ze všech. Mladík stanul před soudem pro nezletilé, který jej odsoudil k maximálnímu možnému trestu tří let v nápravném zařízení.
V prosinci 2015, po odpykání trestu, byl onen mladík propuštěn na svobodu. Tehdy znovu vypukly protesty – mnoho lidí žádalo, aby zůstal za mřížemi déle, ale nešlo to. Úřady ho propustily pod novou identitou a s malým příspěvkem na založení živnosti, aby měl šanci začít nový život. Jeho vlastní rodina ho však odmítla přijmout zpět.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/2012_Delhi_gang_rape_and_murder
https://economictimes.indiatimes.com/news/politics-and-nation/male-friend-of-delhi-gang-rape-victim-slams-police-public-apathy/articleshow/17892718.cms?from=mdr
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/pripad-ktery-sokoval-indii-za-brutalni-znasilneni-a-vrazdu-studentky-popravili-ctverici-muzu-51481
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/indie-poprava-vrazda-brutalni-znasilneni-celostatni-protesty-kovinda_2003200142_anj
https://www.theguardian.com/society/2017/dec/03/five-years-after-gang-murder-jyoti-singh-how-has-delhi-changed
https://www.bbc.com/news/world-63817388
https://timesofindia.indiatimes.com/india/what-is-nirbhaya-case/articleshow/72868430.cms
