Článek
Ve slavném francouzském filmu Četník ze Saint Tropez si parta zlodějů stěžuje na nepovedenou akci. Nejmladší gangster z bandy rozčileně rozhodí rukama, protože policie jim právě zabavila ukradený sportovní vůz i s ukrytým obrazem: „Než jsem si stačil zapálit žváro… teda cigaretu!“ vykřikne dotčeně, než ho starší kumpán okřikne kvůli vulgaritě.
Tvář toho pohledného mladíka s pronikavýma očima patřila italskému herci Gabrielu Tintimu. V jedné z nejoblíbenějších komedií šedesátých let měl jen drobnou roli, ale divákům neunikl - a dobový tisk o něm mluvil jako o „italském Alainu Delonovi“.
Krasavec ve vedlejších rolích
Gabriele Tinti (vlastním jménem Gastone Tinti) přišel na svět 22. srpna 1932 v městečku Molinella nedaleko Boloni. Pocházel z prostředí mimo filmovou branži a prožil prosté dětství v poválečné Itálii. Jako pohledný a ctižádostivý mladík ale zamířil k herectví.
Začínal v divadle a počátkem 50. let se poprvé mihl před kamerou v menších rolích. Už ve 22 letech ho významný režisér Carlo Lizzani obsadil do filmu Cronache di poveri amanti (1954), kde si zahrál po boku Marcella Mastroianniho. Byť šlo jen o epizodu, pro Tintiho to byl vstup mezi profesionály italského filmu.
V následujícím desetiletí se Tinti objevil v téměř všech myslitelných žánrech. Zahrál si ve válečných dramatech, historických eposech i dobrodružných snímcích typu David a Goliáš (1960). V roce 1962 ho režisér Vittorio De Sica obsadil do poválečné psychologické fresky Vězňové z Altony, kde se na plátně mihl vedle herecké legendy Sophie Lorenové.
Následovala účast v hvězdně obsazené komedii Nejkratší den (1963) a role v kriminálce Pláč pro banditu (1964) s Linem Venturou. Roku 1964 se Tinti poprvé setkal i s Louisem de Funèsem - a to právě v Četníkovi ze Saint Tropez, kde ztvárnil onoho nešťastného mladého gangstera.
Díky modrým očím a charismatickému pohledu si začal získávat pověst filmového oblíbence. Novináři ho v té době označovali za „italského Delona“, protože připomínal tehdejší francouzskou hvězdu Alaina Delona.
Navzdory pohledné tváři a mezinárodním štacím však Tinti nikdy úplně neprorazil jako hlavní hvězda. Spíše zůstával všestrannou ozdobou vedlejších rolí. Ani po boku De Funèse v další komedii (Pošetilost mocných, 1971) či v koprodukční sci-fi Let Fénixe (1965) režiséra Roberta Aldricha nepřekročil stín vedlejších postav.
Byl profesionálem, který se dokázal přizpůsobit každému žánru, od westernu (Syn Djanga, 1967) až po horor. Jeho nezapomenutelný profil a spolehlivé herectví zajistily stálý zájem režisérů - k plnohodnotné filmové slávě mu však vždy kousek scházel.
Od spaghetti westernů k erotickému filmu
Na přelomu 60. a 70. let se italská kinematografie proměnila a s ní i Tintiho kariéra. Zatímco dříve natáčel i s uznávanými tvůrci, od roku 1970 přibývalo nízkorozpočtových snímků kategorie „béčkových“ žánrů. Tinti se neváhal přizpůsobit. V roce 1969 přijal roli v drsném dramatu Barbagia - jako partner mladého Terence Hilla se objevil ve filmu o sardinských banditech natočeném podle skutečných událostí.
V dalších letech ho čekaly i první role v hororech. Režisér Mario Bava ho obsadil do mysteriózního thrilleru Lisa a ďábel (1973) a o rok později Tinti hrál v okultním hororu L’Ossessa (1974), známém také jako Rekviem za okouzlenou. Právě v těchto letech se začal více svlékat před kamerou - a směřoval do světa erotických filmů.
Roku 1973 se Tinti rozvedl se svou první manželkou, brazilskou herečkou Normou Bengellovou. Jeho další životní i profesní kapitola měla začít zanedlouho na exotickém natáčení, které původně vypadalo jako jednorázová zakázka.
V polovině 70. let totiž italský filmový průmysl zachvátila vlna erotických snímků inspirovaných francouzským soft-core hitem Emmanuelle (1974). Producenti chtěli rychle přijít s vlastní, ještě odvážnější verzí: zrodila se série filmů o „černé“ Emanuelle, cestovatelce a fotoreportérce, která zažívá sexuální dobrodružství po světě.
Do hlavní role tvůrci obsadili mladičkou herečku a modelku tmavé pleti jménem Laura Gemser, původem z Indonésie. A pro jednu z mužských rolí získali ostříleného, tehdy 43letého Gabrieleho Tintiho, který neměl problém s nahotou před kamerou.
Černá Emanuella a osudové setkání
Nairobi 1975. Štáb režiséra Adalberta Albertiniho natáčí první film ze série Black Emanuelle. Africké slunce pálí a v jedné z milostných scén dochází na odvážné záběry. Gabriele Tinti a o necelých osmnáct let mladší Laura Gemser spolu mají předstírat vášnivý akt.
Jenže brzy je všem na place jasné, že žádné velké předstírání se nekoná. Mezi hercem středního věku a exotickou kráskou přeskočilo skutečné jiskření. Intenzivní pracovní vztah rychle přerostl ve skutečný románek. Tinti byl Laurou okouzlený od prvního setkání a mladá herečka se kvůli němu nebála zcela změnit život. Krátce po dotočení filmu se natrvalo přestěhovala do Itálie a 1976 si Gabrieleho vzala za manžela.
Z prvního Black Emanuelle (1975) se stal ve své kategorii kasovní trhák. Gemser ve filmu ztvárnila sebevědomou dobrodružnou ženu, která beze studu objevuje sexualitu napříč kontinenty. Gabriele Tinti dostal roli jednoho z milenců - pozorného kultivovaného společníka, který hlavní hrdinku provází při jejích cestách.
Snímek sice kritika odsoudila jako pokleslou zábavu, ale publikum si našel. Pro Tintiho znamenal víc než jen další štaci. Během několika týdnů v Keni potkal partnerku pro zbytek života a zároveň se stal součástí zcela nového filmového fenoménu.
Od svatby roku 1976 působili Gabriele a Laura Tintiovi takřka výhradně společně. Vytvořili sehranou dvojici před kamerou i v osobním životě a pokračovali v rozjeté sérii erotických dobrodružství. Během necelých deseti let spolu natočili přes dvě desítky filmů tohoto žánru.
Slavná Černá Emanuelle se dočkala řady pokračování a variací. V snímcích jako Emanuelle v Bangkoku (1976) nebo Emanuelle a poslední kanibalové (1977) hrál Tinti po boku své ženy vždy pohledného muže - ať už to byl ctitel, manžel, nebo záhadný cizinec - který se zaplétá do erotických epizod titulní hrdinky.
Pro diváky měl skutečný manželský pár na plátně zvláštní přitažlivost. Režisér Joe D’Amato, který sérii převzal, jejich „autentickou chemii“ záměrně využíval.
Kromě série Emanuelle pronikli Tintiovi i do dalších odnoží dobové erotické kultury. Společně si zahráli v dráždivém thrilleru Eva nera (1976), v němž Gemser vystupovala jako hadí tanečnice svádějící staršího boháče. Následovala italsko-španělská komedie El periscopio (1979) a kontroverzní drama Porno Esotic Love (1980) s extravagantními erotickými scénami.
Tyto filmy byly určené spíše pro export do zahraničí a pro okruh fanoušků béčkové kinematografie. V rodné Itálii zůstávaly na okraji a do běžné distribuce se často dostávaly jen v silně cenzurované podobě. Laura Gemser se časem netajila tím, že ji natáčení explicitních scén unavovalo a psychicky vyčerpávalo. Koncem 80. let se proto začala herectví vyhýbat. Gabriele Tinti ovšem v kariéře pokračoval dál - herectví pro něj bylo zároveň obživou i celoživotní profesionální řemeslo.
Ještě v osmdesátých letech dokázal Tinti rozšířit svůj repertoár nad rámec erotického žánru. Zahrál si například v akčním sci-fi Endgame - Bronx lotta finale (1983), jednom z řady italských postapokalyptických filmů, které reagovaly na úspěch Šíleného Maxe. Ke konci dekády se objevil i v několika televizních projektech a hororech.
Tempo natáčení však postupně zpomaloval. V roce 1988 hrála Laura Gemser v jeho posledním společném filmu (Odlesky světla), poté hereckou kariéru ukončila a stáhla se do ústraní. Tinti se naposledy objevil před kamerou v televizním snímku Bar Tango (1991) jako stárnoucí tanečník tanga. Ještě na sklonku života přijal nabídku do dalšího projektu ve Francii - k tomu už ale nedošlo.
Dne 12. listopadu 1991 Gabriele Tinti náhle zemřel na srdeční selhání. Bylo mu pouhých 59 let. Podle blízkých přátel byl celý život silný kuřák a jeho srdce náporu neodolalo. Osudnou se mu stala příprava na pracovní cestu: krátce před plánovaným odletem do Francie jej zradilo zdraví.
Laura Gemser, která manžela doprovázela takřka na všech natáčeních, zůstala v momentě jeho smrti po boku. S Gabrielem prožila patnáct let života a až do konce ho podporovala v dobách úspěchů i nejasných vyhlídek. Po jeho odchodu se již nevdala a stáhla se definitivně z filmového světa.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriele_Tinti_(actor)
https://www.csfd.cz/tvurce/6235-gabriele-tinti/biografie/
https://www.fondazionecsc.it/evento/la-vera-storia-di-gabriele-tinti/
https://www.giostrafilm.it/come-in-un-film-2/
https://lostgirls.home.blog/2021/03/31/the-exploitation-and-redemption-of-laura-gemser/
https://www.mymovies.it/persone/gabriele-tinti/99/
https://www.cinematografo.it/film/emanuelle-nera-dhunqdoh
https://www.programme-television.org/news/cinema/films-comedie/la-folie-des-grandeurs-france-2-gabriele-tinti-le-delon-italien-4300433
