Článek
Emanuel Viktor Voska se narodil v Kutné Hoře-Hlouškově v roce 1875. Nejčastěji se uvádí 4. listopad, i když na některých místech se objevuje také datum 6. listopadu. Jisté je místo narození i to, že pocházel z chudých poměrů.
Jeho otec byl kameník. Rodinu brzy zasáhla tragédie, protože zahynul při práci v lomu. Emanuel se přesto později vyučil stejnému řemeslu. Nebyla to práce pro slabé. Kámen, prach, těžké nástroje, dřina od rána do večera. Jenže právě tohle řemeslo ho nakonec dostalo až za oceán.
Mladý Voska se také brzy začal zajímat o politiku. Měl blízko k sociálním demokratům a nebál se mluvit nahlas. A to se mu málem nevyplatilo.
V roce 1894 se v kutnohorské sokolovně zúčastnil veřejné schůze žen. Tam ostře kritizoval poměry v sedlecké tabákové továrně. Okresní hejtman mu podle Českého muzea stříbra pohrozil vězením. Voska se dlouho nerozmýšlel.
Sehnal trochu peněz mezi příbuznými a na podzim roku 1894 odjel do Spojených států. Za ním později přijela i jeho nastávající manželka Anna Ročňáková.
V Americe dělal těžkou práci, živil se, jak se dalo, a postupně se posouval dál. Pracoval jako dělník, tajemník, redaktor, mistr a nakonec se stal majitelem továren a lomů.
Dům v New Yorku, kam chodil i Masaryk
Voska se v Americe neztratil. Vypracoval se, měl rodinu, podnikal a zároveň se pohyboval mezi českými krajany.
V New Yorku měl dům v 86. ulici. A právě tam se scházeli lidé, kteří později hráli velkou roli v boji za samostatnost. Podle Českého muzea stříbra byl u Vosky hostem nejen Tomáš Garrigue Masaryk, ale také Milan Rastislav Štefánik, Vojta Beneš a další čeští politici a veřejní činitelé.
Masaryk přijel do Ameriky už v roce 1902. S Voskou si rozuměli. Oba nesnášeli rakouský absolutismus, oba věřili v českou věc a oba dokázali pracovat s krajany v zahraničí. Jenže tehdy ještě nikdo netušil, jak důležité bude jejich spojení o pár let později.
V červnu 1914 přijel Voska po letech zpět do Evropy. Chtěl jednat o zpravodajích a novinových depeších pro americké krajanské noviny. Jenže do toho přišel atentát v Sarajevu a Evropa se začala řítit do války.
Masaryk ho požádal o nebezpečnou službu. Voska měl dopravit do Londýna tajné informace o vojenské a hospodářské situaci Rakouska-Uherska. Jenže takový dokument se nedal jen tak vzít do kufru. A tak se pašovalo postaru.
Podle tradované epizody měl Voska část informací ukrytou v podrážkách bot. Jeho dcera Villa měla další část ve šněrovačce. Dokumenty potom předali v Londýně Henrymu Wickhamu Steedovi z deníku The Times. Tím začala Voskova cesta mezi agenty.
Po návratu do Ameriky se Voska pustil do práce. Pomáhal sjednotit americké Čechy v Českém národním sdružení, sháněl peníze a budoval spojení mezi krajany.
Podle Českého muzea stříbra dokonce prodal i své lomy, aby získal peníze pro odboj. Mezi lety 1914 a 1915 vytvořil organizaci, která měla odhalovat nezákonnou činnost Centrálních mocností.
Tady už nešlo jen o nadšené vlastenecké řeči. Voska sbíral informace, získával kontakty, sledoval německé a rakouské aktivity v Americe a pomáhal Spojencům.
Právě po Masarykově první prosbě přicházely další úkoly a Voska pomáhal pokládat základy budoucí československé zpravodajské služby.
Když Spojené státy v roce 1917 vstoupily do války, dostala Voskova práce oficiální podobu. Byl převelen ke zpravodajskému oddělení americké armády a dosáhl hodnosti kapitána.
Pracoval pro Američany, Brity i československý zahraniční odboj. Pohyboval se mezi politikou, novinami, tajnou službou a krajanskými organizacemi. Voska pomáhal odhalovat německé operace v USA a měl kontakty na širokou síť Čechů a Slováků v zahraničí.
Do toho přišla ještě mise do Ruska. Američané potřebovali vědět, co se děje s československými legionáři a jak se zachovají v době, kdy se Rusko propadalo do revoluce.
Když vzniklo Československo, Voska se vrátil domů. Už ne jako špion, ale jako podnikatel. Měl za sebou Ameriku, tajné dokumenty, Masaryka, zpravodajské služby i válku.
Mohl zůstat za oceánem, kde měl kontakty a jméno. Jenže on se rozhodl pro nový stát, kvůli kterému roky pracoval. Po roce 1918 působil jako obchodní zástupce. Jenže klid mu dlouho nevydržel.
V Evropě začal sílit nacismus. A Voska se znovu vrátil k práci, kterou už jednou dělal.
Na konci třicátých let znovu pracoval pro československou věc. Shromažďoval informace, pomáhal organizovat pomoc a měl kontakty mezi lidmi, kteří se připravovali na boj proti Hitlerovi.
Česká televize u dokumentu Krycí jméno Viktor uvádí, že byl zpravodajským důstojníkem za první i druhé světové války a v obou bojoval za svobodu Československa.
Po okupaci 15. března 1939 ho nacisté zatkli hned první den. Po čase byl propuštěn a dostal se do New Yorku, kde znovu využíval svou špionážní síť. Bylo mu přes šedesát. Mohl se stáhnout. Místo toho znovu pracoval proti dalšímu nepříteli Československa.
StB si pro něj přišla
Byl ženatý s Annou Ročňákovou a měli šest dětí. Druhá světová válka ale rodinu těžce zasáhla. Nacisté popravili jeho syna Artura a v koncentračním táboře zahynula také Arturova manželka. Anna Ročňáková, Voskova první žena, zemřela v roce 1943 v New Yorku.
Po válce se Voska znovu pokusil žít obyčejněji. V roce 1945 mu bylo kolem sedmdesáti let. Se zpravodajskou činností skončil. Otevřel si obchod, podnikal a působil také jako poradce na úřadech. Jenže přišel únor 1948. A staré kontakty se v nové době změnily v nebezpečí.
V červnu 1950 byl Emanuel Viktor Voska zatčen. Stal se předmětem zájmu StB jako zpravodajský pracovník prvního a druhého odboje, spolupracovník španělských interbrigadistů a dlouholetý sociální demokrat.
Při domovní prohlídce se našel dopis, který mu v roce 1939 napsal Otto Šling. Ten měl později velký význam i pro vyšetřování samotného Vosky. Voska byl obviněn ze špionáže ve prospěch USA a spojován s vysokými komunistickými funkcionáři Šlingem a Slánským.
Tři roky strávil ve vazbě. Až v březnu 1954 byl odsouzen k deseti letům vězení. Do vězení se dostala i jeho dcera Otýlie.Voskovo jméno bylo použito jako přitěžující okolnost v procesu se Slánským kvůli Otto Šlingovi. Dcera Villa později uvedla, že její otec neměl spojení se Slánským, ale znal se se Šlingem z druhé světové války.
Přes opakované žádosti a zdravotní problémy nebyl propuštěn. Stanovisko znělo, že „není dostatečně převychován“. Trest mu byl ze zdravotních důvodů přerušen až v prosinci 1959.
Bylo mu 84 let. Zemřel 1. dubna 1960 v Praze. Byl pohřben na hřbitově Všech svatých v Kutné Hoře, ale jeho jméno se na náhrobku nesmělo objevit.
Po pádu komunismu se jeho příběh začal vracet. V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád T. G. Masaryka za zásluhy o demokracii a lidská práva.
V roce 2011 byla v Kutné Hoře odhalena jeho pamětní deska. Stojí u kaple poblíž smuteční síně na hřbitově v Kutné Hoře. Od roku 2013 nese jeho jméno také ulice Kapitána Vosky v Kutné Hoře.
Zdroje:
https://www.cms-kh.cz/clanek-emanuel-viktor-voska
https://plus.rozhlas.cz/kdo-byl-masarykuv-vyzvedac-emanuel-voska-pracoval-v-odboji-za-obou-svetovych-9589155
https://www.csol.cz/legionar/125602/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/212452801390011/
https://www.defensemedianetwork.com/stories/e-v-voska-the-u-s-army-captain-who-founded-czechoslovakia/
https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/voska-emanuel-9ESdEU
https://nazory.aktualne.cz/masarykuv-spion-pasoval-tajne-dokumenty-v-podrazkach-svych-b/r~b35cc0a24e9211f0b589ac1f6b220ee8/
