Článek
Halina Pawlowská se narodila roku 1955 v Praze do neobvyklé rodiny. Její otec Vasil Kločurak byl ukrajinský básník z Podkarpatské Rusi, který v roce 1939 odešel do Prahy a už se nikdy nemohl vrátit domů. V srdci zůstal zapáleným vlastencem – nezajímalo ho nic než svobodná Ukrajina, jak Halina vzpomíná.
Matka Zdeňka byla Češka a učitelka češtiny. Doma se proto mluvilo dvojjazyčně: s maminkou česky, s tatínkem ukrajinsky. Malá Halina tak žila dva životy – venku byla obyčejná česká holka v socialistické Praze, doma ji obklopoval svět huculských tradic a vyprávění o útlaku Ukrajinců.
Dětství však neměla ani zdaleka idylické. Otec se totiž i v Praze politicky angažoval za ukrajinskou věc, a tak celou rodinu sledovala StB a tátovi reálně hrozil sovětský gulag. Halina jako malá každou noc usínala s úzkostí, že si pro otce přijdou. „Když jsem zlobila, tak mi říkal, že mě odvlečou na Sibiř. Sibiř je můj děs z dětství,“ vzpomíná Pawlowská na otcovy výchovné metody.
Když v noci zazvonil zvonek, bála se, že tajní agenti přišli tátu odvést. Nebyla to planá paranoia: její strýc Štěpán Kločurak (otcův bratr) byl po válce zatčen a dvanáct let vězněn v nejobávanějším sovětském lágru ve Vorkutě. Trauma z gulagu se u Pawlowských dědilo.
Halina dokonce do svého pozdějšího filmu zakomponovala rodinnou historku – jako dospívající si koupila vysněnou prošívanou bundu, kterou však otec se strýcem hned rozstříhali, protože takové bundy jim připomínaly vězeňské mundúry z lágru, které oba nemohli ani vidět. Tak hluboké jizvy zanechal režim na její rodině.
Přesto Halina našla v rodině i dar, který ji provází celý život – lásku k příběhům. Tatínek byl vášnivý čtenář a maminka coby učitelka vedla dceru k literatuře. Už jako školačka psala povídky a snila o tom, že jednou bude spisovatelkou. Na konci 70. let vystudovala scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU, aby se naučila své milované příběhy vyprávět profesionálně.
Láska, která zůstala skrytá
Na FAMU Halinu nečekala jen kariéra, ale i osudová láska. Během studií se seznámila se spolužákem Zdeňkem a brzy se vzali. Svatba proběhla potají – rodiče novomanželů se o ní dozvěděli až po letech. Halina jako by od počátku tušila, že svou rodinu chce před veřejností chránit. V 80. letech se jim narodila dcera Natálie a syn Petr.
Pawlowská tehdy přijala několik krátkodobých zaměstnání mimo obor (pracovala například jako vychovatelka tělesně postižených dětí) a teprve koncem dekády začala naplno působit jako scenáristka. V roce 1989 uvedla spolu s režisérem Milanem Šteindlerem svou první celovečerní komedii Vrať se do hrobu!, k níž napsala scénář vycházející zčásti z jejích vlastních zážitků. Film o „věčném studentovi“ plný absurdního humoru se stal kultem závěru socialistické éry a naznačil Pawlowské talent psát s nadhledem o vážných věcech.
Její literární průlom však přišel až po pádu komunismu. Halina začala publikovat fejetony a povídky a roku 1993 vydala první novelu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, vtipný příběh ze života moderních třicátnic. Hned následující rok se dočkala obrovského úspěchu s polooautobiografickým románem Díky za každé nové ráno, v němž zúročila své vzpomínky na bizarní česko-ukrajinské dětství.
Kniha i stejnojmenný filmový scénář, který Pawlowská napsala, sklidily nadšení čtenářů i kritiky. Film (režie Milan Šteindler) získal Českého lva 1994 hned ve čtyřech kategoriích – za nejlepší film roku, scénář (Halina Pawlowská), ženský herecký výkon (Ivana Chýlková) i režii. Snímek byl dokonce vyslán do boje o Oscara. Pawlowská si tím upevnila pozici úspěšné scenáristky a spisovatelky.
Její rukopis – krátké prózy na pomezí povídky a fejetonu – se vyznačuje osobitým humorem a čerpá z vlastního života, milostných trablů, přátelství i rodinných vztahů. Postupně vydala desítky knih (dnes jich má na kontě bezmála třicet) a stala se jednou z nejčtenějších českých autorek vůbec.
Královna televizní zábavy
V 90. letech neváhala Pawlowská vstoupit i do médií, která byla do té doby pro ženy jejího typu téměř zapovězená. Roku 1988 nastoupila do zábavní redakce Československé televize a brzy nato začala sama moderovat. Její smích a pohotovost si získaly publikum – uváděla například odlehčený cestopisný cyklus Zanzibar nebo společenský týdeník V žitě (později Žito).
Vrchol její televizní kariéry ale nadešel v roce 1999, kdy Česká televize spustila originální talk show Banánové rybičky. V půlhodinovém pořadu před živým publikem Pawlowská probírala s hosty každodenní „jak přežít…“ témata (jak přežít učitele, diety, vánoční úklid apod.) a prokládala to svými vtipnými glosami.
Banánové rybičky se staly fenoménem přelomu tisíciletí – pro obrovský divácký ohlas se z původně dvoutýdenního cyklu stala týdenní stálice a v letech 2000, 2001 i 2002 vyhrál pořad v anketě TýTý jako nejpopulárnější televizní show roku. V dalších letech se Banánové rybičky pravidelně umisťovaly na špici divácké oblíbenosti.
Pawlowská si jako první žena tohoto formátu vysloužila status superstar televizní zábavy – byla prostě nepřehlédnutelná, jak svým kyprým zjevem a osobitým módním stylem, tak hlavně nakažlivým smíchem. V roce 2000 a 2001 dokonce převzala ocenění TýTý nejen za pořad roku, ale i jako Osobnost televize – porazila všechny tehdejší moderátorské kolegy-muže.
Co stojí za názvem Banánové rybičky? Netradiční titul pořadu odkazuje k povídce J. D. Salingera Den jako stvořený pro banánové rybičky. Příběh pojednává o muži, který spáchá sebevraždu, ale jeho název v sobě nese pozitivní poselství: v žádné životní situaci bychom neměli ztratit vůli žít ani smysl pro humor. A právě tím se Halina Pawlowská celou kariéru řídila. I na obrazovce, kam se zprvu typově vůbec nehodila, dokázala zúročit své životní motto – že dobrá nálada a vtip mohou být nejlepším lékem na trápení.
Kromě televize dobyla Pawlowská i další média. Krátce působila jako zástupkyně šéfredaktora deníku Telegraf a v roce 1993 se stala historicky první šéfredaktorkou nového společenského týdeníku Story. Po sedmi letech tento populární časopis opustila a založila si vlastní magazín Šťastný Jim, který získal ocenění Časopis roku.
Svými fejetony a postřehy přispívala také do časopisu Glanc, jehož byla roku 2006 spoluzakladatelkou. Podařilo se jí tak to, co před ní v takové šíři dokázal málokdo – úspěšně propojit svět literatury, televize i tištěných médií. Kam vstoupila, tam si našla své publikum.
Navzdory své publicitě si však Pawlowská bedlivě střežila soukromí. Po celou dobu, co moderovala a psala, držívala manžela Zdeňka stranou reflektorů. Ve společnosti se spolu objevovali jen výjimečně a Halina zásadně nemluvila o intimních rodinných záležitostech. Diváci ji znali jako vždy veselou dámu plnou historek – málokdo tušil, jaké starosti a pochybnosti skrývala za kulisami.
Smích přes slzy
Život však Pawlowské uštědřil i rány, vůči nimž humor jen těžko hledal odolnost. Tou největší zkouškou se stala smrt milovaného manžela Zdeňka. V létě 2013, po 37 letech společného života, Halinin manžel podlehl rakovině ve věku 60 let. Pawlowská, která do té doby působila vždy jako pevná žena, se zhroutila.
„Můj muž mě opustil těsně před Vánoci… Brečím v noci,“ svěřila se tehdy zdrcená spisovatelka v jednom rozhovoru. Její bolest umocnil fakt, že Zdeněk byl po celou dobu její pevnou oporou v pozadí – a najednou tu nebyl. Pawlowská se s prázdnotou vyrovnávala způsobem jí vlastním: sedla a začala psát.
Ještě téhož roku vznikla kniha Pravda o mém muži, láskyplná a dojemná vzpomínka na život s partnerem, proložená typickým halinovským humorem proti trudomyslnosti. „Chtěla jsem tím říct, jaký opravdu byl, proč se se mnou nerad ukazoval ve společnosti a jak probíhala jeho nemoc,“ vysvětlila spisovatelka důvody, proč zvolila terapii literaturou.
Osud bohužel nešetřil Halinu ani dál. Sotva stačila oplakat manžela, přišla další rána – za rok poté jí ve věku 95 let zemřela i maminka. „Moje maminka pro mě byla vším… Dožila se požehnaného věku a bylo mi ctí s ní prožít celý můj dosavadní život,“ uvedla Pawlowská v dojemném prohlášení po maminčině odchodu. Ačkoli se snažila držet, přiznala, že tak brzy po sobě ji dvě ztráty nejbližších doslova srazily na kolena.
Na veřejnosti se na čas stáhla a dopřála si smutek v soukromí. V rozhovorech později otevřeně mluvila o depresích, které ji postihly, i o tom, jak se cítila poloviční a vše ztratilo smysl – než se zase dokázala nadechnout.
Truchlení Halině ulehčovala rodina. Její dospělé děti Natálie a Petr ji nenechaly samotnou – brzy se k ní nastěhovaly i s vnoučaty, takže v pražském domě to opět začalo bzučet životem. Halina si uvědomila, že teď je tu pro druhé v nové roli babičky. A po čase se nebála dát sobě šanci na novou lásku.
Posledních pár let žije s filmovým producentem Karlem Czabanem. Jejich vztah je plný humoru – Czaban prý Halinu již několikrát požádal o ruku, vždy když byl v nějaké životní tísni. „O ruku mě žádá pokaždé, když je mu nejhůř nebo má na kahánku. Takže zatím žádná svatba nebude,“ směje se Pawlowská. Podruhé se vdávat nehodlá, ale lásku si užívá plnými doušky.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Halina_Pawlowsk%C3%A1
https://www.vlasta.cz/celebrity/halina-pawlovska-vaha-knihy-saty-ukrajina/
https://denikalarm.cz/2024/07/kdy-nekorektni-muzi-placou-a-kdy-se-smeji-a-co-na-to-halina-pawlowska/
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-proste-fenomen/803368/bananove-rybicky-proc-byla-talkshow-haliny-pawlowske-tak-popularni.html
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/halina-pawlowska-turchli-zemrel-jeji-manzel-zdenek.A130821_141923_lidicky_nh
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/halina-pawlowska-rozhovor-manzelka-matka.A151211_103240_lidicky_bib
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/267219/rana-pro-pawlowskou-rok-po-smrti-manzela-ji-zemrela-matka.html
