Článek
V roce 2000 dorazil do malého tokijského centra pro výuku o holokaustu hnědý kufřík. Na víku bylo bílou barvou napsané jméno Hana Brady, datum 16. května 1931 a německé slovo Waisenkind. Sirotek.
Fumiko Išioka, která centrum vedla, si kufřík nevybrala kvůli velké historické hodnotě. Chtěla dětem v Japonsku ukázat něco, co dokážou pochopit. Jenže o Haně Bradyové nikdo v Tokiu nic nevěděl. Na kufříku bylo jméno, datum narození a jedno slovo. Fumiko začala psát do Evropy, hledat v archivech a ptát se lidí, kteří mohli vědět, komu kufr patřil.
Postupně se dostala k dívce z Nového Města na Moravě. K jejím rodičům Karlovi a Markétě. K bratrovi Jiřímu, který přežil Terezín, Osvětim i pochod smrti a po válce odešel do Kanady. A k příběhu rodiny, která před válkou žila obyčejný život v domě nad obchodem na náměstí.
Dům nad obchodem
Hana Bradyová se narodila 16. května 1931. Dětství prožila v Novém Městě na Moravě, kde její rodiče Karel a Markéta Bradyovi provozovali obchod. Rodina bydlela ve žlutém domě na hlavním náměstí, přímo nad svou vlastní prodejnou.
Karel Brady nebyl jen obchodník. Hrál fotbal, působil u dobrovolných hasičů, aktivně se účastnil místního společenského života a podporoval umělce. Markéta byla v rodině i mezi přáteli známá jako veselá žena, která měla ráda lidi a dokázala je rozesmát.
Hana měla staršího bratra Jiřího. Narodil se v roce 1928, takže byl o tři roky starší. Děti si hrály spolu, hádaly se, lyžovaly, jezdily na výlety a pomáhaly v obchodě. V rodinných vzpomínkách se zmiňuje i pes Sylva. V domě se pracovalo skoro celý týden. Karel a Markéta si ale později začali dělat volno v neděli, aby mohli být s dětmi. Otec jim na potoce za domem postavil malý můstek a Jiří si tam stavěl hráz, aby měl hluboké jezero pro loďky.
V březnu 1939 přišla okupace. Hana měla sedm let. V Protektorátu Čechy a Morava začala platit protižidovská nařízení, která se postupně dostávala i do běžného života.
Hana a Jiří nesměli do kina. Nakupovat mohli jen v určených hodinách. Pak přišel zákaz chození do školy. Haně bylo devět let a byla ve třetí třídě. Rodiče pro ni a Jiřího sehnali domácího učitele, protože vzdělání pro ně bylo důležité.
Změnilo se i město. Lidé, kteří Bradyovy znali roky, najednou viděli židovskou rodinu označenou jinak než ostatní. Někteří pomáhali. Jiní se báli. Další se přizpůsobili tomu, co po nich chtěla nová moc.
V březnu 1941 zatklo gestapo Markétu Bradyovou. Poslala peníze svému bratrovi, aby mu pomohla utéct. Nejdřív ji odvezli do Jihlavy, potom do Ravensbrücku. Z tábora se snažila dětem psát. V dopisech se ptala na rodinu a na děti, vůbec nemluvila o sobě. Z přídělu chleba vyráběla drobné přívěsky a dárky a posílala je domů.
Na podzim 1941 zatkli Karla Bradyho. V Novém Městě jeden židovský muž odmítl nosit hvězdu a místní nacistický úředník nechal zatknout všechny židovské muže. Karel skončil ve vězení gestapa a potom v Osvětimi. Byl tam zavražděn 14. července 1942. Markéta byla v říjnu 1942 deportována z Ravensbrücku do Osvětimi a tam také zavražděna. Hana a Jiří zůstali bez rodičů.
U tety a strýce
Po zatčení rodičů si děti vzala teta Heda a strýc Ludvík Hájkovi. Nebylo to bezpečné ani pro ně. Heda byla příbuzná z židovské rodiny a i ona se později dostala do Terezína. Ludvík nebyl Žid, ale úřady ho donutily k formálnímu rozvodu. Hana a Jiří u nich bydleli do května 1942. Potom přišel transport.
Dne 18. května 1942 byli deportováni z Třebíče do Terezína. Hana měla čerstvě jedenáct let. V databázi obětí je u ní zapsán transport Av, číslo 597. Spolu s ní bylo deportováno 720 lidí. Válku z tohoto transportu přežilo 41.
Po příjezdu do Terezína Hanu s Jiřím rozdělili. Dívky a chlapci bydleli zvlášť. Jiří se dostal do chlapeckého domova, Hana do dívčího prostředí v terezínském ghettu. Sourozenci se mohli vídat jen omezeně.
Terezín nebyl domov, ale děti se v něm i tak snažily dodržovat řád, který jim připomínal normální život. Dospělí, mezi nimi bývalí učitelé, vychovatelé a sociální pracovníci, se starali, aby děti měly pořádek, výuku, práci a aspoň kousek dětského světa. Hana v Terezíně onemocněla encefalitidou. Nemoc mohla být smrtelná, ale přežila ji. Po uzdravení se vrátila mezi ostatní děti.
Chodila na tajné vyučování, zpívala a kreslila. V Terezíně působila výtvarnice Friedl Dicker-Brandeisová, která vedla děti k malování. Jedna z jejích terezínských známých, Heda, v anglických materiálech Hedy, později vzpomínala, že Haně říkala Bradička. Spaly jednou vedle sebe na slamnících v podkroví, když jejich domov L410 dočasně vyklízeli kvůli dezinfekci. Povídaly si o rodině, o životě před válkou a o tom, co se kolem nich děje.
Heda vzpomínala i na hodiny kreslení, při kterých se učily perspektivu s tužkou. S Hanou se tomu smály. Jindy ji Hana prosila, aby jí zpívala písničky Voskovce a Wericha. Měla ráda písničku Stonožka. V šicí dílně se Hana učila šít. Byla začátečnice. Párala, dělala uzly a smála se vlastním chybám. Nakonec si zvládla ušít modrou blůzku a měla z ní radost.
Jiří odjel první
V září 1944 byl Jiří Brady deportován z Terezína na východ. Dostal se do Osvětimi. Při selekci prošel na stranu práce a přežil. V Terezíně ale Hana nevěděla, co přesně se s ním stalo. Když se v říjnu 1944 objevilo její jméno na transportním seznamu, doufala, že bratra uvidí. Před odjezdem požádala příbuznou Aničku, aby jí pomohla s vlasy. Chtěla vypadat hezky, až se s Jiřím znovu setká.
Dne 23. října 1944 odjel z Terezína transport Et do Osvětimi. Hana Bradyová v něm měla číslo 348. V transportu bylo 1714 lidí. Z nich 1517 nepřežilo. Hana do Osvětimi dojela jako třináctiletá dívka. Po příjezdu byla zavražděna v plynové komoře. Jiří ji už nikdy neviděl.
Jiří Brady přežil Osvětim i pochod smrti. Osvobození se dočkal v lednu 1945. Domů do Nového Města se vrátil přes válkou zničenou Evropu až v květnu. Našel tetu, strýce a příbuzné, ale rodiče ani sestra se nevrátili. Po válce se vyučil instalatérem a snažil se začít znovu. Po únoru 1948 už v Československu neviděl budoucnost.
Odešel přes Rakousko a v roce 1951 se usadil v Kanadě. V Torontu si založil nový život, rodinu a firmu. O Haně mluvil až později. Mnoho přeživších dlouho nemluvilo vůbec nebo jen málo. V Jiřího případě se to změnilo díky kufříku, který se objevil v Japonsku.
Fumiko Išioka pracovala v Tokiu s dětmi, které o holokaustu věděly málo. Chtěla jim ukázat předměty, které patřily dětem z Evropy. Navštívila Osvětim a požádala o zapůjčení věcí, které by mohly být pro děti srozumitelné.
Mezi předměty přišel kufřík. Byl prázdný. Na víku stálo jméno Hana Brady, datum narození a slovo Waisenkind. Děti v Tokiu se ptaly, kdo Hana byla, odkud přišla a proč měla na kufru napsáno, že je sirotek. Fumiko začala pátrat. Psala do Osvětimi, do Terezína, hledala transportní záznamy a ptala se lidí, kteří mohli znát jméno Brady.
V Terezíně se jí podařilo najít stopy po Haně. Postupně zjistila, že Hana měla bratra, který přežil a žije v Kanadě. Jiří Brady dostal zprávu, že se někdo v Japonsku ptá na jeho sestru. Do Tokia pak putovaly jeho fotografie, vzpomínky a dopisy.
Kanadská rozhlasová producentka Karen Levine o příběhu připravila dokument pro CBC. Z dokumentu vznikla kniha Hana’s Suitcase, česky Hanin kufřík. Poprvé vyšla v roce 2002. Kniha nevypráví jen o Haně. Střídá její život před válkou a za války s pátráním Fumiko Išioky v Japonsku.
Příběh se dostal do škol, muzeí a divadel. Překládal se do dalších jazyků a používal se ve výuce o holokaustu. Později se ukázalo, že kufřík vystavený v Tokiu nebyl původní. Originál byl zničen při požáru v Birminghamu v roce 1984, když byl zapůjčen na výstavu.
Muzeum v Osvětimi nechalo vyrobit repliku podle fotografií.
Zdroje:
https://www.holocaust.cz/en/database-of-victims/victim/78945-hana-bradyova/
https://www.hanassuitcase.ca/
https://mzv.gov.cz/ottawa/en/culture_and_education/story_of_hana_s_suitcase_exhibition_and.html
https://perspectives.ushmm.org/item/letter-by-marketa-brady-from-ravensbrueck
https://english.radio.cz/hanas-suitcase-a-tragic-story-holocaust-a-message-hope-8079485
https://museeholocauste.ca/en/activities/hana-suitcase/
https://museeholocauste.ca/app/uploads/2026/01/2012_hanasuitcase_photoalbum_en_compressed.pdf
https://museeholocauste.ca/app/uploads/2026/01/mhm_valisehana_ang_sk_v2_compressed.pdf
https://www.yadvashem.org/education/educational-materials/books/hana-suitcase.html
https://www.korunavysociny.cz/turisticke-cile/2513-rodina-brady
https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/valka-holokaust-muzeum-nove-mesto-na-morave-hana-brady-satek-kufr-vysocina.A230413_719584_jihlava-zpravy_mv/foto
