Článek
Dne 26. května 1936 vyrazilo na školní výlet z jihomoravské obce Rakvice celkem 109 dětí z tamní obecné školy, převážně žáků čtvrté a páté třídy. Doprovod zajišťovali řídící učitel Bohumil Horňanský a další dva pedagogové, Zdeňka Žáková a Jindřich Novotný.
Cílem výpravy byly Pálavské vrchy, vzdálené asi 12 km. Aby se mohly zúčastnit i děti z chudších rodin, domluvil Horňanský s místními sedláky, že děti svezou formanskými povozy zdarma (každý žák platil jen symbolickou 1 Kčs kočím za celý výlet). Osm koňských povozů vyjelo od školy po osmé hodině ráno, děti byly veselé, cestou zpívaly a panovala sváteční nálada.
Trasa vedla přes obec Nové Mlýny, kde bylo nutné překonat řeku Dyji – v té době zde chyběl most, a tak byl naplánován převoz přívozem. Převoz zajišťoval místní převozník Leopold Schuster na dřevěném voru patřícím mlynáři Josefu Veverkovi.
Pramice sloužila od roku 1925, ale byla ve špatném technickém stavu a udržovaná jen provizorně. Řeka Dyje navíc byla v onen den rozvodněná po nedávných vydatných deštích – hladina byla asi o 1,5 metru výše než normálně a proud velmi silný. Už v roce 1934 bylo přitom u Nových Mlýnů připraveno dřevo na stavbu mostu, k té však do tragédie ani poté nedošlo.
Když výprava dorazila k přívozu, povozy nepřijely současně a děti čekaly na břehu postupně. Mnohé děti znejistěl pohled na mohutný tok zakalené Dyje a váhaly vstoupit na vratký vor. První převoz přesto proběhl bez potíží – na vor se odvážilo jen 7 dětí a jeden vůz s koňmi. Druhý vůz s patnácti dětmi následoval úspěšně za nimi. Na protější (pravý) břeh se tak dostali první školáci i řídící učitel Horňanský, který jel druhou pramicí. Když však viděl, že další pár koní na třetí várku je neklidný, rozhodl se vrátit zpět na levý břeh, aby pomohl situaci zvládnout.
Osudný převoz přes Dyji
Mezitím na břehu stály desítky nedočkavých dětí. Jakmile Schuster přistál s prázdnou pramicí zpět u břehu, začaly se houfovat k třetímu převozu. Na vor vstoupil povoz s koňmi řízený 25letým kočím Františkem Belechem a přidaly se desítky dětí – jednak ty z třetího vozu, ale i další, které mezitím dojely za nimi.
Varování, aby se pramice nepřetížila převozník nebral v potaz. Podle svědků převozník dokonce prohlásil „jen ať se děti svezou“ a vpustil jich na vor neúměrně mnoho. Nakonec se na vratké plošině tísnilo zhruba 52 školáků spolu s několika dospělými – více než trojnásobek toho, co by bylo bezpečné (učitelé později uvedli, že správně nemělo jet víc než 15 dětí). Těžce přetížená pramice se zpočátku nemohla od břehu vůbec pohnout. Když se společným úsilím vor přece jen uvolnil a vyjel, bylo bohužel zaděláno na tragédii.
Asi 10 metrů od břehu začala do pramice prudce zatékat voda. Děravé a shnilé bočnice voru tlak vody nevydržely a dovnitř se valily proudy vody. Děti, které uviděly stoupající vodu, instinktivně couvaly před zatopenou částí, čímž se všechny nahrnuly na záď a loď nebezpečně naklonily.
Během okamžiků se vor rychle naplnil a levým bokem se ponořil pod hladinu, načež se celá pramice zlomila a potopila. Vše, co na ní bylo – děti, lidé, vůz i koně – se náhle ocitlo v rozbouřené řece.
Nastal výjev hrůzy, který místní kronika popisuje jako „strašné zděšení a nářek“. Silný proud Dyje okamžitě strhával bezbranné děti a unášel je směrem k asi 150 metrů vzdálenému jezu. Většina dětí nebyla dobrými plavci, některé vůbec plavat neuměly.
Mezi dětmi ve vodě zavládla panika. Některé se ještě pokoušely zachytit plovoucích prken z rozlámaného voru, jiné se jen bezmocně zmítaly a polykaly vodu. Dva starší chlapci, kteří tušili nebezpečí, stihli ještě v poslední vteřině těsně po vyplutí z pramice vyskočit zpět do mělké vody u břehu – právě tito dva byli jediní z „třetí jízdy“, kdo vyvázli suchou nohou. Většina ostatních se však během několika minut utopila.
Záchranné akce a oběti tragédie
Příšerný výjev se snažili okamžitě zmírnit dospělí z doprovodu. Učitel Jindřich Novotný, který zůstal na břehu, se vrhl do rozbouřené řeky na pomoc tonoucím. Společně s jedním z kočích vylovil asi deset dětí – mezi zachráněnými byla i jeho vlastní osmiletá dcerka Blanka. Další členové výpravy, kočí František Hrdina a Josef Průdek, také dokázali dostat z vody několik topících se dětí. Třetí vozka, Alois Pozděch, s pomocí větve vytáhl na břeh jednu z dívek.
Během pár minut tak přišlo o život 31 rakvických školáků ve věku pouhých 8–11 let (22 dívek a 9 chlapců). Zahynul také 23letý kočí František Belech, který se pokoušel zachránit své koně i svěřené děti. Naopak 21 dětí z převržené pramice se podařilo živé dostat na břeh (některé byly v bezvědomí, ale lékařům se je podařilo oživit).
Okamžitě se rozběhly rozsáhlé záchranné a pátrací akce. Alarmováni byli četníci z okolí, do hodiny dorazil na místo okresní soudce dr. Nárožný z Hustopečí a převzal řízení zásahu. Přijela také armáda: ženijní jednotka z Břeclavi (shodou okolností cvičící poblíž) a generál Hasal z Brna nabídli pomoc při hledání těl.
U řeky byly rozmístěny výkonné reflektory, které noc proměnily v den, a desítky hasičů pročesávaly vody Dyje po celou noc. Hladina zůstávala rozbouřená a zakalená, což komplikovalo hledání. Přesto byla ještě týž den nalezena a vytažena první těla.
Následující dny bohužel potvrdily nejhorší obavy. Pouze 11 z 31 dětí se podařilo vylovit v prvních dvou dnech po neštěstí. Další začala vyplavovat až později, jakmile se jejich těla uvolnila z víru u jezu. Do 3. června (po týdnu) se našla většina zbývajících – po 5–6 dnech vyplavala silně znetvořená těla, která Dyje dosud zadržovala. Dvě děti ovšem řeka dlouho nevydala vůbec.
Teprve o několik týdnů později našel rybář v rákosí 6 km po proudu jedno z pohřešovaných tělíček. Poslední oběť se nenašla celá nikdy – až po více než třech měsících bylo na vzdálených lukách objeveno jen torzo dětského tělíčka, ruka Boženky Pešové, kterou tam rozvodněná Dyje zanesla.
Hromadné pohřby v Rakvicích
Tragédie nevídaného rozsahu zasáhla obec Rakvice jako ničivý blesk z čistého nebe. Celá vesnice upadla do smutku – mnoho rodin přišlo o dítě, některé dokonce o dvě. Školní budova se proměnila v provizorní márnici; ve třídách ležely rakve s malými oběťmi a rodiče tam chodili identifikovat své děti. Ještě v den neštěstí večer oznámilo obecní zastupitelstvo vyhlášení smutku a začaly přípravy na pohřeb.
První hromadný pohřeb se konal už 28. května odpoledne, tedy pouhé dva dny po nehodě. Před rakvickým kostelem bylo vystaveno 11 bílých dětských rakví, ozdobených květinami a věnci od spolužáků. Podle svědků nezůstalo jediné oko suché v zástupu asi 5 000 lidí, kteří se pohřebního rozloučení účastnili. Celá jižní Morava byla tragédií otřesena a do Rakvic se sjelo množství lidí projevit soustrast.
Další pohřby následovaly, jak byly postupně nacházeny a identifikovány další oběti. Druhý společný pohřeb proběhl 30. května a třetí 3. června. Protože některá tělíčka nalezená po několika dnech byla k nepoznání, docházelo i k záměnám – v jednom případě byli rodiče krátce mylně informováni o nalezení své dcery, aby se pak ukázalo, že jde o jiné dítě.
Poslední nalezené ostatky Boženy Pešové byly uloženy do hrobu až v září 1936, více než tři měsíce po neštěstí. Všechny dětské oběti nakonec spočinuly pohromadě v čestném hrobě na rakvickém hřbitově. Celkem bylo uspořádáno pět smutečních obřadů a pohřbů, než byla pochována i poslední z tragicky zesnulých dívek.
Vyšetřování příčin a soudní dohry
Bezprostředně po neštěstí na místo dorazili také vyšetřovatelé – četníci, soudci a soudní znalci. Už předběžná šetření poukazovala na vážná pochybení. Forenzní expert prof. Josef Petřík ohledal trosky pramice a konstatoval, že plavidlo bylo ve zcela dezolátním stavu: boční stěny shnilé a děravé, netěsné dno provizorně ucpané hadry.
Navíc onoho dne převozník zanedbal povinnost před každou plavbou vodu z dna vylévat. Kombinace této technické závady s mimořádně vysokou vodou a neukázněným naložením voru (nerovnoměrně rozestoupené děti) pak vedla k fatálnímu převržení.
Ještě na místě vydal okresní soudce příkaz zatknout převozníka Schustera. Ten byl sice později propuštěn, ale k soudu už šel jako hlavní obžalovaný spolu s mlynářem Veverkou (provozovatelem přívozu) a třemi pedagogy, kteří výlet vedli. Soudní proces začal na podzim 1936 u zemského soudu v Brně a vzbudil mimořádnou pozornost veřejnosti.
Po sérii líčení vynesl senát rozsudky 16. září 1936. Převozník Leopold Schuster (53) byl uznán vinným z hrubé nedbalosti a odsouzen k 10 měsícům těžkého žaláře, zostřeného jedním půstem měsíčně. Mlynář Josef Veverka (65) vyvázl s trestem 5 měsíců vězení, ovšem s podmíněným odkladem na 3 roky.
Řídící učitel Bohumil Horňanský (41), učitel Jindřich Novotný (34) a učitelka Zdeňka Žáková (22) byli soudem zproštěni obžaloby – nebylo prokázáno, že by porušili své povinnosti natolik, aby nesli trestněprávní vinu na neštěstí.
Státní zástupce se však s osvobozením učitelů nehodlal smířit a proti rozsudku podal odvolání. Případ tak projednal v následujícím roce ještě vyšší soud, jenž nakonec potvrdil tresty pro převozníka a mlynáře a udělil podmíněné tresty i pedagogům. Dodatečně byli Horňanský odsouzen k 6 měsícům, Novotný a Žáková k 5 měsícům vězení, všechny tyto tresty však podmíněně odloženy na zkušební dobu 3 let. Z trestního hlediska tím byla kauza uzavřena.
Horší osud stihl hlavního organizátora výletu, řídícího učitele Bohumila Horňanského, po lidské stránce. Tento vážený kantor a legionář se během několika hodin od tragédie stal pro část místních ztělesněním viníka. Podle svědků mu zcela zešedivěly vlasy a psychicky se zhroutil už v den neštěstí.
Ministerstvo školství navíc záhy přeložilo všechny tři učitele z Rakvic na jiné školy. Horňanský strávil zbytek života jako učitel v Moravských Budějovicích, kde v roce 1977 zemřel, aniž by se kdy do Rakvic vrátil.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nehoda_voru_na_Dyji_(1936)
https://www.rakvice.cz/obec-1/informace-o-obci/historie/skolni-vylet-1936/?zmena-vzhledu=1&lang=cs
https://www.denik.cz/z_domova/rakvice-dyje-katastrofa.html
https://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/jako-jedini-prezili-skolni-vylet-ted-zavzpominali-v-rakvicich-na-utonule-deti-20.html
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-brno-brnane/494113/smireni-po-81-letech-ucitel-se-vraci-k-detem-ktere-se-utopily-pri-skolnim-vylete.html
https://is.muni.cz/th/iwwd6/diplomka_TISK.pdf
https://badatele.net/desitky-mrtvych-deti-nejtragictejsi-skolni-vylet-nasich-dejin/
