Článek
Psal se rok 1953 a dvacetiletá Olga byla pohledná černovláska s bystrým humorem. On byl o pár let starší, čerstvě zamilovaný do herectví a plný ideálů. Vyrůstal v poválečné Praze, kde kultura i společnost svírala tuhá padesátá léta, avšak mladí umělci a studenti se scházeli v kavárnách, aby diskutovali o divadle a literatuře.
Olga pracovala jako úřednice na Příkopech a Ladislav na ni často čekával před její kanceláří. Večer spolu chodili do legendární kavárny Slavia nedaleko Národního divadla – centra setkávání pražské bohémy. Láďa Trojan tam Olze líčil své herecké sny a s potutelným úsměvem jí tajně psal verše na ubrousky.
Olga se smála jeho nápadům a povzbuzovala ho. Jejich mladá láska byla bezstarostná a hravá. Nebyla to možná „osudová láska“, jak Trojan sám přiznával, ale bylo jim spolu hezky.
Jenže ve Slavii sedával i Václav Havel, tehdy nesmělý intelektuál z dobré rodiny, o čtyři roky mladší než Trojan. Bylo mu pouhých sedmnáct, ale už působil vyzrále – rád četl, psal první divadelní texty a svou kultivovaností budil pozornost. Ladislav bral Olžinu společnost spíš jako milou známost než pevný vztah.
Dokonce se později nechal slyšet, že možná nebyl úplně vzorným partnerem – mládí a herecký život s sebou nesly i obdiv jiných dívek a jedné takové náklonnosti prý tenkrát neodolal. Možná právě tehdy na něj „praskla“ nějaká nevěra a citlivá Olga to vycítila.
Ať tak či tak, na jaře 1954 Olga Ladislavu Trojanovi oznámila, že bude lepší, když jejich chození skončí. Stalo se to opět v Trojanově rodném domě ve Vršovicích, podobně nečekaně a klidně jako později s Janou. „Víš co? Raději toho necháme,“ prohodila Olga tiše, ale rozhodně. Ladislav překvapeně zamrkal – tušil snad, že se na obzoru objevil někdo nový? Brzy se ukázalo, že tím „někým“ byl právě Václav Havel.
Trojan později vzpomínal, že na Havla vlastně nežárlil. Byli s Olgou velmi mladí a on jejich vztah nebral jako celoživotní závazek. Přesto ho mírně zamrzelo, že ho vystřídal takový „mladíček“. „Trochu mi vadilo, že mi ji přebral sedmnáctiletý kluk,“ přiznal s odstupem. Zároveň ale uznával, že mladý Havel měl už tehdy své kouzlo – byl nesmírně sečtělý, inteligentní a jemného chování.
Mladičká Jana a zlomené srdce
Rozchod s Olgou Trojan přijal v klidu. Možná proto, že city nebyly tak hluboké, nebo proto, že si uvědomoval svůj díl viny. Osud pro něj ale chystal větší zkoušku. Krátce po téhle zkušenosti na něj totiž čekala láska, která ho zasáhla naplno – a také nejvíc zranila. Tou vyvolenou se stala herečka Jana Brejchová, tehdy teprve sedmnáctiletá okouzlující dívka s obrovskýma očima. Psal se rok 1957 a Jana se právě začínala prosazovat ve filmu.
Pocházela z chudších poměrů a od mládí tvrdě pracovala, ale její krása a herecký talent jí otevřely dveře do světa filmu překvapivě brzy. Už ve třinácti se mihla před kamerou, v šestnácti získala svou první větší roli a v sedmnácti letech stanula jako hlavní hvězda ve filmu Vlčí jáma – snímku, který ji katapultoval mezi největší hvězdy. Československá kinematografie té doby začínala zažívat obrodu, rodila se nová vlna a mladí talentovaní tvůrci i herci byli na vzestupu. Jana Brejchová byla rázem celebritou.
Když se s ní Ladislav Trojan seznámil, studoval ještě na DAMU a první herecké úspěchy měl teprve před sebou. Bylo mu pětadvacet a vedle slavné krásky si připadal možná trochu nejistě. Přesto právě on Janu okouzlil svou bezprostředností a hereckým zápalem.
„Dalo by se říct, že vlastně ona sbalila mě,“ žertoval později Trojan – Jana prý iniciovala jejich první rande. Možná ji přitahovalo právě to, že byl starší student herectví, od kterého se mohla leccos přiučit. Jana ke „staršímu“ Láďovi skutečně vzhlížela – imponovalo jí, že je absolvent konzervatoře a má už něco odehráno, zatímco ona sama do herecké školy ani nenastoupila.
Zpočátku bral Trojan nový vztah s rezervou. Po předchozí zkušenosti se nechtěl bezhlavě vrhnout do citů. Jana byla navíc velmi mladá a on cítil zodpovědnost – přeci jen chodil s nezletilou dívkou, kterou znala celá země z filmového plátna. Jenže s každým dalším setkáním se víc a víc zamilovával.
Jana nebyla jen půvabná, ale i chytrá, energická a plná života. Trojan ji doprovázel po Praze – často ji vodil domů do Libně k nemocnici na Bulovce, kde s rodinou bydlela, a pak sám dlouhé kilometry pěšky mířil nočními ulicemi do svého bytu v Dejvicích, s hlavou plnou snů.
Každý víkend ji brával k sobě na rodinnou chatu u Sázavy, kde ji nadšeně vítali jeho rodiče. Jana si získala i jejich srdce – „tu milou, slušnou a nadanou holku“ si Trojanovi starší zamilovali a tiše doufali, že právě ona bude jednou jejich snachou.
Ladislav a Jana tvořili na pohled dokonalý pár. On – začínající herec s dobrým srdcem, ona – krásná filmová hvězdička na vzestupu. Společně chodili na premiéry, do kaváren i parků. Trojan, obvykle nohama na zemi, začal věřit, že možná právě Jana je ta pravá, osudová žena jeho života.
Jenže tak jako se v příbězích velkých lásek často objeví zvrat, i tady na mladého herce čekalo kruté procitnutí. Jana Brejchová byla totiž natolik atraktivní a žádaná, že nezůstala dlouho jen jeho. V roce 1957 přijala roli ve filmu Štěňata, kde se poprvé potkala s mladým začínajícím režisérem jménem Miloš Forman.
Tehdy pětadvacetiletý Forman byl pohledný, sebevědomý a tak trochu drzý muž s jiskrou v oku. K osudovému setkání došlo během konkurzu k onomu filmu. Miloš Forman seděl v porotě a zatímco Brejchová předváděla svůj talent, on se bezostyšně zeptal před ostatními: „Ty prý chodíš s tím Láďou Trojanem?“ Jana zčervenala – co je mu do toho? A proč mi tyká? pomyslela si popuzeně.
Už pár dní předtím se náhodně potkali všichni tři u kavárny Slavie – Trojan, Brejchová i Forman – a Miloš zřejmě nehodlal promarnit svou šanci. Forman pozval Janu hned následující večer do Slavie na skleničku. Ona odmítla – připadal jí namyšlený a příliš si věřil. Navíc byla stále ještě oficiálně s Trojanem a nechtěla mu ublížit. Jenže Miloš byl vytrvalý lovec.
Druhý den při natáčení dělal, jako by se nic nestalo, což Janu překvapilo a zaujalo. Když skončilo filmování, Forman na ni čekal venku s motorkou: „Hele, máš smůlu. Mám motorku a jedeme na Mácháč do penzionu. Moje rodina ho tam má,“ oznámil jí sebejistě. Jana nakonec podlehla zvědavosti i vlastnímu pokušení.
Už za Prahou je zastihla prudká bouřka – provazy deště smývaly silnici a dvojice musela svůj plán změnit. Nocleh našli v malém hotelu na Mělníku. Tam, v letní noci plné hromů a blesků, se stalo něco nevratného. „Tam se to v noci stalo,“ vzpomínala později Jana Brejchová s narážkou na intimní sblížení s Formanem.
Jana věděla, že překročila hranici, za kterou není návratu. Forman ji uchvátil – byl zábavný, dobrodružný, měl motorku, svobodu a drzý šarm, kterému v jejích očích nemohl hodný Láďa konkurovat.
Po návratu do Prahy musela Jana učinit nejtěžší krok – ukončit vztah s Trojanem. Nechtěla se vymlouvat ani lhát. Vyhledala ho co nejdříve a jednoduše mu sdělila, že je mezi nimi konec. Ladislav nechápal. Cítil, jako by ho bodla přímo do srdce. „Už jsem ji miloval,“ pronesl pak hořce. Tohle byla osudová láska, o kterou právě přišel.
Dvojí zklamání a nový začátek
Zatímco Ladislav Trojan sbíral odvahu jít dál, Jana Brejchová a Miloš Forman prožívali bouřlivou romanci. Jejich vztah postupoval rychle – Forman si svou „kořist“ hlídal a Jana, opojená láskou i nově nabytou svobodou, se vrhla do víru života po boku talentovaného filmaře. Za půl roku po rozchodu s Trojanem už stála Jana s Milošem před oltářem.
Bylo jí čerstvě osmnáct a neváhala říct ano. Psala se druhá polovina 50. let, doba politického uvolnění po Stalinově smrti, a mladý režisér i herečka hleděli vstříc slibné budoucnosti – v osobním i profesionálním životě.
Ladislav Trojan se o jejich sňatku dozvěděl z doslechu a muselo ho to zabolelo podruhé. Ještě se zcela nevzpamatoval ze ztráty a už slyšel, že žena, kterou miloval, patří jinému i úředně. Přesto v sobě našel ryzost charakteru a veřejně o Janě nikdy neřekl křivého slova. V koutku duše však prožíval hlubokou deziluzi – ztratil víru v lásku? Možná na chvíli ano. Vrhl se do práce, aby zapomněl.
V té době se začínal objevovat ve filmech a brzy na to, na začátku 60. let, zazářil v populárním seriálu Tři chlapi v chalupě. Profesní úspěch mu do jisté míry vrátil sebevědomí. Aplaus publika hojil rány na duši jen částečně, ale pomohl mu znovu stát pevně na nohou.
I do Trojanova osobního života se však osud rozhodl vložit naposledy – tentokrát laskavě. Říká se, že do třetice všeho dobrého. Platilo to i pro Láďu Trojana. Když hostoval v divadle v Mladé Boleslavi, potkal tam mladou půvabnou zdravotní sestřičku Olgu. Shodou okolností nesla stejné křestní jméno jako dívka, která ho před lety opustila kvůli Havlovi, ale tahle Olga Kešnerová byla úplně jiná.
Po pár měsících známosti ji požádal o ruku. Bylo to v roce 1958 a Ladislav nechtěl nic ponechat náhodě. Rodičům novomanželů dali vědět až dodatečně; obě rodiny byly překvapené rychlostí, ale brzy pochopily, že tohle je skutečná láska. Ladislav Trojan konečně našel svou osudovou ženu, ve smyslu naplnění a trvalosti. „Bylo to moje nejšťastnější rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Nemohl jsem si vybrat lépe,“ prohlásil o desítky let později s dojetím.
Smíření
A co Jana Brejchová? Ta zažila s Milošem Formanem to, kvůli čemu Trojana opustila – vášeň a vzrušení – ale nedošla s ním klidu. Jejich manželství, uzavřené v mladické zamilovanosti, vydrželo pouhé čtyři roky. Budoucí oscarový režisér se ukázal být nevěrný společník. Nedokázal odolat půvabu jiných žen a Janě zanášel, kudy chodil.
Brejchová dlouho trpěla jeho zálety mlčky. Konec přišel roku 1962. Forman se zamiloval do půvabné baletky a vše prasklo. Když Jana zjistila, že manžel odjíždí na zájezd do ciziny i se svou milenkou, zhroutil se jí svět.
„Říkal mi, ať jsem klidná, že se nic neděje – že s ní je to jen románek a se mnou láska na celý život. Že ho ta baletka brzy omrzí, protože je to jako nemoc, z které se vyléčí,“ vzpomínala trpce Brejchová. Jenže dvaadvacetileté dívce těžko vysvětlovat, aby čekala, až manžela „přejde“ zálet. Požádala o rozvod a Formana opustila.
A co Olga Šplíchalová? S Václavem Havlem žila léta v nesezdaném svazku bohémského undergroundu, než se v 60. letech vzali. Prošla s ním všemi jeho životními kapitolami – od začínajícího dramatika, přes disidenta pronásledovaného režimem, až po prezidenta republiky.
Stala se první dámou, milovanou národem. Jejich manželství trvalo až do Olžiny smrti v roce 1996. I ona tedy naplnila svůj osud – po boku velkého muže, ale za cenu mnoha obětí a strastí veřejného života.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/ladislav-trojan-ivan-ondrej-kariera-herectvi-zeny-olga-havlova-formanova.A220726_144450_filmvideo_albe
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Trojan
https://cnn.iprima.cz/show-time/jana-brejchova-otevrene-o-svych-slavnych-milencich-o-panenstvi-prisla-s-trojanem-112771
https://www.tyden.cz/rubriky/vsechny-lasky-ladislava-trojana-havlova-brejchova-a-do-tretice-osudova_385408.html
https://www.krajskelisty.cz/praha/15947-brejchovou-mu-prebral-forman-tu-dalsi-pak-dokonce-budouci-prezident-a-pak-potkal-tu-se-kterou-ma-slavneho-syna-ivana-tajnosti-slavnych.htm
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/648061/milostna-zpoved-ladislava-trojana-kdo-mu-znicil-vztahy-s-brejchovou-a-olgou-havlovou.html
https://cnn.iprima.cz/show-time/jana-brejchova-otevrene-o-svych-slavnych-milencich-o-panenstvi-prisla-s-trojanem-112771
https://www.vlasta.cz/celebrity/ladislav-trojan-mlady-manzelka-ivan-trojan-josef-trojan/
